Marillion - Seasons End (1989)

Tak se přiznám, že Marillion po Fishově éře byli pro mě dlouhá léta zapovězenou manou. Ne, že bych alba s Hogarthem neslyšel a občas je nevypůjčil, ale léta jsem se s jeho zpěvem nějak nesmířil. Bylo to málo energické, uspávací a říkal jsem si, že se hodí spíš do relaxační hudby.


Osmiminutová dělostřelecká příprava The King of the Sunset Town je neuvěřitelně emocionálně rozepjatá mezi skvostnými akustickými střípky a řvanými refrény. Exploze emocí a nápadů, korunovaná mistrem Hogarthem. Easter je proslavená balada a i ona je srdečnou plavbou nebem, ale i oceánem emocí. Rotheryho a Kellyho sóla jsou absolutně za hranicí vnímání, chápání... The Uninvited Guest je živější kus a určitě by se neztratila ani na Fishovkách. Řádí tu a běsní hlavně Rothery, až se třese podlaha. Titulní skladba jsou klasičtí posmutnělí Marillion a hodně se tu předznamenává už éra, která klepe na dveře. Čarokrásně gradující emoce Marka Kellyho. Holloway Girl rozvíjí subtilní, čarovnou atmosférou aneb jak prosté je vyformovat a otesat hudebního Davida. Zásadním zářezem je Berlin, těch 7.43 pusťme všem, kdo chtějí vědět, což Marillion jsou. Tahle věc se totiž vrací hluboko do minulosti, Hogarth tu podává vrcholný výkon a fantasticky vše doplňují dechové nástroje - moje kolena už padají potřetí na zem. Vedle titulky patří After Me k nejpůsobivějším baladám nejen zde, dokonale užívajíc hackettovskou inspirací a extázi na konci. Pro rockové příznivce byla z kosmodromu Rothery odpálena sotva řízená družice Hooks in You. Že je v pánech ale šlach a masa. Síla a místo dopadu - neodhadnutelné. Závěr pak snad nemůže být slabý, natož prázdný. The Space... začíná skvostnými Kellyho zahradami, vykvetlými na klapkách. Parádně to nejen zde, ale i na zbytku alba tvrdí Ian Mosley a hlavně mistr Pete Trewavas. Vše, co od této značky čekáte, je tu znásobeno, pětici snad řídí neznatelná, podprahová telepatie. A je to tenhle bod, kde jsem otevřel Hogarthovi srdce. Není divu.

Postižen nadšenými písmy nejvyššího marilioňáka mr. Horyny, rozhodl jsem se tento Hogarthův debut zkusit. Ani nevím, co a jak se stalo, že najednou vše v hlavě scvaklo. Ano, je drsná, hodně Rotheryho a časem hoši hodně zvolnili. Jeden hit za druhým, dokonalá atmosféra, emoce, nápřah, skladatelský vrchol. Bez jediné chyby!
reagovat

horyna @ 18.07.2019 05:39:13
Easy jsem velmi rád, že začínáš objevovat i druhou stanu Marillion, tu Hogarthovskou. Tvé nadšení z desky mi udělalo obrovskou radost. Tak jen houšť... a když přikoupíš/poslechneš, nebo podlehneš další nahrávce z jejich pestrého a objemného katalogu, určitě napiš, rád si tvé postřehy zase prečítám.

EasyRocker @ 18.07.2019 05:47:53
Ahoj... ještě jedno díky, způsobilo mi to opravdu šok. Byl jsem před dovolenou v Bontonlandu, nemám to naštěstí z domova daleko, mají tam skoro všechno. Takže se asi brzy vrhnu na Holidays in Eden :-)

horyna @ 18.07.2019 06:07:49
Podobné šoky jsou příjemné 😁 Takže je budeš brát chronologicky, no... na malé anomálie určitě narazíš, něco ti může sednout víc, něco naopak. Jsem zvědav na případné komentáře, či recenze. Třeba to bude podobné jako s Pendragon-tam jsi se poslední dobou trefil pokaždé, jestli se nepletu.
Každopádně i kdyby těch nových Marillion byla u tebe jen hrst, VÍTEJ V KLUBU 😊

