Marillion - Afraid of Sunlight (1995)

Svět hogarthovských Marillion jsem díky letité práci mr horyny odhalil až velmi nedávno. Moje uši a mozek najednou se s rozkoší otevřely té velebné, až ospalé rezignované náladě, na nichž jako koruna ční kytaristovy melodické elixíry. I tenhle démanty posetý skvost může hrdě čnít vedle čehokoli z Fishovy éry.

Typický tónový souboj Rothery+Kelly nás uvádí do atmosféricky i vokálně jímavé, avšak i rockově dunící Gazpacho. V úvodu i závěru nechybí působivá sonická moderna. A jste-li nostalgiky po Marillion bez kompromisů - dusot Cannibal surf babe je tu, a držte si klobouky... Rotheryho něžné doteky po hmatníku, a Hogarthův nadlidský výkon - a zjeví se jedna z Top balad celé jejich kariéry. Beautiful. Dávno jsem podlehl... s tím už smrtelníci nechodí. Pět minut tlumené akustické krásy s hrdelním absolutnem a relaxační náladou = Afraid of sunrise. Osm minut s arcidílem Out of this World - obelisk melancholického génia této pětice. A dokonalé okénko, jak skvěle jim to v téhle době šlapalo. Titulní opus melodicky i harmonicky korunuje, co předchůdce načal, tyčí se jako velcí bratři. Asi nejen pro mě vrcholové číslo na desce. Při Beyond You jsme svědky Rotheryho skoro nekonečné studnice nápadů. Od mocných linií velitele šiku, ječících sól až po klid - v závěru se rockově přitápí, to je jasné. Také závěrečné dějství King překlenuje obojí - pilíře Trevawas+Mosley kontra Hogarth, Kellyho krasojízdy a nakonec vše ovládající i ničící mr. Rothery.
Z mimořádně nadité bonusovky (1999), kde fanoušci najdou možné i nemožné, nutno zmínit funky číslo Icon a hladivou singlovku Live Forever.

Taková hudba je spíš o emocionálním propojení s duem Rothery + Hogarth, ale i další u základů této katedrály nezaostali. Narozdíl od lehce nesourodé Anorakhnophobie mi sedí jednotlivé skladby i celek. Ani trefa vedle, žádná vycpávka, nedodělek. Se Seasons End + Marbles asi tři nej z hogarthovek, pokud bych měl vybírat.
reagovat

Martin H @ 21.07.2020 16:39:58
Pěkná recenze. Pokud se někdy rozhodnu Hogartha vyzkoušet, tak díky Easymu vím, u kterých alb mám začít.

Brano @ 21.07.2020 17:32:55
V tej dobe,po výbornom Brave,bol tento album pre mňa sklamaním.Neskôr sa to postupom rokov trochu poddalo a album som predsa len zaradil do zbierky.Počúvam ho však veľmi zriedka.Anoraknophobia,Marbles,alebo FEAR sú o dve triedy lepšie.Dal by som tak 3*,viac nie.Dík za recenziu.

jirka 7200 @ 22.07.2020 08:00:37
Desky s Hogarthem jsou pro mne tabu, nic mě to neříká. U tohoto alba mne zaujaly dvě netypické skladby z 2CD verze z roku 1999. To bonusové album začíná skladbou Icon, která je zahalena v takovém trip hopovém oparu a druhá Live Forever je zase obléknuta do jazz rockového kabátku.

horyna @ 23.07.2020 08:51:00
V rozkolu s Braňem pro mne jasný top produkt Marillion. Do první pětky nejoblíbenějších nahrávek by se měl vměstnat. Děláš mi radost (žáku) Easy:-)

EasyRocker @ 24.07.2020 21:06:31
horyna: no díky za tvou vytrvalou podporu téhle smečky... Nej ze všeho co jsem koupil jsou Marbles a pustím se do nich záhy

Afraid of Sunlight patří v mém osobním žebříčku desek kapely na přední příčky. Reprezentuje (ty pravé) Marillion na cestě hledání, je naplněno pocity, emocemi a touhou dělat překrásnou hudbu, hudbu vycházející přímo ze srdce. Vyšlo teprve rok po zcela odlišném až intimním Brave, jako by chtěli pánové poukázat na odlišný skladatelský proces. Tvořivá schopnost a invence souboru rostla raketovým způsobem vzhůru, prozkoumávání nových horizontů a nových zvuků, toť krédo kapely nalézající se i zde.

