Reakce na recenzi:

Beriq - @ 19.08.2009

Rok 2001 a toto album sotva 37 minutové album bylo pro mou generaci malou revolucí. Po různých vyfešákovaných a roztančených partičkách, přišla parta otrhaných a střapatých floutků v čele s na pohled totálně znuděným Juliánem Casablancasem (mimochodem synem zakladatele modelingové agentury Elite a dánské miss 1965).
Hlásalo se něco o zachráncích rocku a o návratu do garáží. Jedno je ale jisté- toto album se stalo inspirací pro nesčetné kvantum mladých kapel, kteří chtěli znít retro. Dnes je to ona indie scéna, která mi už leckdy jde na nervy- když je skupina dobrá, tak jsou to hned …noví Strokes, …syrovější než Strokes…
Jaké album je? V době, kdy jsem ho objevil to pro mě byla skoro modla. Ta energie, syrovost a jakási nezúčastněnost zpěváka- jako by si řekl „mrding na všechno“ .Klidně si než začne zpívat dá cigárko- póza? Možná- ale funguje to. Nástroje hrají strojově přesně, žádné dlouhé sóla- na to tu není prostor. Někde jsem četl názor je třeba v The Modern Age je hodně slyšet tvorba Iggyho Poppa.
Největší pecka? Pro mě jistě Someday- provází mě už od sedmnácti.
Těžko napsat něco víc- rozbor snad ani psát nejde- je to všechno tak jednoduše chytlavé. Zpěvák (je to zpěv? Superstáááár by se za něj asi nestal) , dvě kytary, basa a bicí. Funguje to dodnes.