Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 29.11.2020

Jako celá řada jejich skandinávských souputníků, zhlédla se tahle magický kvartet v hudbě vokálně i instrumentálně bohaté. Někdetam, kde vlaje v čele zástava památných Gentle Giant. I já musím zde na fóru sdělit sv čerstvé dojmy z alba, které ke mě dorazilo relativně nedávno.

Awaken the Sleeping otevírá show řádně a s rockovou plnotučností. Po mocném hammondovém entrée se mistr Sjöblom rozdivočí za klapkami. Z pramenu už je klávesový, skvostně "archaický" proud tónů se slzavou dohrou. Destined Solitaire rozložili pánové takřka na 11 minut. Nad rytmikou neodbytně útočí kytary s klávesami jako brusky. Po deathmetalovém zahřmění dozní skladba v nejlepším yesovsko-gentleovském střihu. Until You Comply Inclusing Entropy je nejlepší možná artrocková čtvrthodinka. A jemně bere za kliku Něžný obr - magie hlasu, vícehlasů, kolize žánrů a jazzová okénka. Ne všechny okamžiky mě pohltily, hlavně ostré a osekané finále, vysvobozené klavírní docenturou. A pokud stále poletují zmínky o Gentlech, pak In Real Lief There is No Algebra je jim nejblíže, ty nápady, vrstvy a hlasy k ochutnání přímo zvou. V podobném duchu skvěle prokomponovaných částí naváže i monument Where the Rain Comes in. Zase je tu jazz, sólíčko si krom Sjöbloma popřála i Zackrissonova kytara. A že ovládá excelentně i akustiky, ukáže snivá At Home? Watching Movies. Coup De Grace omračuje nejen talentem, šokuje barevnost inventáře: Sjöblom nátěry kláves, akordeonem, čtyřka mistrně tluče do perkusí a kytary si jedou každá ve svém kanálu. Pro mě absolutní vrchol alba. Abigails Questions (in an Infinite Universe) nese zklidnění, ovládá ji neúprosně sound kláves. Menu pro ty (pro mě až tak ne...), kdo si libují třeba i v The Nice nebo ELP,. Poslední The Stuff that Dreams Are Made of je pak příjemným návratem k čistokrevnému ´old-school´ artrocku, znovu lehce smočeným do jazzu. Přesto keyboardy soustředěně sílí, aby nakonec explodovaly a strhly do očistce i další spoluhráče. Subjektivně za 4/5, pro hledače a skalní GG-fandy ale jasná volba. Možná, že to u mě vyleze i časem.

Skvělá prácička, která se jistě řadí k jejich vrcholům. Nejsem sice skalním fandou té artové větve, kde je právě i Něžný obr. Ale mají mou úctu jako ti, kteří uměleckou hudbu obohatili netušeným - krásnými hody vokálů až po fakt, že na plochu 3-5 minut dostali snad úplně vše. Beardfish jsou žáky - nadějní, a stále se lepšící.