Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 09.05.2011

Měl jsem to štěstí, že jsem v únoru 1969 viděl koncert Special Blue Effect na vlastní oči. Radim Hladík měl kytaru, na jejímž řemenu visel liščí ocas, Jiří Kozel "Mužík" měl rozcuchanou hřívu, sluneční brýle a na hlavě klobouk, Vláďa Mišík byl zase samé korálky, šátky a třásně a v kapele byl ještě v té době pátý člen, na kterého se už dnes pozapomnělo - Miloš Svoboda. Hrál na elektrickou dvanáctistrunnou kytaru a zpíval vokály. Brzy ale potom odešedl a nebyl nahrazen. Objevil se v Golden Kids. Jestli si vybavíte film Zdeňka Podskalského- Ďábelské líbánky (1970), černobílá komedie s Vlastimilem Brodským, Janou Brejchovou a Ivou Janžurovou... ve společnosti Neckáře, kytaristy Oty Petřiny, baskytaristy Zdeňka Rytíře, varhaníka Petra Formánka a bubeníka Petra Hejduka je i kytarista Miloš Svoboda.... potom se jeho jméno vytratilo....
Koncert kapely byl pro mě mimořádným zážitkem. Překonal moje dojmy ze Synkop 61, George And Beatovens a Olympiku... (bohužel jsem neviděl nikdy koncerty Matadors, Framus Five a Rebels ve dvanácti a třinácti letech na bigbíty děti nepouštěli)
Na pódiu byla spousta energie, suverénní výkony a pevná souhra a taky lepší zvuk a hlavně se zpívalo anglicky.... To jsou moje prazážitky nevymazané z paměti.
Na jaře 1970 se objevilo LP Meditace a já jsem ho samozřejmě zakoupil. Celkem pochopitelně jsem očekával, že ta energie a to úžasné nmapětí bylo převedeno do drážek desky. Bohužel - jenom napůl.

PAMĚŤ LÁSKY měla tajemný úvod na sitár a pak se rozběhla zvláštní skladba. Text mě fascinoval a brzy jsem se ho naučil celý zpaměti. Vzpomínám si, že jsem v hodině literatury ten text nějak odrecitoval a dostal jsem jedničku. Učitel z toho byl paf. A nebyl si asi úplně jist, jak s tím naložit. Dostal jsem jedničku, ale pak se mě ptal, jestli jsem tomu rozuměl, já jsem asi zrudl a řekl, že jenom částečně. Učitel se shovívavě usmál (no na koncertu Blue Effectu jsem ho nikdy neviděl...)...
Ale tady byly těžké sbory, jako kdyby to zpívali burlaci na Volze. Takže text ve mně vyvolal vibrace, ale hudba mě zklamala...

BLUE EFFECT STREET už ovšem byl bigbít.Zase tam bylo trochu toho oparu orientu, což se mi líbilo, ale hlavně tam byl nosný refrén a Hladík už dokázal v jednoduché harmonii naroubovat pěkné sólo. Melodie se mně líbila a skladba taky...

FÉNIX byla lyrická balada. Hudba mě zklamala,ale zase se písnička líbila holkám, to bylo celkem pochopitelné....

STROJ NA NIC to byla taková hříčka jako předtím Blue Taxi. Zase se tady kvákalo na kytaru, byla tady ironie, nadsázka, vtip a závěrečný potlesk, ale nic to nepřineslo, jen trochu samoúčelnou údernost...

SLUNEČNÝ HROB (instrumentální verze) Hladkova akustická kytara doprovázená smyčci, hoboji a flétnami. Po letech by byly poslední tři jmenované skladby asi zajíimavými bonusy na CD, ale tady na elpíčko zbytečně zabíraly místo. V Pelíškách se ale velmi citlivě hodily do sekvence filmu... to víime všichni.

Druhá strana už byla jiná káva!
LITTLE GIRL to byla energická bluzesová záuležitost. Díky flétně jsem tam trochu slyšel Jethro Tull, které jsem už znal od kamaráda, ale uvnitř skladby bylo takové skoro až kytarové jazzové sólo. Rytmika ovšem šlapala jak hodinky a Vláďa frázoval jako Eric Burdon..

DESERTED ALLEY se mě líbila ještě o něco víc. Byla zde hezky skloubena hra na akustickou kytaru a elektrickou. Výborný dozvuk a Hladík dokázal do jednoduché melodie vměstnat krásné melodické sólo a projíždět tóny po pražcích nahoru a dolů. Mělo to údernost a zároveň melodii. Výtečný bigbít...

BLUES ABOUT STONE - to byl podle mě vrchol alba. Ze subtilního tony dokázala kapela krásně vygradovat a všichni se v ní dokázali projevit na úrovni. Hladíkovo sólo uprostřed skladby je skutečně výtečné a Vláďa cítí styl a zase ta závěrečná katarze... Dodnes to rád poslouchám s vnitřním napětím....

RAINY DAY je zajímavý příspěvek. Na zarčátku byl použit záznam natočeny pozpátku a pak se rozběhna celá skladby. Jsou v ní výtečná unisona baskytary a kytary a nosné sbory, až po mohutné finále. Klasický příklad původní české tvorby, kdy už Blue Effect dokázali vytvořit silnou kompozici..

Závěrečná WHERE IS MY STAR je trochu pdsychdelická. Cítím z ní trochu vliv JImi Hendrixe (kterého Hladík velmi respektuje dodnes) - wah ewah pedál je zde součásti instrumentace a pevně se vejde do vcelku. Ten recitativ uvnitř s Mišíkovým potemnělým hlasem byl velmi sugestivní a taky tam slyšíme nahrané varhany (nahrál je Hladík), až po zazantní závěr a psychedelické vracení se tématu... až po závěrečné prásknutí dveřmi....

Asi bych dal albu tři a půl hvězdy, ale jednak to není možné a tak dávám čtyři, navzdory tomu, že první strana měla podle mého subjektivního soudu vypadat asi jinak. Tři možná i čtyři skladby zde zabírají prostor a smysluplněji zde mohlo být použito něco silnějšího a přesvědčivějšího, ale asi v to době nic dalšího vlastního neměli a natočit celou desku anglicky to už bylo obtížné. Kdyby tam přece jenom jen byly nějaké coververze Traffic, Ten Years After, Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Bluesbreakers, které skupina v téo době kolektivně poslouchala, asi by to všechno vypadalo jinak. Ale s tím už nic nenaděláme.
Je to obraz doby, kterou mám stále v sobě a snažím se navzdory svým emocím posuzovat celý projekt co možná nejobjektivněji...
Obal v modro černém kabátě hodně korespondoval s náladami a já jsem při přrehrávání vždycky obaly desek drže v rukou a sledoval všechny údaje a výtvarné nápady...