Blue Effect - Meditace (1970)

Prvotina Hladíkovy životní skupiny ve mně vzbuzuje rozporuplné pocity. Možná to bylo dáno tím, že jsem od ní očekával příliš mnoho, za což může můj otec, který mi neustále vsugerovával, že se jedná o nejlepší československou rockovou desku. Ale dokázat to nemohl. Sice jsme ji měli doma, ale byla nám celkem k ničemu, protože jsme neměli gramofon. O to víc jsem si zálibně prohlížel její obal a v duchu si představoval, co že se to za hudební skvosty asi skrývá v jejích drážkách. Když jsem si konečně pořídil patřičné vybavení, chtěl jsem si Meditaci hned poslechnout. Jenže ouvej. Modrý poklad zmizel, jelikož otec jej někomu daroval. Pamatuju si, že jsme se tenkrát docela pohádali.

Dnes mám album Meditace ve vydání z roku 1996 a také v souborném box setu. Také je mi jasné, že se o nejlepší rockovou nahrávku v žádném případě nejedná. Spíše mi to připomíná nerozhodné tápání a přešlapování. Mám tím na mysli především koncept dvou odlišných stran, jedné zpívané česky, a druhé v jazyce anglickém. Něco podobného na své Šípkové Růžence vyzkoušela také skupina Rebels a tam z toho vznikl podivný kočkopes, ze kterého se skutečná tvář skupina celkem vytrácela. Podobný dojem mám bohužel i z Meditace.

Neberu tvrzení, že s původními texty Jaroslava Hutky by byla strana A lepší. Pravda, Zdeněk Rytíř nedodal žádné literární skvosty, ale tady bohužel trochu hapruje i hudební stránka věci. Hned úvodní Paměť lásky je natolik plná patosu a sladkobolného kýče, až si říkám, že asi brzy poslech přeruším. Ještěže v Mišíkově skladbě Blue Effect Street konečně zazní ostrá rocková kytara. I použitý sitár výsledný tvar příjemně ozvláštňuje.

Prvním vrcholem na albu je Hladíkova skladba Fénix. Nádherná melodie korunovaná klenutým refrénem je opět obalena smyčcovými nástroji, ale oproti úvodní písni patos zůstal stranou a ve mně převládá pocit z něčeho nadpozemsky krásného. Bohužel ten pocit zmizí s následujícím řízně rockovým Strojem na nic. Hladík zde předvádí vymazlená sólíčka, ale jinak tu hru na pražské Chicago neberu. Ale chápu, že si Hladík tady pomalu prošlapával cestičku k Novým syntézám. První stranu alba zakončí Mišíkova něžná instrumentální drobnůstka Sluneční hrob, což je takový předěl mezi oběma částmi.

Strana B vrací skupinu ke kořenům, z nichž vyšla. A těmi je rhythm and blues vycházející z anglo-amerických vzorů šedesátých let. Přiznám se, že tato podoba je mi bližší, ale i zde mám drobné výhrady. Little Girl je celkem sympatická skladbička, navíc Mišíkova flétna zde neurazí, ale postrádám u ní nějaké větší ambice. To následující Deserted Alley je jasný hit na první poslech. Stačí poslechnout a její rozjásaný refrén se vám nesmazatelně vryje do hlavy.

Nejdelší písní na desce je dlouze táhlé Blues About Stone. Zde všichni hudebníci předvádějí to, co v nich je nejlepší. Mišík zde ukazuje, že pěvecky je mu pořád angličtina bližší, ale to podstatné zde není zpěv, ale dokonalá souhra rytmiky s hadovitě kličkující Radimovou kytarou.

A pokračuje se dál svižnou skladbou Rainy Day. Zde v refrénu Mišík ukazuje svůj tehdejší hlasový potenciál, zatímco kytara jej příjemně podbarvuje, aby v poslední třetině skladby popustila uzdu a závěr opentlila filigránskými vyhrávkami. Na závěr se hudebníci ptají Where Is My Star. Píseň je poměrně členitá, střídají se zde zadumané pasáže s ostřejšími, až mám dojem jakoby nejen tato skladba, ale i jiné části alba nebyly ničím jiným než zkouškou na rozsáhlejší kompozice, které brzy přijdou.

Meditace opravdu není tou nejlepší českou rockovou nahrávkou, ale kdyby nebylo mého tatínka a jeho neochvějně hájeného názoru, tak bych tuhle desku nikdy neslyšel a asi bych později nepoznal Svět Hledačů a jiné skvosty.

reagovat

jiří schwarz @ 06.05.2020 22:29:55
Moc hezky napsaná recenze. Asi tátovi vděčíš za ledacos. Já vyrost na věcech zlomu 60./70. let, ale tohle album mě minulo. Tvuj táta byl histě starší, tak se nedivím, že ho to oslovilo. Přitom tohle muzicírování, založený hlavně na blues a imprivizaci, miluju. Dnes mně zní archaicky, ty recitativy lehce úděsný. A Mišíka jsem vždycky měl spíš rád jako skvělýho člověka, než jako zpěváka, s věčnou rýmou v hlase (trochu se to postupem času lepšilo... na Kuřeti, pak v projektech etc.). A ještě navíc ta ne moc skvělá hra angličtina. Jediný, co tu je zcela v pořádku, je Radimova kytara.

