Reakce na recenzi:

Snake - @ 27.04.2014

Někdy stačí jediný výstřel a stanete se nesmrtelnými. Jako v případě Museo Rosenbach. Ti sice prodělali jistou formu reinkarnace a od roku 2000 vydávají alba Exit, Zarathustra - Live in Studio, Barbarica a nejnověji Live in Tokyo, ale většina fanoušků nosí je v srdci v souvislosti s tímto legendárním debutovým albem, vydaným v roce 1973. Kapela měla jepičí život. Rozpadla se prakticky hned po vydání desky a několika koncertech, ale díky neutuchajícímu zájmu ze strany fanoušků jim v roce 1992 firma Mellow rec. vydala řadu "posmrtných" alb - Live ´72 a kompilace demosnímků a nevydaných skladeb. Rare & Unreleased a Rarities. K mým uším se zatím nic z tohoto nedostalo a tak nemohu sloužit, ale Zarathustra patří na čestné místo mé sbírky...

První stranu desky tvoří stejnojmenná, dvacet minut trvající bouře rozdělená do pěti strof. Vynikající leitmotiv, italská atmosféra, relativně "heavy", přitom přístupná a melodická hudba prosta jakýchkoliv disonancí, ukázková spolupráce varhan Hammond a Farfisa, mellotronové stěny, agresivní kytara, hřmění tympánů, kulometné breaky bicích a nakřáplý hlas frontmanův z toho všeho dělají podmanivou a vysoce návykovou záležitost. Tady nuda skutečně nehrozí, při její reprodukci každičkou notu, každičký tón hltám se zatajeným dechem a čas letí, jako svezení v nabušeném Ferarri.

Na straně druhé najdeme tři kratší skladby, navazující na úvodní opus magnum. Degli Uomini, s minimem zpěvu a půvabnou classical rockovou pasáží je delikátní jak to nejjemnější italské cappuccino, ovšem následující palby Della Natura a Dell´ Eterno Ritorno mohu směle označit za posluchače nikterak nešetřící heavy prog. Stefano "Lupo" Galifi své hlasivky natahuje k prasknutí a varhaník Pit Corradi pomocí baterie klávesových nástrojů provádí Ženevskou konvencí zakázané mučení "žhavení lebky, zvané Budík". Vložíme fanouška mezi dva kameny a melem a melem...

Starší vydání prý trpěla špatným zvukem, leč proti reedici od švédských Flawed Gems nemohu říct ani půl křivého slova. Přednes jako z partesu a zážitek z poslechu jest tímto dvojnásobně umocněn. Album Zarathustra je všeobecně považováno za jedno z Itálie nejzásadnějších a já se k tomu i přes malé výhrady k posledním dvěma skladbám připojuji. Úvodní kompozice je geniální, dávám tedy pět a doporučuji každému fandovi italského progresivního rocku.