Gazpacho- uvozuje zvuk bouřící arény, tepající rytmus baskytary protkaný zvonivými akustikami přináší tu pravou atmosféru hned od počátku.
Cannibal surf babe- první vlaštovka nakukující do neprozkoumaných poloh je provázena originálními klávesami a samplovými zvuky, Hogarthův proměnlivý hlas moduluje skladbu do až extatických poloh, které vyustí v tanečním rytmu.
S Beautifu-přichází hitové ambice, skladba se nese na křídlech posmutnělých akustických kytar a plačtivém vokálním projevu, její krása a nesmělost zahalena do mohutného zvukového kabátu patří ke stěžejním dílům kapely.
Afraid of sunrise- leč také pomalá, avšak zcela opačného ražení než předešla, za zvuků klasické kytary, jemných kláves a bicích, odkrývají nám pánové svou niternou polohu.
Out of this world- největší srdcovka zde, famózní kus u kterého vždy tajím dech, emoce se valí v přívalech akustických kytar jež sáhají za hranice nekonečna, snová až vesmírná atmosféra podtržena Hogarthovým srdceryvným projevem je neskonale hmatatelná, když vzápětí vyplouvá na povrch Rotheryho lahodné sólo pocit štěstí je dovršen.
Afraid of sunlight- v podobném duchu jako její příbuzná čtvrtá, jen s více explodujícím refrénem.
Beyond you- opět něco nové v tvorbě kapely, experimentuje se zde s velkým množstvím zvuků, vokálních poloh, skladba střídá různé dynamiky, kapela objevuje nepoznané, vše ale drží pevně v rukou Ian Mosley, jehož rytmické cítění je zde obdivuhodné.
King- velice vkusná a originální věc, začíná opět v mírnějším tempu, postupně nabírá na obrátkách a exploduje s příchodem elektrických kytar a strhává prostřednictvím bubenického sóla, po něm přichází velké uvolnění a Hogarth s Rotherym vnášejí do písně ještě jednou tolik potřebné charizma a cit, poslední vzepětí a píseň pomalu končí.

Famózní deska kapely, jež boří hudební hranice a přináší lásku a vřelé pocity svým věrným.
reagovat

Snake @ 20.03.2016 12:30:26
První dvě skladby mi nikdy neseděly, ale od trojky Beautiful už je to parádní a vysoce melodická jízda. A titulní Afraid of Sunlight je nádherná. Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Marillion vůbec...

Ve sbírce mám 2cd remaster z roku 1999 a i na onom druhém disku je co poslouchat. Rozhodně není jen do počtu. Dám čtver(il)ku.

horyna @ 20.03.2016 13:18:31
Snake: vím o čem mluvíš, také mám dvoják a není vůbec k zahození :-)
A pro zajímavost, tvá oblíbená alba od Hogarthovců?

Snake @ 20.03.2016 13:42:22
Z toho co mám doma a znám (Seasons End, Holidays in Eden, Brave, Afraid of Sunlight, This Strange Engine a Marbles) mi moc nejede akorát This Strange Engine. Jinak se mi líbí vše výše uvedené a pod čtyři puntíky bych nešel. Ale nejoblíbenější album ti neřeknu. Jsou vyrovnaná a to pořadí se pořád mění...

horyna @ 20.03.2016 13:45:58
Výborně:-) s tím pořadím to mám stejně, jen- proč ta absence pozdějších desek, po Marbles jsi je pustil ze zřetele? Jsou tam další a další skvosty.

Snake @ 20.03.2016 13:53:49
No ano, pustil...