northman @ 07.05.2020 07:07:47
I když jsem tu desku poznal s jejím vydáním a měl bych ji chápat stejně jako tvůj otec, tak to vidím spíše jako ty. První česká strana je celkem fajn, mystické texty a to Mišíkovo blues je pro mě výborné. Trochu zamrzí Sluneční hrob v instrumentální podobě (kvůli komančům). Druhá anglicky zpívaná strana, k tomu jenom když je to česká skupina, tak by až na převzaté skladby zpívat česky. Na druhou stranu je tahle deska od Blue Effect pro mě jejich nejlepší. Díky za pěknou recenzi.

northman @ 07.05.2020 07:22:23
omluva, ta věta by měla být "tak by až na převzaté skladby měla zpívat česky".

Martin H @ 07.05.2020 08:31:53
Pánové, děkuji za vaše kladné reakce.

Jiří, otec byl starší než ty o čtyři roky. protože se brzo oženil, tak většinu desek naposlouchal do svých devatenácti. Pak jsem se narodil já, přišla vojna a po ní úplně jiné starosti. Proto později odmítal některé mnou objevené lahůdky typu Kuřete v hodinkách. Ale později jsme spolu občas vyrazili na nějaký pěkný koncert. Bohužel už pár let jezdím bez něho. Tu recenzi jsem psal i jako poctu a poděkování, že mi nějaké hudební základy předal.

VaclavV @ 07.05.2020 11:05:23
Že by česká skupina měla zpívat jen česky... To je jenom takový jarní vtípek, viď? :-)

northman @ 07.05.2020 11:45:40
VáclavV, ani tak vtípek, ale moje přání.

Mirek Kostlivý @ 07.05.2020 15:37:52
Pěkně napsaná recenze. A co si vybavuji z rozhovoru Radima Hladíka těsně po vydání desky (myslím, že to bylo v časopise Aktuality Melodie), tak s deskou nebyl spokojený ani samotný kytarový mág.
Ještě než dostal první otázku, tak prohlásil něco v tom smyslu "teď mě za tu desku pěkně utřeš". Tenkrát jsem to v patnácti letech moc nechápal, ale dneska mu musím dát za pravdu, že se deska (i po zvukový stránce) opravdu příliš nepovedla. Ale tenkrát v té hudební bídě okolo nás jsme ji nadšeně přijali i poslouchali.

Klacků, které dospívajícímu československému bigbítu naházeli pod nohy samozvaní dohlížitelé nad kulturní úrovní národa, byly už koncem 60. let celé hromady. I zbrusu nový a nadšeně přijímaný projekt Radima Hladíka nazvaný The Blue Effect musel hned zkraje přes nějaké klopýtnout a odrazilo se to i na podobě jejich prvního realizovaného LP. Už tehdy měl Hladík ambiciózní plány na větší, prokomponované celky, a první strana alba Meditace měla jeden takový představovat. Jaroslav Hutka dodal české texty tématicky laděné v duchu titulu desky, jenže ty neprošly sítem bedlivé cenzury a náhradník Zdeněk Rytíř se příliš neosvědčil. Nejenže bylo veta po nějaké kontinuitě, ale hned v úvodní Paměti lásky mu notně ujela ruka s patosem, umocněným ještě tím, že Mišík jeho slova recituje do hudby, a ani další tři texty nejsou zrovna veršotepecké skvosty.

Ale ne všechny výhrady jdou na vrub vnějším okolnostem. Ani hudebně nedrží první strana příliš pohromadě, každá píseň je z jiného těsta a vyšší ambice jim přerůstají přes hlavu. Využití smyčců a dechů už signalizuje budoucí Hladíkovy jazzrockové "nové syntézy", ale s rhythm'n'bluesovým základem se míjí. Vladimír Mišík jako zpěvák od časů raných Matadors hodně vyrostl, ale stále se úplně nezbavil "krasozpěvné" manýry. Přesto se najdou výborné momenty (kytarové vyhrávky v mezihrách Blue Effect Street, rozmáchlý, už typicky hladíkovský refrén Fénixe), které o talentu všech zúčastněných nedávají zapochybovat.

Delší, anglicky zpívaná polovina alba oddělená instrumentálním fragmentem Slunečného hrobu (zde jako Sluneční hrob) je podstatně soudržnější a také syrovější a údernější, prostá rušivých orchestrací. Deserted Alley má hitové předpoklady, Rainy Day je na domácí poměry nezvykle tvrdá, Where Is My Star opět dokládá Hladíkovo směřování k členitějším kompozicím. Bluesový fundament se odráží v Little Girl a především v Blues About Stone, kterou Mišík nazpíval skvěle, jen to občas přehnal s emotivním vibratem.

