Reakce na recenzi:

Ravil - @ 30.11.2004

Neal Morse bezpochyby vždy žije tím, co dělá. Není to anonymní muzikant, když posloucháte jeho hudbu, jakobyste spoluprožívali jeho život. A tím nemyslím jen poslední dva sólové opusy, kde odhalil své zjevení, ale i většinu tvorby Spock´s Beard, zejména album The Light.
Kdysi pro mne byl novým hudebním bohem, tím těžší je být kritický. Ale když poslouchám One, tak mám pocit, že by si tu kritiku zasloužil, aby se opět někam posunul.
Nejprve k plusům, Morse se nezapřel na zpěvech. Hned úvodní Creation obsahuje tři skvělé zpěvové linky. Balada Cradle To The Grave se zpěvem Phila Keagyho je krásně jednoduchá, dalo by se pokračovat.
Problém nastává, když se zpěvové linky omezují na klasický zastřený falzet s melodií, které sic neurazí, ale rozhodně nepřekvapí.
Skutečně nudných je však většina instrumentálních částí. Mike Portnoy bubnuje sice dobře, ale na můj vkus nějak moc těžkopádně, předvídatelně do doby. Spolupráce s Morsem mu nějak zvlášt nesvědčí. Basa nezřetelná, nevyčnívající.
Aranžmá jaksi moc maximalistické. Absolutně nepřekvapující orchestrální postupy, snažící se o prapodivnou stálou gradaci. To, že Morse hraje i kytarové party je vyloženě na škodu.
Ne, že by hudba na One nešlapala, ale je jen to vata chránící Morsův vokál. A je jí podstatně víc než na Testimony.

Zajímalo by mne, kam dál se bude ubírat cesta Neala Morse. Takhle už to asi nepůjde. Dávám 3/5, ale možná jen proto, že jsem fanoušek.