Nikdy jsem je nesledoval zrovna bedlivě a všechna jejich cd koupil jsem si až s jistým časovým odstupem. Myslím, že zatím poslední placka Sounds That Can't Be Made se setkala s příznivým ohlasem a tak se k ní možná také časem dopracuji.

horyna @ 20.03.2016 14:02:43
Jasně, rozhodně vyzkoušej, nebudeš litovat
Jinak- mrknul jsem na profil, koukám že velký fanda Itálie (tam jsem mimo:-) a také Malmsteena (dřív jsem ho sledoval) a Satrianiho- k němu chovám velký to obdiv, vyrovnaná kariéra se spoustou mimořádných desek

PaloM @ 07.02.2019 09:25:38
Marku, musím sa priznať, že ako som bol sklamaný z prvých dvoch posluchov tohoto albumu, tak ma to postupne chytilo. Testujem, asi piaty krát z mp3.
Cítim to presne rovnako, ako píšeš v druhej vete: "...je naplněno pocity, emocemi a touhou dělat překrásnou hudbu, hudbu vycházející přímo ze srdce." A tak to fakt cítim, to je emočne hlboká a krásna hudba.
Pretože som desaťročia nevenoval Marillion pozornosť, začínam až teraz nechápať, prečo niektorí fanúšikovia nemajú radi Hogartha. Jeho prejav citov v podaní spevu mi viac sedí ako Fish, ktorý vedel skĺznuť do afektu.
Musím ale dodať, že všetky štyri albumy s Fishom som si postupne obľúbil.
Ďakujem Ti za inšpiráciu, aj ostatným fanúšikom skupiny.

horyna @ 07.02.2019 13:22:07
Pali, ani netušíš ,jakou jsi mi právě udělal radost. Pro mne, jako zarytého obdivovatele h-Marillion, je tvé prozření zadostiučiněním. Další duše lapena jejich emotivní muzikou :-)
Když jsi psal poprvé o zklamání, nemohl jsem uvěřit, že zrovna tato deska by tě nedostala. Osobně ji mám mezi top 5 od Marillion. Přeji ještě hodně pěkných chvil strávených v jejich společnosti.

Moc hezké album těchto vynikajících Angličanů. Osobně nechápu, proč někteří tak shazují Marillion v Hogarthově éře. Já mám Steva raději než Fishe a toto album považuji za jedno z nejlepších, které kdy vůbec vydali. Toto CD nemá slabé místo, všechno do sebe tak nějak zapadá, nic nepřebývá nebo zbytečně z alba nevyčuhuje. A navíc, na tomto albu se nachází má nejoblíbenejší písnička od Marillion a tou je třetí Beautiful. Smutně krásná melodie, Hogarthův naléhavý, teskný zpěv a k tomu všemu moc hezký text, který to vše jen umocňuje. Pro mě jednoznačně za *****
reagovat

Divim sa ze tento album nema este ziadne hodnotenie. A pritom s postfishovskej ery je to IMHO prvy skvely album (pokym dokazeme abstrahovat od prvych dvoch skladieb). Od "Beautiful" az po "King" nemozem ziadnej skladbe nic vytknut. Nadherna balada "Beautiful" by si zasluzila hravat po radiach, tichsia pekna naladovka "Afraid of sunrise" ale pravy Marillion nastupuje az pri "Out of this world", opatrna vystavba skladby placlivy Hogartov spev, postupne gradovanie, Rotheryho sola. Skratka skvela vec porovnatelna s najlepsimi Fishovskymi vecami. O kvalite "Afraid of surise" svedci aj to ze ju Marillion hrava na koncertoch doteraz. Napr teraz v sobotu 26.5.2007 v Bratislave. "Beyond You" vynika dramatickou zmenou rytmu kde po tichej pasazi nasleduje rychla pasaz. A album konci skvelou skladbou "King" s vybornym pompeznym zaverom, ktora je stalicou koncertneho repertoaru. Skratka ako som spomenul nebyt uvodnych skladieb ktore podla mna do atmosfery albumu vobec nezapadaju (aj ked sa neda povedat ze by boli nepocuvatelne), dal by som 5 hviezd. Hodnotim tento album vyssie ako vsetkymi uznavany Brave, ktory sa mi zda prilis roztahany. Nenachadza sa tu sice ziadny epos 10+ minut ale mozno prave preto su skladby vyvazene a zbytocne nie su natahovane.
reagovat