Meditace je do jisté míry promarněnou příležitostí, ale i velkým příslibem a dějištěm odvážných, i když ne vždy úspěšných výbojů. Je to album chatrné v proporcích, ale výborné v jednotlivostech. Na mnoha místech nepříjemně odhaluje vývojový deficit domácí scény, jinde přináší svěží a relativně původní nápady a přes všechny nedostatky pozdvihuje českou rockovou tvorbu na další level. A je dost pravděpodobné, že kdyby se podařilo uskutečnit původní záměr s Hutkovými texty, dojem by byl ještě příznivější.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Snake @ 06.10.2014 15:50:20
Když jsem si před pár lety koupil box set s kompletní diskografií Blue Effectu, byl jsem z tohoto debutového alba docela nadšenej a točil ho pořád dokola. Jak šel čas a poslechů přibývalo, trochu jsem vystřízlivěl a nakonec musím souhlasit, ty ( lepší ) tři jsou akorát...

Mohyla @ 09.10.2014 11:05:48
I napriek spomínaným výhradám mám nahrávku rád a v mojej zbierke má čestné miesto! Ako sme sa z LP vytešovali, keď vyšlo!

A je to tu. Opäť ignorujem svoj pud sebazáchovy a píšem čosi o našej (teda ČSSR) scéne.

Blue Effect, Radim Hladík, kto by nepoznal, nezačul zvesti, netušil, o čo kráča, ten by mal rýchlo doplniť vedomosti, nech ho neukameňuje zástup (rednúci, čas nezastavíš) rockových pamätníkov, ktorí sa vďaka budovaniu socializmu tešili naozaj z čohokoľvek (bacha, v prípade tejto skupiny to nie je pejoratívne). Že práve „Modrý Efekt“ ovplyvnil životy bežného Čechoslováka s úchylkou k poriadnej rockovej hudbe, dokazuje aj príbeh jedného nášho rodinného priateľa (otcovho rovesníka), ktorý na koncerte vo Véčku v Bratislave (aspoň myslím, dúfam, že to nebolo niekde inde) niekedy počiatkom 70. rokov pokrikoval na Radima, že Fénix, Fénix (mal tú skladbu rád) a ten mu oznámil: „Ty si Fénix.“ A odvtedy ho všetci volajú Fénix. Priznávam sa bez mučenia, našu scénu som obchádzal roky-rokúce, i keď som z nej čo-to vypočul vždy, keď sa naskytla príležitosť. Až minulý rok som sa rozhodol, že si doplním zbierku o nejaké tie kúsky a jednou z akvizícií bola aj doska Meditace z nadupaného roku 1970. Je to vydanie z box setu, ktorý však nevlastním, opatrnosti nikdy nie je dosť (navyše, vyrovnanou tvorbou, ktorá by ma brala ako celok, sa v našich končinách nemôže pochváliť nikto, na to som „doplatil“ pri Mišíkovi a ETC alebo pri Prokopovi a Framus 5). Preto som vďačne zašiel k Hummelovi, kde za zostatkovú cenu vo výpredaji ponúkali niektoré albumy z rozobratého boxu.

Psychedelicky sa rozozvučia nástroje, dominuje flauta, začiatok albumu nesie meno Paměť lásky a namiesto spevu sa recituje. Chrámový zbor si hrdinsky „zaóka“, ale inak je to skladba, ktorá mi evokuje nejaký sountrack k fantasy filmu. Aby sa chytili aj tí, čo si myslia, že ak zaznejú sláky, je to veľké hudobné umenie, nechýba orchestrálna vsuvka, pre rockerov zasa občas niečo mocne zanôti Mišík a je to. Gýčove? Možno, ale celkom sa mi to páči. To bluesrocková záležitosť Blue Effect Street je takmer skvelá, človek si zvykne aj na indické slohy a viac ako ľúbivý refrén. Už spomínaná skladba Fénix má v tichých pasážach blízko k niektorým náladovkám od Fleetwood Mac, ale inak je to vcelku zaliečavá skladba plná orchestrálnej vaty a vypnutých refrénov. Svižný bluesovo ladený kúsok Stroj na nic je dokonca vtipný. Pelíšková generácia sa určite poteší náladovej uspávanke Sluneční hrob (Sunny grave), pri ktorej by medvede chrneli zimným spánkom takpovediac celoročne. A máme tu swingujúcu bluesovku Little girl (Děvčátko), ktorá pripomenie rané počiny Jethro Tull, flauta to má, hold, vyárendované už navždy. Gitarové sólo pekne dumká a neváha ukázať rýchle prsty, ktoré sa inak vyskytujú len u falošných hráčov pokru. Ďalšie meditačné blues, Deserted Alley (Osamělá ulice), núka českú angličtinu (čo nie je negatívum) a hlavne pohodu, ktorá možno nesedí k strápeným plantážnikom, ale k nestrápeným stredoeurópskym robotníkom sa hodí viac ako smetiarske auto k výkonnému manažmentu OLO (Odvoz a likvidácia odpoadu). Slimačie preteky ochrnutých nosičov ulít sa pretavili do blues s názvom Blues about stone (Kamenné blues), na tom sa nedá nič pokaziť, ak, pravda, nie ste Satriani. Pre mňa je to vrchol albumu, špička ľadovca, strecha sveta i Nebesá tohto diela. Tradičné anglické blues stálo vzorom pri skladbe Rainy day (Deštivý den), ktorá je o niečo rýchlejšia ako týždeň pred výplatou, ale menej, než leňochod na LSD. A tie sóla! Majú šťavu ako šunka z hypermarketu, ale chutia presne opačne. Nadupaná bluesrockovka Where is my star (Kde je má hvězda) kváka s vervou stredne veľkého močiara, prvý raz mám dojem, že výraznejšie do deja vstupujú klávesy, emócie okato pretekajú spoza viečok protagonistov, čo viac si na záver želať.

