Reakce na recenzi:

Akana - @ 06.10.2014

Klacků, které dospívajícímu československému bigbítu naházeli pod nohy samozvaní dohlížitelé nad kulturní úrovní národa, byly už koncem 60. let celé hromady. I zbrusu nový a nadšeně přijímaný projekt Radima Hladíka nazvaný The Blue Effect musel hned zkraje přes nějaké klopýtnout a odrazilo se to i na podobě jejich prvního realizovaného LP. Už tehdy měl Hladík ambiciózní plány na větší, prokomponované celky, a první strana alba Meditace měla jeden takový představovat. Jaroslav Hutka dodal české texty tématicky laděné v duchu titulu desky, jenže ty neprošly sítem bedlivé cenzury a náhradník Zdeněk Rytíř se příliš neosvědčil. Nejenže bylo veta po nějaké kontinuitě, ale hned v úvodní Paměti lásky mu notně ujela ruka s patosem, umocněným ještě tím, že Mišík jeho slova recituje do hudby, a ani další tři texty nejsou zrovna veršotepecké skvosty.

Ale ne všechny výhrady jdou na vrub vnějším okolnostem. Ani hudebně nedrží první strana příliš pohromadě, každá píseň je z jiného těsta a vyšší ambice jim přerůstají přes hlavu. Využití smyčců a dechů už signalizuje budoucí Hladíkovy jazzrockové "nové syntézy", ale s rhythm'n'bluesovým základem se míjí. Vladimír Mišík jako zpěvák od časů raných Matadors hodně vyrostl, ale stále se úplně nezbavil "krasozpěvné" manýry. Přesto se najdou výborné momenty (kytarové vyhrávky v mezihrách Blue Effect Street, rozmáchlý, už typicky hladíkovský refrén Fénixe), které o talentu všech zúčastněných nedávají zapochybovat.

Delší, anglicky zpívaná polovina alba oddělená instrumentálním fragmentem Slunečného hrobu (zde jako Sluneční hrob) je podstatně soudržnější a také syrovější a údernější, prostá rušivých orchestrací. Deserted Alley má hitové předpoklady, Rainy Day je na domácí poměry nezvykle tvrdá, Where Is My Star opět dokládá Hladíkovo směřování k členitějším kompozicím. Bluesový fundament se odráží v Little Girl a především v Blues About Stone, kterou Mišík nazpíval skvěle, jen to občas přehnal s emotivním vibratem.

Meditace je do jisté míry promarněnou příležitostí, ale i velkým příslibem a dějištěm odvážných, i když ne vždy úspěšných výbojů. Je to album chatrné v proporcích, ale výborné v jednotlivostech. Na mnoha místech nepříjemně odhaluje vývojový deficit domácí scény, jinde přináší svěží a relativně původní nápady a přes všechny nedostatky pozdvihuje českou rockovou tvorbu na další level. A je dost pravděpodobné, že kdyby se podařilo uskutečnit původní záměr s Hutkovými texty, dojem by byl ještě příznivější.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz