Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 04.10.2019

Sychravý podzimní den, ze stromů vítr s rachotem trhá poslední listy, aby je odnesl široko v dál. Z potemnělých ulic vychází pět zasmušilých postav, hledících nepřítomně k horizontu. Ale ne, že bych přece jen zahlédl na tvářích úsměvy symbolizující naději?

Začátek Splintering Heart patří nanášeným Kellyho klapkám a Hogarthovi, stupňujícímu v hrdle napětí. Rozpoutá se pravověrná show Marillion se vším, co k ní léta patří, Rotheryho kytara se pomalu probouzí až do ohnivé jízdy. Cover My Eyes (Pain and Heaven) je famózní steroidová dělovka. A vzhledem k tomu, že jsem do U2 zamilován asi jako mistr Horyna do Marillion, dokážu jen otlouct hlavu o strop. Howgh! Chladně křišťálové Kellyho piáno přináší mimořádně silnou a rockově ostře vrcholící baladu The Party. Výkon Hogarthových hlasivek jde mimo škálu rozumu, nutno zapojit pudy, emoce. Co dvojice Hogarth + Rothery předvádí v No One Can, je hodno dalšího pomníku. Dokonalý hitový zásah do černého se skálopevnou rytmikou. Klasické akustické kouzlení a je tu titulka, dobově moderní s výrazným, silovým Hogarthovým hrdlem. Rány spěchá zhojit Dry Land, kde jako by se propojil duch dvou veličin - Rotheryho a Steva Hacketta. Andělský hlas vše korunuje. Waiting to Happen s výborným Markem Kellym je jedna z nejkrásnějších věcí, stvořenou pěticí snad alchymistickým obřadem. Vynikající melodické cítění, aranže a spojení do konečných tvarů. Po stručné a rychlopalné This Town přichází výsostně artové zakončení - dvojskladba The Rakes Progress/100 Nights. Nostalgicky zavzpomínáme na čarování Gabrielovy party. Jakoby se letopočet přenesl někam na 1971,72,73. Malují hlavně klávesy a našlehané křehké kytary, ale i Trevawas a Mosley se loučí maximálně důstojně. V závěru Sta nocí znovu i pan zpěvák dostane atmosféru a tep za hranu možného.

Nechápu, nerozumím, proč mi Hogarthův projev tak dlouho k Marillion po Fishovi nepasoval, že jsem tu éru vlastně ignoroval. Stále víc doceňuju mimořádnost Steva Rotheryho jako duchovního a skladatelského motoru. Dokonalá směs hloubavých artovek s výraznými hity, všechno se ale střídá naprosto samozřejmě a přirozeně. Absolutorium.