Reakce na recenzi:

Snake - @ 06.01.2015

V jedné ze dvou kratičkých recenzí tady na pgb se píše : "jemně tvrdý rock". Výstižná definice. Mě album popravdě řečeno trochu uspává, ty písně jsou si navzájem docela podobné. Dominují akustické kytary zahuštěné klávesovým podmazem, ovšem Steve Hogarth - jak také jinak - exceluje. V první polovině desky jsou to všechno takové balady, až polobalady, z nichž zřejmě nejpůsobivější je čtvrtá Estonia. Vítaným oživením je tak pro mě skladba s pořadovým číslem šest, An Accidental Man. Svižnější tempo, pěkný refrén a výborné klávesové extempore si přímo říkají o zvýšenou pozornost. Po optimisticky působící podivnosti Hope For The Future, s latinskoamerickým rytmem, perkusemi a trubkou, je tu poslední skladba This Strange Engine. Zbývající čas do konce cd ukazuje přes půl hodiny, ale skladba samotná má nějakých šestnáct minut. Zprvu je to znovu taková polobalada s pěkným refrénem, která svou koncepcí zapadá do první poloviny desky, ovšem dojde i na docela divoké instrumentální orgie. Pěkná sóla na kytaru a saxofon v závěru písně pak vylepšují můj poněkud rozpačitý dojem, který ve mě poslech alba vyvolává. Vtípek se čvrthodinovým tichem na konci cd jsem ale nepobral.

Je to dobrá deska, ovšem ve své sbírce napočítal jsem deset originálních cd Marillion, z nichž mnohá zdají se mi býti lepší a zásadnější, než This Strange Engine. Hodnocení 3,5 tedy zaokrouhlím dolů, ovšem za pěkný digibook musím vydavatele - Madfish - pochválit.