((jo Bontonland, tam jsem se v době před-netové něco najezdil, v Brně byl a je o dost chudší výběr, ale ceny maj na něčem kur..... přesolené))

EasyRocker @ 18.07.2019 08:53:08
horyna: tak s Pendragon to mám jako ty s Marillion, srdeční záležitost vlastně vše, co zatím mám. Prostě Barrett/Nolan mi sedí dokonale. V Bontonu to chce čekat na akce, vždycky tam něco dají, a někdy i dost zajímavé věci - takhle jsem teď nakoupil hodně blues.

zdenek3 @ 20.07.2019 15:00:04
Já zkouším Marillion bez Fishe několik let, ale zatím se mi nic nějak nevlezlo pod kůži víc jak za 3***.
Ať dělám co dělám.

zdenek3 @ 26.07.2019 10:07:33
Tak jsem to zkusil znovu, ale nedá mi to. Prostě mi to do uší neleze.

EasyRocker @ 26.07.2019 10:31:55
I pro mě bylo překvapení, jak mi to najednou sedlo. Žádný nátlak, tak to u hudby nejde. Zkrátka to nějak přišlo - asi jsem jen přestal hledat na hogarthovské éře tu fishovskou. Ta se už zkrátka nevrátí.

zdenek3 @ 26.07.2019 14:20:07
Netlačím na pilu. Přistupuji k tomu jako k novince, ale neříká mi to nic.

Judith @ 17.12.2022 14:11:21
Seasons End je vynikající album, má neskutečný drajv a je v něm velká lehkost (i když jsou tu také vážná témata) - jako když si pinkáte s míčem a on vám celou hodinu nespadne... ta souhra je skvělá a magická. A přidávám se k chvále Berlin, pro mě jedna z absolutně nejlepších skladeb Marillion, TOP 5. Zároveň mi tohle album připomíná, proč miluju studiové nahrávky: je tu zachycený ten jedinečný okamžik vzniku díla a všechno je prostě přesně tak, jak má být. Takové Easter se podařilo během let hraní naživo transformovat do zralejší, jinak procítěné polohy, ale třeba The Space za mě jedině v téhle verzi.

stargazer @ 17.12.2022 14:32:14
Pro mě je Easter taky na špici s Hogarthovy éry. Ovšem jsou i delší velké hity z druhého období, ale Easter bala první a jedinečná, stejně jako první láska.

Pár posledních dnů trávím na dovolené v jednom z Černomořských prázdninových letovisek. A jelikož neřídit se jedním z pořekadel jež praví našinec (a rovněž kolegáč Braňo) prorostlý muzikou jako stařičká sekvoj prostě nelze, hřeším i tu, o ono motto - ani den bez hudby - využívám jak se dá.
Do mp3 jsem si krom pár zatím neznámých novinek postaršího data, narval kvanta vysoce návykové a oblíbené muziky. Jedním takovým albem je i první společná Hogarthovská nahrávka s Marillion Seasons End.

Poslouchám tu neskutečnou nádheru a vůbec nenacházím slov. Dostavuje se jen opojný pocit z něčeho, jež pramení přímo ve vás. Je v tom kus vaší DNA. Muzika a posluchač, posluchač a muzika. Ta nejjednodušší matematika, nepotřebujete nic jiného, stačí to cítit. Stačí to vnímát. Na tohle nejsou poučky, nejde to vysvětlit, to musí člověk zažít. Žádná filozofie, žádná psychologie, všechny tyhle "nesmysly" si tady ani neškrtnou. Ten pocit je někde v astrálnu, někde v nekonečnu a přec tak blízko, vnímáš ho srdcem, nikoli hlavou.
Berlin, After me, The Space - věčný hermetismus, magie, mystika, duchovno...víra.
Mistře odvoláš?!
Neodvolám!

reagovat

PaloM @ 10.07.2019 06:53:29
Zdravím ťa Marek, o chvíľu ťa pôjdem vystriedať k moru, iba o pár sto kilometrov južnejšie :-)
Album je to skvelý, vďaka za pripomienku.
Tak ešte príjemný veget a šťastný návrat!

horyna @ 10.07.2019 08:20:14
Díky Palo a rovněž si pobyt a tu nekonečnou vodní plochu kvalitně užij:-)

Brano @ 10.07.2019 09:21:51
Seasond End je dobrá voľba!Prvý post-Fishovský album,trochu nedocenený( v roku vydania takmer nepovšimnutý a hudobnými kritikmi prijatý veľmi vlažne),ale pre mňa je to krásny a čistý emocionálny drahokam.Horyna,prajem príjemnú dovolenku!

horyna @ 10.07.2019 11:53:46
Braňo díky. Ani den bez hudby!!!

