Strokes, The - Is This It (2001)

The Strokes jsou zvláštní kapela. Především tím, jak jsou obyčejní. Po grungem poznamenanými 90. léty, kdy se kapely předháněly v tom, která bude znít depresivněji, se ve státech zjevila tato pětičlenná banda. Žádné hledačství nebo objevování nových hudebních cest. Bezesporu se ale stali těmi, kteří oprášili zapomenutou "filozofii" rock and rollu, kterou je především radost z hudby. Jinak řečeno krok zpět byl krokem kupředu. Musím se přiznat, že z toho indie rocku, který se na nás valí odevšad, je mi už blivno. Všichni se tváří alternativně a hrají si na underground. Pak ale zjistíte, že v mainstreamu je toto vlastně jediná forma rockové hudby, která se hraje, takže jakýpak underground. Má zaujatost se dotkla i vychvalovaných Strouksů, kteří za to vše byli vlastně zodpovědní. Spousta dětí ve konverskách a setsakramentsky upnutých džínech, bazarové oblečení už dávno nebylo jen "na doma". Zvláštní směr, takový hybrid mezi punkem, grungem a přitom více než předtím byly živé odkazy i z let 60. a 70. Ty, které se hodily samozřejmě, čímž mám na mysli ideály hippies a náklonost k návykovým látkám. Neztrácí se v tom všem to nejdůležitější - hudba? Ale ne. I přes všechny tyto pózy, odmítání trendu a předsudků vůči tomuto stylu se ke mě po letech dostali oni proklínaní Strokes. Překvapení bylo na místě.
Osobně nemám rád kapely, které hrají stylem "neumíme, neřešíme, kašleme na vás". Casablancas zpívá a vystupuje způsobem, že byste mu nejradši jednu natáhli. Jenže když ono se to tak dobře poslouchá. Práce kytar je nápaditá a jednoduchá, žádné pokusy o metalové škrkání či onanie, kterých mám už plné zuby. Basa je řádně slyšet a vzhledem k pěkným linkám (především singlová When It Started) je to moc dobře. Morettiho bubnování není kdovíjak objevné, ale přesně zapadá do duchu debutu.
Titulní otvírák je překvapivě pomalá a procítěná věc. Následující Modern Age vás už nenechá na pochybách, o čem album bude. Svižná New York City Cops, patří mezi mé nejoblíbenější fláky. A kdo z vás nezná Someday? Zvláštní - v rádiích jsem ji vždy přepínal, teď si ji rád poslechnu. To samé platí o Last Nite. Klišé hudebně i textově, avšak podáno takovým způsobem, že těžko nechá někoho chladným. Jak Strokes, tak jejich prvotinu nejlépe vystihuje název posledního songu - Tak It Or Leave It.

reagovat

Rok 2001 a toto album sotva 37 minutové album bylo pro mou generaci malou revolucí. Po různých vyfešákovaných a roztančených partičkách, přišla parta otrhaných a střapatých floutků v čele s na pohled totálně znuděným Juliánem Casablancasem (mimochodem synem zakladatele modelingové agentury Elite a dánské miss 1965).
Hlásalo se něco o zachráncích rocku a o návratu do garáží. Jedno je ale jisté- toto album se stalo inspirací pro nesčetné kvantum mladých kapel, kteří chtěli znít retro. Dnes je to ona indie scéna, která mi už leckdy jde na nervy- když je skupina dobrá, tak jsou to hned …noví Strokes, …syrovější než Strokes…
Jaké album je? V době, kdy jsem ho objevil to pro mě byla skoro modla. Ta energie, syrovost a jakási nezúčastněnost zpěváka- jako by si řekl „mrding na všechno“ .Klidně si než začne zpívat dá cigárko- póza? Možná- ale funguje to. Nástroje hrají strojově přesně, žádné dlouhé sóla- na to tu není prostor. Někde jsem četl názor je třeba v The Modern Age je hodně slyšet tvorba Iggyho Poppa.
Největší pecka? Pro mě jistě Someday- provází mě už od sedmnácti.
Těžko napsat něco víc- rozbor snad ani psát nejde- je to všechno tak jednoduše chytlavé. Zpěvák (je to zpěv? Superstáááár by se za něj asi nestal) , dvě kytary, basa a bicí. Funguje to dodnes.

reagovat