Jedno je isté, Blue Effect bola skupina, ktorá prešla obrovským vývojom a i keď debut nepatrí k tomu naj, čo po umeleckej stránke ponúkla, rozhodne je mi blízky, bližší ako niektoré iné počiny. Možno je to kvôli tomu starému dobrému blues.
reagovat

gunslinger @ 06.03.2013 12:16:41
jediný album ktorý od Blue Effectu počúvam.

PaloM @ 06.03.2013 16:53:52
Asi nebolo ľahké a jednoduché po bratskej pomoci socialistických krajín Československu a vo vzniknutej atmosfére nahrať a vydať rockový album. Pamätám si, že na určitý čas začiatkom 70.rokov všetka rocková hudba zmizla z našich rádií. Ani som vtedy netušil, že vyšla LP Meditace.
Napriek ťažkej dobe album obstál a pre mňa majú tieto piesne mágiu.
hejkal, aj tvoja recenzia obstojí, hodnotenie môže byť, i keď som niektoré básnické prirovnania úplne nepochopil a mozgové závity sa spierajú hlbšie zamyslieť. No, nakoľko mi je blízky tvoj jemný humor, tak ti jemne zaďakujem.

hejkal @ 06.03.2013 18:30:32
PaloM - nemysli, nechaj pracovať emócie. Fantázii sa medze nekladú. Ďakujem za jemnú reakciu.

Kristýna @ 06.03.2013 18:53:16
Pěkná recenze, souhlasím téměř ve všem. Jen mi moc nesedí tvé hodnocení; tři hvězdičky jsou v kontrastu s tím, jak jsi desku chválil. :-) Anebo mé chápání selhalo.

Mimochodem, taky mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na tu "angličtinu" v Deserted Alley.

hejkal @ 06.03.2013 19:50:24
Hviezdičky klikám chaoticky, páči sa mi - tri až päť, nepáči sa mi, tri až nula. Tri som tu dal hlavne preto, lebo si myslím, že skupina vyzrela a ponúkla aj niekoľko neopakovateľných skvostov našej (časkoslovenskej) hudby.

Měl jsem to štěstí, že jsem v únoru 1969 viděl koncert Special Blue Effect na vlastní oči. Radim Hladík měl kytaru, na jejímž řemenu visel liščí ocas, Jiří Kozel "Mužík" měl rozcuchanou hřívu, sluneční brýle a na hlavě klobouk, Vláďa Mišík byl zase samé korálky, šátky a třásně a v kapele byl ještě v té době pátý člen, na kterého se už dnes pozapomnělo - Miloš Svoboda. Hrál na elektrickou dvanáctistrunnou kytaru a zpíval vokály. Brzy ale potom odešedl a nebyl nahrazen. Objevil se v Golden Kids. Jestli si vybavíte film Zdeňka Podskalského- Ďábelské líbánky (1970), černobílá komedie s Vlastimilem Brodským, Janou Brejchovou a Ivou Janžurovou... ve společnosti Neckáře, kytaristy Oty Petřiny, baskytaristy Zdeňka Rytíře, varhaníka Petra Formánka a bubeníka Petra Hejduka je i kytarista Miloš Svoboda.... potom se jeho jméno vytratilo....
Koncert kapely byl pro mě mimořádným zážitkem. Překonal moje dojmy ze Synkop 61, George And Beatovens a Olympiku... (bohužel jsem neviděl nikdy koncerty Matadors, Framus Five a Rebels ve dvanácti a třinácti letech na bigbíty děti nepouštěli)
Na pódiu byla spousta energie, suverénní výkony a pevná souhra a taky lepší zvuk a hlavně se zpívalo anglicky.... To jsou moje prazážitky nevymazané z paměti.
Na jaře 1970 se objevilo LP Meditace a já jsem ho samozřejmě zakoupil. Celkem pochopitelně jsem očekával, že ta energie a to úžasné nmapětí bylo převedeno do drážek desky. Bohužel - jenom napůl.

PAMĚŤ LÁSKY měla tajemný úvod na sitár a pak se rozběhla zvláštní skladba. Text mě fascinoval a brzy jsem se ho naučil celý zpaměti. Vzpomínám si, že jsem v hodině literatury ten text nějak odrecitoval a dostal jsem jedničku. Učitel z toho byl paf. A nebyl si asi úplně jist, jak s tím naložit. Dostal jsem jedničku, ale pak se mě ptal, jestli jsem tomu rozuměl, já jsem asi zrudl a řekl, že jenom částečně. Učitel se shovívavě usmál (no na koncertu Blue Effectu jsem ho nikdy neviděl...)...
Ale tady byly těžké sbory, jako kdyby to zpívali burlaci na Volze. Takže text ve mně vyvolal vibrace, ale hudba mě zklamala...