Tomáš Rojt @ 10.07.2019 17:10:27
Nádhera ! A to nikdy neodvolám .... 😊

Tomáš Rojt @ 10.07.2019 17:11:59
Už 30 let ! Je neuvěřitelně , jak ten čas rychle plyne.

horyna @ 10.07.2019 18:53:07
Tome zase jednou tě zdravím, díky za reakce a že neuhodneš jaképak mám v mp3 nachystané cd k poslechu? Že by jedno z těch, co jsi přidal na svou hromadu? Jasně, přece prázdniny v ráji:-)

Tomáš Rojt @ 10.07.2019 19:09:52
Přesně tak 😊 a k tomu ještě Konec sezóny spolu s Fugazi. Progboard je skvělá příležitost pro ukryté tipy na poslech .

Neměli to tenkrát chlapci lehké,na novém startu,s odlivem Fišovských fanoušků,s neznámým pěvcem zcela odlišným od předchůdce i s pomalu se měnícím stylem a směřováním jejich hudby.Zvládli to ale víc než důstojně,navíc se zvukem ne zrovna typickým pro tu dobu,velká poklona pánové.

Skoro pompézní úvod a Rotheryho sólo nás naplno vtahuje do děje a že se to skladbě daří,o tom není pochyb,zvuk akustické kytary hladí po duši a mi stoupáme k nebi.Přes překrásnou baladicku Easter se sbory jak od Clannad se dostáváme a kříznější trojce.Poté už Marillion svou pocitovou muziku rozlévají ke svým fanouškům mírou vrchovatou,všímáme si krásné Trewavasovy basové figury a kytarového sóla z řady dokonalých.Skladba se po půli láme a klávesové běhy jen umocňují dobrý pocit z písně.
Holloway girl-dynamická exploze kolem.A je tu Berlin-volume cestuje vzůru,Rothery čaruje na šestistrunce,Hogarth ukazuje jak významná to byla volba získat si právě jeho,přichází saxofonové sólo a je tu opět pocit nevýslovného štěstí rozlévající se do srdce,pravý monolit.After me oplývá kouzelnou atmosférou,Trewavas je bůh :-)to co on dává celku je nezpochybnitelné,přidává se Kelly a spokojenost je na místě.S Hooks on you se vám bude chtít tančit,podupávat si,prostě si užívat tu skvělou nakažlivou atmosféru.
Vrchol-The Space-rozlévá se do žil postupnými dávkami kláves a zpěvu který povznáší nad hranice nekonečna,stojíme na samém vrcholu,rozhlížíme se do vesmírných dálav a přejeme si zde zůstat navěky.Hypnotizmus vyzařuje z každého tónu,až středověký chorál s Rotheryho sólem nás přenáší kamsi na druhou stranu.
Bravo,jsem nesmírně spokojen a nadšen!!!
reagovat

