Beardfish - Destined Solitaire (2009)

Jako celá řada jejich skandinávských souputníků, zhlédla se tahle magický kvartet v hudbě vokálně i instrumentálně bohaté. Někdetam, kde vlaje v čele zástava památných Gentle Giant. I já musím zde na fóru sdělit sv čerstvé dojmy z alba, které ke mě dorazilo relativně nedávno.

Awaken the Sleeping otevírá show řádně a s rockovou plnotučností. Po mocném hammondovém entrée se mistr Sjöblom rozdivočí za klapkami. Z pramenu už je klávesový, skvostně "archaický" proud tónů se slzavou dohrou. Destined Solitaire rozložili pánové takřka na 11 minut. Nad rytmikou neodbytně útočí kytary s klávesami jako brusky. Po deathmetalovém zahřmění dozní skladba v nejlepším yesovsko-gentleovském střihu. Until You Comply Inclusing Entropy je nejlepší možná artrocková čtvrthodinka. A jemně bere za kliku Něžný obr - magie hlasu, vícehlasů, kolize žánrů a jazzová okénka. Ne všechny okamžiky mě pohltily, hlavně ostré a osekané finále, vysvobozené klavírní docenturou. A pokud stále poletují zmínky o Gentlech, pak In Real Lief There is No Algebra je jim nejblíže, ty nápady, vrstvy a hlasy k ochutnání přímo zvou. V podobném duchu skvěle prokomponovaných částí naváže i monument Where the Rain Comes in. Zase je tu jazz, sólíčko si krom Sjöbloma popřála i Zackrissonova kytara. A že ovládá excelentně i akustiky, ukáže snivá At Home? Watching Movies. Coup De Grace omračuje nejen talentem, šokuje barevnost inventáře: Sjöblom nátěry kláves, akordeonem, čtyřka mistrně tluče do perkusí a kytary si jedou každá ve svém kanálu. Pro mě absolutní vrchol alba. Abigails Questions (in an Infinite Universe) nese zklidnění, ovládá ji neúprosně sound kláves. Menu pro ty (pro mě až tak ne...), kdo si libují třeba i v The Nice nebo ELP,. Poslední The Stuff that Dreams Are Made of je pak příjemným návratem k čistokrevnému ´old-school´ artrocku, znovu lehce smočeným do jazzu. Přesto keyboardy soustředěně sílí, aby nakonec explodovaly a strhly do očistce i další spoluhráče. Subjektivně za 4/5, pro hledače a skalní GG-fandy ale jasná volba. Možná, že to u mě vyleze i časem.

Skvělá prácička, která se jistě řadí k jejich vrcholům. Nejsem sice skalním fandou té artové větve, kde je právě i Něžný obr. Ale mají mou úctu jako ti, kteří uměleckou hudbu obohatili netušeným - krásnými hody vokálů až po fakt, že na plochu 3-5 minut dostali snad úplně vše. Beardfish jsou žáky - nadějní, a stále se lepšící.



reagovat

horyna @ 30.11.2020 06:45:15
Moje druhé nejoblíbenější album od těchto švédů. I když..., v poslední době jsem si jejich katalog vcelku úměrně co do kvality srovnal.

Dalším klenotem do sbírky švédských Beardfish je album z roku 2009. Nejen že drží vysoký standard nastavený svými dvěma maximálně kreativními předchůdci, ono je v určitých směrech a aspektech i převyšuje.

Awaken the Sleeping- začíná čitelnými hammondy a pomalu se rozvíjející melodií, postupně posluchač zjišťuje, že se jedná o instrumentální skladbu, ovlivněnou částečně jazzem i lidovým severským folklórem.
Destined Solitaire- útočí od počátků směsicí tempových změn a rytmických zvratů, obsahuje prvotřídní melodii, krásnou klasicistně kytarovou vložku a briskní Rikardův hlasový projev.
Do světa naprosté svobodomyslnosti nás zavádí free fusion parádička Until You Comply Inclusing Entropy- stojící především na klávesové dominanci. Za půlí se dostaví překrásná klavírně romantická pasáž i rozverná juchačka.
K osobním favoritům řadím rovněž směsici funku, jazzu a co já vím čeho ještě, maximálně originální píseň In Real Lief There is No Algebra.
Vliv Gentle Giant nechce popírat následující Where the Rain Comes in- osobně jsem si nikdy nemyslel, že tito velikáni kdy naleznou sobě podobné a musím konstatovat, že se jim Beardfish blíží na dosah. Krásná basa a klávesový tón, ve společnosti subtilního Sjöblomova projevu, vytváří úchvatné atmosférické scenérie.
Latinsko-americké rytmy nás provedou písní At Home? Watching Movies, po které už následuje
další mé oblíbené číslo zde, instrumentální Coup De Grce- v nejich žilách koluje akordeónová melodie, operující ve společnosti fusion rytmů, značně příjemného charakteru, nepostrádajíce své vrcholy. Reminiscenci na tvorbu květinových králů zde nelze popřít.
Abigails Questions (in an Infinite Universe)- padající akustické tóny za zvuků kláves, či cválající rytmiky, vykazují značný progres ve způsobu uchopení tématu, nálada se mění, střídá, rotuje a my se ocitáme o hezkých pár roků nazpět.
V Deváté The Stuff that Dreams Are Made of- v jejímž úvodu sóluje a předvádí se vícero nástrojů, mne vždy dostane speciální basová drsnost a swingující bicí i keyboardy. Hlasové rozpoložení tu nachází inspiraci v největších ikonách art rocku sedmé dekády.



reagovat

Pro mě Beardfish představují naprosto nejlepší současnou progrockovou skupinu. A to jednoduše díky tomu, že tak zdatně dokáží znovu přinést do hudby to kouzlo, které tu bylo během 70. let. Ne, že by něco kopírovali, oni jenom geniálně čerpají z toho, co bylo před nimi, a na základě toho tvoří něco zcela originálního a neotřelého, co ve výsledku ani nezní staře. Je v tom jasně Zappa, je v tom King Crimson, jsou tam Gentle Giant, ale zároveň jsou to typičtí Beardfish. Celek tvořený všemi těmito prvky je zkrátka o mnoho víc, než pouhá suma. Tady si nemůžu odpustit srovnání se Spock's Beard, další fousatou kapelou, která právě působí dojmem, že jenom slepuje z osvědčených kousků a dohromady tomu chybí podstata.
Beardfish mají tu správnou naléhavost projevu, tu upřímnou energii, prostě to, co je na hudbě nejdůležitější: schopnost vyvolat emoce a případně mrazení v zádech.

K albu samotnému:
Pro mě stejně kvalitní, ne-li lepší, než Sleeping in Traffic part II. Dost na mě zapůsobilo i to, že jsem měl příležitost poslechnout si 3 skladby živě (Awaken the Sleeping, Destined Solitaire, Until You Comply). To byl zážitek, který mě utvrdil v tom, že si toto album nezaslouží méně než 5 hvězdiček.

Tuhle výbornou partičku ze Švédska vřele doporučuju všem fanouškům již zmíněných GG, FZ nebo KC.
reagovat

Mohyla @ 27.09.2013 07:49:54
Súhlasím, skvelé dielo! Výborný dojem z neho mám aj napriek tomu, že sa mi Beardfish koncertne zatiaľ vidieť nepodarilo, tak ako recenzentovi.