BLUE EFFECT STREET už ovšem byl bigbít.Zase tam bylo trochu toho oparu orientu, což se mi líbilo, ale hlavně tam byl nosný refrén a Hladík už dokázal v jednoduché harmonii naroubovat pěkné sólo. Melodie se mně líbila a skladba taky...

FÉNIX byla lyrická balada. Hudba mě zklamala,ale zase se písnička líbila holkám, to bylo celkem pochopitelné....

STROJ NA NIC to byla taková hříčka jako předtím Blue Taxi. Zase se tady kvákalo na kytaru, byla tady ironie, nadsázka, vtip a závěrečný potlesk, ale nic to nepřineslo, jen trochu samoúčelnou údernost...

SLUNEČNÝ HROB (instrumentální verze) Hladkova akustická kytara doprovázená smyčci, hoboji a flétnami. Po letech by byly poslední tři jmenované skladby asi zajíimavými bonusy na CD, ale tady na elpíčko zbytečně zabíraly místo. V Pelíškách se ale velmi citlivě hodily do sekvence filmu... to víime všichni.

Druhá strana už byla jiná káva!
LITTLE GIRL to byla energická bluzesová záuležitost. Díky flétně jsem tam trochu slyšel Jethro Tull, které jsem už znal od kamaráda, ale uvnitř skladby bylo takové skoro až kytarové jazzové sólo. Rytmika ovšem šlapala jak hodinky a Vláďa frázoval jako Eric Burdon..

DESERTED ALLEY se mě líbila ještě o něco víc. Byla zde hezky skloubena hra na akustickou kytaru a elektrickou. Výborný dozvuk a Hladík dokázal do jednoduché melodie vměstnat krásné melodické sólo a projíždět tóny po pražcích nahoru a dolů. Mělo to údernost a zároveň melodii. Výtečný bigbít...

BLUES ABOUT STONE - to byl podle mě vrchol alba. Ze subtilního tony dokázala kapela krásně vygradovat a všichni se v ní dokázali projevit na úrovni. Hladíkovo sólo uprostřed skladby je skutečně výtečné a Vláďa cítí styl a zase ta závěrečná katarze... Dodnes to rád poslouchám s vnitřním napětím....

RAINY DAY je zajímavý příspěvek. Na zarčátku byl použit záznam natočeny pozpátku a pak se rozběhna celá skladby. Jsou v ní výtečná unisona baskytary a kytary a nosné sbory, až po mohutné finále. Klasický příklad původní české tvorby, kdy už Blue Effect dokázali vytvořit silnou kompozici..

Závěrečná WHERE IS MY STAR je trochu pdsychdelická. Cítím z ní trochu vliv JImi Hendrixe (kterého Hladík velmi respektuje dodnes) - wah ewah pedál je zde součásti instrumentace a pevně se vejde do vcelku. Ten recitativ uvnitř s Mišíkovým potemnělým hlasem byl velmi sugestivní a taky tam slyšíme nahrané varhany (nahrál je Hladík), až po zazantní závěr a psychedelické vracení se tématu... až po závěrečné prásknutí dveřmi....

Asi bych dal albu tři a půl hvězdy, ale jednak to není možné a tak dávám čtyři, navzdory tomu, že první strana měla podle mého subjektivního soudu vypadat asi jinak. Tři možná i čtyři skladby zde zabírají prostor a smysluplněji zde mohlo být použito něco silnějšího a přesvědčivějšího, ale asi v to době nic dalšího vlastního neměli a natočit celou desku anglicky to už bylo obtížné. Kdyby tam přece jenom jen byly nějaké coververze Traffic, Ten Years After, Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Bluesbreakers, které skupina v téo době kolektivně poslouchala, asi by to všechno vypadalo jinak. Ale s tím už nic nenaděláme.
Je to obraz doby, kterou mám stále v sobě a snažím se navzdory svým emocím posuzovat celý projekt co možná nejobjektivněji...
Obal v modro černém kabátě hodně korespondoval s náladami a já jsem při přrehrávání vždycky obaly desek drže v rukou a sledoval všechny údaje a výtvarné nápady...




reagovat

Jsem pamětníkem koncertu Blue Effect v roce 1970
v sestavě Hladík-Mišík-Kozel-Čech a musím konstatovat,
že tahle sestava měla na víc,než je výsledek na albu Meditace.Myslím tím především první českou stranu alba.Zde snad obstojí pouze Blue Effect Street.To ostatní neodpovídá potenciálu skupiny a zbytečně ukrajuje čas daný kapacitou tehdejšího vinylového výlisku.Zbytečná recitace v Paměti lásky,ne zrovna
dokonalý Mišíkův vokál ve Fenixovi,pokus o vtip ve Stroji na nic a nakonec zařazení instrumentální verze
Slunečného hrobu místo té původní/snad ústupek mocným/- to vše dává dohromady smíšené pocity.Anglicky
zpívaná strana B- působí daleko ucelenějším dojmem -
tohle je opravdový Blue Effect roku 1970.
Pokud by výše uvedené skladby na A straně byly nahrazeny tituly jako Sun Is So Bright,Blue Taxi,Snakes,Slunečný hrob/orig.verze/ a nepřekonatelné blues I ve Got My Mojo Working - vše
vyšlo na EP ev.SP v Pantonu - pak by Meditace mohla směle konkurovat flamengovskému Kuřeti.Takhle pokud
dávám Flamengu 5 hvězd,zde 3 hvězdičky a to ještě s přivřeným okem.Jinak nemohu.
reagovat