Takže, nie je to tak dávno, čo som hodne vlažne zhodnotil album "Anorachnophobia", ktorý proste nie je z mojej šálky kávy. Ale Marillion to je veľká ikona a zaslúži si ospravedlnenie za 3 - bodové hodnotenie a to by som rád odčinil pár vetami k tomuto albumu. SEASONS END je pre mňa jednoznačne najsilnejším albumom celej doterajšej éry , vrátane "Fishovského" obdobia a to ešte vyzdvihuje fakt, že vyšiel v čase, keď FISH práve na vrchole formy skupinu opúšťa a je veľa takých, ktorí neveria, že bez neho to pôjde tiež. Ale išlo to a AKO! Takže pár slov k jednotlivým skladbám - otváračka THE KING OF SUNSET TOWN - uvádza poslucháča do nového "soundu" marillion - tzv. " hogarthovského soundu " - odlišný od Fišingu, ale stále tak typický pre skupinu. EASTER - netreba predstavovať - spolu s "Kayleigh" asi jediná skladba, ktorú môžeme výnimočne počuť aj v komerčných rádiách. Krásna balada a výbornou akustickou gitarou + Hogarthov zamatový vokál. THE UNINVITED GUEST - dynamickejšia vec - evokujúca nasledujúci album " Holiday in Eden ". SEASONS END - prvý vrchol albumu s nádhernými pasážami - Hogarth nepolavuje a ba naopak stupňuje gradáciu do nasladujúcej HOLLOWAY GIRL, ktorá mi zase silne evokuje ďalší legendárny počin - " Brave ". Gradácia dosahuje vrchol , naliehavosť dosahuje vrchol - Horgarthov vokál dosahuje vrchol - to všetko v skladbe BERLIN. Prichádza ďalšia skvelá balada v akustickom prevedení AFTER ME a nazad k dynamickejšej forme nasledujúceho albumu "HIE" -HOOKS IN YOU. To najlepšie samozrejme nakoniec - bezkonkurenčne najemotívnejšia pecka - SPACE, ktorá postupne graduje aj s Hogarthovým hlasom núti poslucháča k "počúvačskému" orgazmu !-) Celkové hodnotenie je jasne za 6. " Everything About You So Perfectly Restrained, But Everything Inside You BITES YOU !!! " Preto si treba vložiť do prehrávača SEASEND END a hryzenie prebolí.....
reagovat

Jarda P @ 14.07.2015 10:52:56
Až do minulého roku pro mě Marillion existovali pouze v éře s Fishem. Jeho odchod a náhrada Hogarthem pro mě byl krokem zpět. Teprve minulý rok jsem zkusil znova právě Seasons End a zíral jsem, jak mě chytil. Prostě s věkem se vkus mění a kromě této desky i Holidays In Eden, Brave, Afraid Od Sunlight, This Strange Engine považuji za skvělé. Pozdější věci už mě nezaujaly, přece jen nápady nelze třepat z rukávu donekonečna.

Snake @ 14.07.2015 15:31:52
Já měl za to, že zrovna tuhle desku většina fanoušků Marillion moc nemusí a ejhle ! Rozkliknu recenze a všechny za pět...

Já jsem si Seasons End koupil prakticky naslepo. Zrovna o téhle placce jsem toho moc nevěděl, ale příjemně mě překvapila a jen díky ní jsem si nakoupil i další alba z "hogarthovské" éry. Moje nejoblíbenější skladby jsou tady Easter, titulní Seasons End a především závěrečná a okouzlující The Space..., to je prostě třešnička na dortu jak vyšitá. Pět hvězd je z mého pohledu přece jenom moc, tři málo a čtyři tedy budou tak akorát. Co mě trochu mrzí je fakt, že v tomhle případě vlastním jen původní verzi, tj. bez bonusového cd.

Sajgon3, dobrá práce a díky za připomenutí. Album už jsem opravdu dlouho neslyšel a tak jsem to pěkně z čerstva napravil...

Sajgon3 @ 14.07.2015 18:37:37
Jardo, u mňa je to presne rovnako - od Seasons End po This Strange Engine - to sú podľa mňa všetko nádherné veci a potom to akoby trošku oslablo, nie že by sa Marillioňáci opakovali, ale proste už mi to začalo splývať - aj napríklad Marbles ma až tak nebere, aj keď je to o level vyššie ako CD z tohto obdobia, Less is More už naozaj bolo hoodne slabunké - ale dobrým znakom je, že Sounds that cant be made je príslubom, že sa Hogarthovci dostávajú zase do formy - preto som naozaj zvedaví na ďalší počin - kde sa miska váh nakloní. Velkou devízou kapelky je, že majú svojich skalných fanušíkov, aj keby hrali covery Dary Rollins -))škoda, že naša politika nemá takúto fanúšikovskú základňu -)))

Brano @ 15.07.2015 17:07:51
Seasons End je veľmi pekný album priam nabitý emóciami.Mám ho v zbierke už vyše 20 rokov ešte to pôvodné vydanie CD.Je tu celá škála emócii od nadšenia v Hooks In You cez krehkú skladbu Easter až po sladkú melanchóliu v The Space,Berlin alebo v titulnej Seasons End.

