Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 20.07.2020

Svět hogarthovských Marillion jsem díky letité práci mr horyny odhalil až velmi nedávno. Moje uši a mozek najednou se s rozkoší otevřely té velebné, až ospalé rezignované náladě, na nichž jako koruna ční kytaristovy melodické elixíry. I tenhle démanty posetý skvost může hrdě čnít vedle čehokoli z Fishovy éry.

Typický tónový souboj Rothery+Kelly nás uvádí do atmosféricky i vokálně jímavé, avšak i rockově dunící Gazpacho. V úvodu i závěru nechybí působivá sonická moderna. A jste-li nostalgiky po Marillion bez kompromisů - dusot Cannibal surf babe je tu, a držte si klobouky... Rotheryho něžné doteky po hmatníku, a Hogarthův nadlidský výkon - a zjeví se jedna z Top balad celé jejich kariéry. Beautiful. Dávno jsem podlehl... s tím už smrtelníci nechodí. Pět minut tlumené akustické krásy s hrdelním absolutnem a relaxační náladou = Afraid of sunrise. Osm minut s arcidílem Out of this World - obelisk melancholického génia této pětice. A dokonalé okénko, jak skvěle jim to v téhle době šlapalo. Titulní opus melodicky i harmonicky korunuje, co předchůdce načal, tyčí se jako velcí bratři. Asi nejen pro mě vrcholové číslo na desce. Při Beyond You jsme svědky Rotheryho skoro nekonečné studnice nápadů. Od mocných linií velitele šiku, ječících sól až po klid - v závěru se rockově přitápí, to je jasné. Také závěrečné dějství King překlenuje obojí - pilíře Trevawas+Mosley kontra Hogarth, Kellyho krasojízdy a nakonec vše ovládající i ničící mr. Rothery.
Z mimořádně nadité bonusovky (1999), kde fanoušci najdou možné i nemožné, nutno zmínit funky číslo Icon a hladivou singlovku Live Forever.

Taková hudba je spíš o emocionálním propojení s duem Rothery + Hogarth, ale i další u základů této katedrály nezaostali. Narozdíl od lehce nesourodé Anorakhnophobie mi sedí jednotlivé skladby i celek. Ani trefa vedle, žádná vycpávka, nedodělek. Se Seasons End + Marbles asi tři nej z hogarthovek, pokud bych měl vybírat.