PaloM @ 25.10.2009 20:53:06
Zaujímavé, zasvätené postrehy. LP som prvý krát počul v mestskej knižnici, bola veľmi zodratá. Po CD som bez váhania siahol. Možno by sa to preskupenie skladieb dalo v domácich podmienkach realizovať, no človek si už zvykol na známe poradie.

Taky Zdeněk a taky pamětník @ 07.04.2010 11:05:00
Naprosto souhlasím. Zmíněná EP a SP jsme s kamarády přivítali s nadšením, Meditaci s velkými rozpaky. Tím spíš, že v té době byl už Mišík pryč a skupina se posunula ještě o kousek dál. Snad jsme byli dokonce na stejném koncertu (1970-1971?), já jsem nedlouho předtím viděl "Efekty" na beatovém fetivalu a úspěch byl nevídaný. Den předtím tam hrálo Flamengo a někde u bufetu jsem zaslechl Fedora Freša, který obě skupiny srovnával: "Flamengo? Flamengo je hovno!"
A I´ve Got My Mojo Working, je opravu fantastické, bohužel málo známé. Podle mě vedle Rosenky nejlepší Hladíkovo studiové sólo. O rytmice Kozel - Čech nemluvě, Čech měl techicky na to být bubeníkem světového formátu. Bohužel myslím, že na vývoji skupiny se nepodepsal jenom režim, ale i jistá dlouhodobá Hladíkova "dramaturgická" neschopnost.

Zdeněk @ 07.04.2010 15:18:29
Souhlasím s Tebou v mnohém,koncert Blue Effectu na 2.čs.beat.festivalu jsem bohužel neviděl,avšak ten zmiňovaný koncert byl někdy v červnu a v září jsem
viděl Flamengo s již s Mišíkem,zpíval tehdy část repertoaru z Meditace,avšak to už pomalu začínala možná ještě slavnější éra našeho rocku - Frešo byl
co se týká Flamenga špatným prorokem.

pito63 @ 02.01.2011 14:26:05
Na inom mieste som nedávno napísal, že chcem splatiť svoj dlh voči československej rockovej scéne v období totality...
Neviem, či som začal dobre, ale otvoril som debutovú LP. Nemal som začať bonusovým CD? Doteraz som nič nepočul, iba jeden koncert na ČT2, ktorý ma pozitívne naladil. Nečítal som žiadne recenzie, nijaké ohlasy, až teraz...
Momentálne počúvam "Meditácie" druhýkrát v živote. Napriek tomu, že som hudobný analfabet, chválabohu, ešte počujem dobre. Napriek nevzdelaniu si dovolím napísať svoj postreh; môj jediný menší problém na tomto albume je Vladimír Mišík.
Teším sa na ďalšie nahrávky Blue Effect!

Zdeněk @ 02.01.2011 15:33:02
ad Pito 63/ zajímavý postřeh , chtělo by to trochu
konkretizovat

pito63 @ 02.01.2011 17:00:54
Zdeněk
Nakecal som toho dosť, máš pravdu. :-)
Nepovedal som to podstatné, prípadne som sa nepresne vyjadril. Myslím, že výkon Mišíka na českej strane platne je "neprofesionálny". Priznávam, že druhým prehrávaním mi to už tak nevadilo. Proti hudbe nemám žiadnu námietku, naopak, som veľmi milo prekvapený. A časom si určite obľúbim aj Mišíka...

Filozof @ 03.01.2011 07:23:22
Pito63
Já (naštěstí?) nepoznám, zda a jestli je jeho výkon profesionální (jak je to myšleno?), ale řadím toto CD/LP vedle Města Er, Kuřete v hodinkách a Barnodaje do nejlepší pětky ČS alb vůbec. Doporučuji tomu dát čas.