Přestože jsem po odchodu Fishe byl vždycky spíše příznivcem jeho vlastní sólové kariéry (to ale neznamená, že bych na "novou" éru Marillion nějak zanevřel!), musím s potěšením konstatovat, že je tato první deska se Stevem Hogarthem výborná. Je to jistě dáno tím, že v instrumentálním pojetí většiny songů jsou ještě patrné vlivy z předchozí tvorby skupiny, a také tím, že album nepostrádá "švih" díky zdařilým rychlým písním ("The Uninvited Guest", "Hooks In You"...), což se o většině pozdějších alb skupiny říci nedá. Vyzdvihovat některé z titulů této desky asi nemá smysl - všechny jsou pěkné a zdařile zapadají do celkové koncepce nahrávky. Zmíním snad jen výborný Hogarthův hlas - dlužno dodat, že ani časem v pozdějších letech neztrácí kvalitu, což se o Fishovi bohužel říci nedá... (a zvlášť na koncertech je to znát), a pak taky tradičně výborné instrumentální výkony všech ostatních členů skupiny.
Zkrátka a dobře, počínaje zajímavou předehrou úvodní skladby "The King Of Sunset Town" a konče oprávněně tolik chválenou závěrečnou skladbou "The Space" se posluchač nemá proč nudit.
A už se moc těším na to, až některé z písní tohoto alba uslyším v živém provedení na čerstvě vydaném "bilančním" 3DVD "Out Of Season".

reagovat

Vynikajúci album. Bol to vôbec prvý album Marillion, ktorý som cca v roku 1990 počul. Nevedel som, kto sú Marillion. Len náhodou som sa k nemu dostal a Marillion ma navždy dostal. Mal som pocit, že som nikdy nič podobné nepočul. Celý album je veľmi hudobne vyvážený, no zvlášť vyzdvihujem songy Easter, Seasons end a The Space. To sú piesne pri ktorých mi vždy behajú po tele zimomriavky. Ten štýl mi naozaj vyhovuje.
reagovat

Je to zhruba 9 let co se mi náhodou dostalo do ruky toto album na kazetě.Docela mě to vzalo,ale nedá se říct že bych začal shánět další alba.Asi po 2letech jsem se k tomu vrátil a už jsem to nepustil.Seasons End je moje nejoblíbenější album,zvláště píseň The Space..Z Fishovy éry mám nedávno zakoupené album Kayleigh,směs skladeb jinde vyšlých,ale Marillion s Hogarthem se mi líbí víc.Asi to bude tím,že první kontakt s Marillion byl právě s ním.
reagovat

Nepoužívať superlatívy v súvislosti s týmto albumom, je nemožné. Považujem ho za vrcholné dielo éry Stevea Hogartha tak, ako považujem Fugazi za najlepší album éry Fisha. Vlastne aj pri počúvaní Seasons End mi spadla sánka podobne, ako to bolo vtedy, keď som prvýkrát v roku 1984 počúval Fugazi na rádiu Petofi a potom x-krát z Tesly B 101 stereo do zblbnutia. Čo sa týka ostatných vecí, niekto tu už podotkol, že väčšinu albumov zbiera zo zvedavosti a prípadný hlbší vzťah k nim, je otázkou momentálnej emocionálnej hladiny. Mám podobné pocity. Ale v histórii kapiel je úplne normálne, že sa špicové obdobia striedajú s tými slabšími. To, že sa im nejaký album nevydarí celkom podľa predstáv, ešte neznamená, že na Marillion zanevriem. Celkový prínos tejto kapely pre moje vnútro je tak veľký, že rád prehliadam drobné nedostatky ostatných albumov. Netolerovať ich, si môže dovoliť iba človek, ktorý sa recenziou hudby živí. Je predsa kopa ľudí, ktorí o tejto kapele nikdy nepočuli. A po negatívnej recenzii, ani počuť nebudú chcieť. A pritom je pravda kdesi úplne inde...
reagovat