Rýpák @ 17.02.2011 19:22:36
Když jsem v psavé náladě, tak trochu k tomu co popisuji v diskuzi: toto album je pro mě zklámáním, nejsem aktivní pamětník těchto dní (bylo mi 7), znal jsem až alba pozdější Svitanie a Svět hledačů, a první stana LP je hodně nepovedena (v reedici je popsán jak vznikla ta část), Mišík asi neměl náladu ty naivní texty (stroj na nic) si prožít, část od Slunečního hrobu je podstatně lepší, poctivý blues, bonusy na CD jsou tady přínosem

Album Meditace som prvýkrát počul po flamengovskom Kuřeti. Dodnes je pre mňa Kuře v hodinkách najlepší český album, ale musím povedať, že Meditace ma zasiahla len o niečo menej. Ani jedna skladba z albumu pre mňa nie je vatou, všetky sú plnohodnotné z hladiska kvality. Opäť ma mňa veľmi zapôsobil Vladimír Mišík, jeho hlas v tej dobe (1968-1972) bol na svetovej úrovni. O Hladíkovi hovoriť nemusím, už vtedy patril ku gitarovej špičke, podobne ako Vlado Čech k bubeníckej. Zo skladieb majú u mňa najvyšší kredit Blue effect street, krásna balada Deserted alley a nadupaná, energická Rainy day, ktorá ma vždy núti hýbať sa do rytmu. Samozrejme mám bonusovú verziu, takže nesmiem zabdudnúť ani na bonusy. Stručne: aj EP aj SP z roku 1969 sú absolútnou lahôdkou. Anglickú verziu Blue effect street nemusím ani spomínať, snáď len, že má lepší zvuk ako česká, ale Mišík je lepší v svojej rodnej reči. Zimomriavky mi vždy naskáčiu pri Slunečnom hrobe, avšak väčšie pri albumovej inštrumentálnej verzii. Skrátka toto CD patrí k vrcholom českého, respektíve československého rocku. Howgh!
reagovat

PaloM @ 24.10.2009 09:35:41
Áno, mladý muži, pripájam sa - k vrcholom československému rocku ! I TV záznamy z tejto doby sú (čiernobiele) veľmi vydarené, boli v seriáli Bigbít a sú aj na 2DVD B.Effect - to archívne 2.dvd je super a škoda, že tak krátke ! Znova pripomeniem, je v predaji komplet remastrovaný Blue Effect, nenechajte si ujsť. V SR okolo 30 eur.

Musela to být zajímavá doba. První krůčky českého bigbítu. Dva velikáni ještě v jedné skupině. Zatím jen čistý rock bez nějakých přespřílišných složitostí (i když Hladík už v té době byl uznávaný kytarista s dosti zkušenostma), docela hutné blues ( jako u raných Jethro Tull-např v Little Girl nebo Blues About Stone). Docela se Mišíkovy prý vytýkala jeho špatná srozumitelnost ale o texty tu myslím až zas tak nejde a mnohdy mi přijdou spíš docela k smíchu (viz Stroj na nic), hold jde vidět že album bylo poskládáno narychlo, některé texty narychlo opatřené neškodným českým textem. Jinak je Mišík velmi osobitý a příjemně se poslouchající zpěvák (dodnes). Je zajímavé srovnat jeho zpěv ve skladbě Fénix se zpěvem Leška Semelky v téže písni- ovšem v anglické verzi (myslím jako bonus k Nové syntéze).Ten Mišíkův je mi rozhodně blíž.
V té době byl ale největší hit skupiny Sluneční hrob- tato skladba sice na ofic verzi není ale je tu jako bonus. Je krásná- ještě dnes má neuvěřitelnou sílu- když jsem na koncertu Mišíka viděl jak vehnala slzy do očí mé kamarádce- pochopil jsem že to je jedna z těch nadčasových...
Mám toto album i přes jeho jakousi nedotaženost a rozháranost (možná trochu i naivitu) moc rád. Co se hudby týká- mozek někdy vypíná a hodnotí jen srdce.
reagovat

Filozof @ 25.01.2008 07:54:41
Beriq
Nejde o to, že Ti to album nesedlo. Nejde o to, že nechápu Tvé paralely - máš na jiné vidění světa nárok. Nejde o to, že tato deska je jedna z 5 nej desek, které byly u nás kdy v rámci pop/rocku natočeny.
ALE PROBOHA - co má znamenat větička: "První krůčky českého bigbítu."????
Nespletl ses o 13 let? Co potom ta dlouhá a překrásná éra od Viktora Sodomy staršího přes Sputniky, Mefisto, Crystals atd., přes Olympic, Rebels, Matadors a mnohé další až k Beatovým festivalům ap.??
Blues Effect již plně spadá do druhé éry - vrcholu české hudby - propracovaným a originálním dílům, které našly po letech nápodoby zahraničního mersey soundu a RnB vlastní českou tvář - tedy k albům Meditace, Město Er, Kuře v hodinkách či Barnodaj.

Navíc - vzhledem k dalšímu vývoji se jedná o konec - nikoliv začátek éry čs rocku/bigbítu.
Navrhuji doškolení...

Beriq @ 25.01.2008 09:41:24
jo jo doškolování probíhá stále- přiznávám že 60. léta zase až tak zmapované nemám...

bobik @ 21.03.2009 00:04:52
Hele Filozofe,co to tady plácáš,jakých 13 let? Myslíš vážně rok 1956?******

Album Meditace bylo velkým zklamáním. V době, kdy vyšlo, měl Blue Effect mnoho fanoušků, natěšených po výborném EP "Blue Taxi". A problémů bylo víc. Jednak zvuk, při němž byla patrně ta tam energie z živých koncertů, neboť tehdejší technici ještě bigbít neuměli nahrát a smíchat. A pak vyznění textů Zdeňka Rytíře, nepřehlédnutleně naivních. Dnes však, po téměř čtyřiceti letech, mne ta deska hodně baví. Tím, že je v ní hodně hudby, tím jak měli rádi blues, tím, jak to byli ještě písně, do nichž se nestačila dostat nuda, což se řekněme v bluesové skladbě pro "Novou syntézu" už nepovedlo. Nevím jestli by mne to tak bavilo, kdybych to neměl na staré gramodesce...
reagovat

Blue Effect a Meditace, meditace v pravém smyslu slova. Pište a říkejte co chcete, ale toto album přesně vyjadřuje náladu té doby a hlavně ukazuje jak vynikající hudební kuchař je Radim Hladík (samozřejmě že i všichni ostatní, co se na vzniku této desky podíleli - a že jich nebylo málo, i těch zcela zapomenutých, jako otcové Kozla a Hladíka, J. Hutka - jehož texty nemohly být tehdy z ideových důvodů použity a další). Toto dílo já osobně řadím mezi takové špice, jako třeba In rock od 'Párplů' nebo první tři 'Zeppelinovská' alba, ale i mé oblíbené Master Of Reality od 'Sabbatů a mnou milující At The Rainbow od Focus. A jestli někdo říká, že srovnávám nesrovnatelné, tak nasaďte sluchátka, otočte volume dost doprava a moc dobře poslouchejte ..., a to je hudba, která vznikla PŘED ŠESTATŘICETI LÉTY. Podotýkám. že vyjadřuji svůj názor, nikomu ho nevnucuji, ale ať mám jakoukoliv náladu, tak právě toto album mě uvede do rovnováhy. Zcela nadčasová záležitost, v té době daleko přesahující hranice i naší republiky. 'Meditaci' vynikajících hudebníků a zpěvu Mišíka řadím mezi nejvrcholnější rocková díla v historii naší země.
reagovat

Milan @ 09.01.2007 00:00:00
Bylo mi asi 13 když jsem poprvé slyšel efekty meditaci,a od té doby jsou pro mně jedničkou,ať si říká kdo chce co chce.Jejich koncerty za komunistů to byl vždy balzám,škoda velká škoda,že to přišlo za éry komančů,jinak snad jezdili po celém světě.Pořád poslouchám Sabaty,Párply,Uriáše,Floydy,ale i novější věci,ale Hladík je pro mně nej.

Wendy @ 01.04.2007 00:00:00
Je to skutečně kultovní záležitost o které už bylo napsáno tolik,že vše nové vlastně novým ani není.Je to jen opakování a opakování a opakování.Výborná věc!Osobně bych však při reedici využil možnost oddělit bonusy druhým diskem.Tohle provedení je v tomto konkrétním případě víc než rušivé.

Grtek @ 12.04.2007 00:00:00
Teda když si představím, že za 36 let bude někdo říkat, že třebas nějaké přiblblé deathmetalové album přesně vyjadřuje náladu dnešní doby... dost hrůzná představa :)
Ale v tomto případě to asi do jisté míry platí, ač jistě neposlouchal bluesrock úplně každý...

První album Blue Effectu je ve znamení bigbítu konce 60.let a nemá tedy s progresivním rockem zas až tak moc společného. Původní koncept alba ovšem počítal s tematickým propojením celé první strany pomocí textů Jaroslava Hutky. O čem to mělo být nevím, faktem je, že Hutkovy texty nebyly patrně z důvodu tlaků shora použity a pokud vím nebyly nikde publikovány.

První strana je plná opravdu dobrých písní s vkusným doprovodem orchestru: monumentální Píseň lásky se sborem, Blue Effect Street s tehdy módním sitarem, kterou skupina hraje i na současných koncertech, rychlý Stroj na nic a závěrečná instrumentální verze slavného Slunečného hrobu. Zbytek alba obsahuje bluesovější písně (Little Girl, Blues About Stone - pro mě asi nejslabší články tohoto alba) a dále na albu moji nejoblíbenější trojici skladeb Deserted Alley a především skvěle vystavěné Rainy Day (vynikající tvrdší skladba, podle mě na původním LP nejlepší) a Where Is My Star.

CD reedice obsahuje kromě základního alba i první singl a EP Blue Effectu a anglickou verzi Blue Effect Street - White Hair pro exportní verzi Meditace - Kingdom Of Life. To samozřejmě zahrnuje klasickou verzi Slunečného hrobu a další výbornou skladbu I Like The World, cover verzi standardu I've Got My Mojo Working.
reagovat

Ivo Ambrož @ 24.01.2006 00:00:00
Plně nemohu souhlasit s Vaším názorem. Meditace dává právě tušit v písních Little Girl, Blues About Stone skrytý potenciál této kapely. V kontextu doby nadčasová kapela s výbornými hráči. Souhlasím, že repertoár je nesourodý, ale na tuto dobu evropská extratřída !!Nicméně obraz doby plné zákazů a kompromisů, které se v historii kapely Blue Effect podepsalo snad nejvíce.

Slunční hrob je dosti dobrá písnička, kterou jste mohli zaslechnout i ve filmu Pelíšky...
reagovat