hejkal - @ 14.10.2009 | #

Another perfect day znamenal významnú zmenu, na post gitaristu prišiel famózny Brian Robertson z Thin Lizzy. Podľa historikov to nebol šťastný ťah, Brian mal zlý imidž, nechcel hrať staré hity, robil zlo na pódiu, komunikácia nesedela a pod. Všetko je to možno pravda, ale na albume sa to nepodpísalo.

Nachádzajú sa tu absolútne pecky, ktoré milujem, či už je to posadená One track mind, krásna melodická I got mine, podobne ladená Dancing on your grave alebo, do tretice, Tales of glory. K vrcholom ešte priraďujem úvodnú Back at the funny farm.

Na druhej strane, zvyšok kolekcie je skôr štandard, sem by som zaradil skladby ako Rock it, Another perfect day, Marching off to war a Shine.

Na záver som si nechal skladbu Die You Bastard, čo je vec, ktorú vôbec nemusím a považujem ju za jednu z najhorších vecí od Lemmyho a spol. vôbec. Rýchla a vlezlomelodická, avšak strašne to podľa mňa nefunguje, nemôžem si pomôcť.

Ako dodatok k albumu zmienim ešte béčko singlu, naživo nahratú bluesovú klasiku Hoochie Coochie Man, to je vážne kúsok k pohľadaniu. Bluesmani by si asi oči vyočili.

Hlavne pre hromadu gitarových sól a melodiku tento album obsahuje niekoľko mojich najobľúbenejších skladieb od Motorhead, na druhej strane, je tu aj pár obyčajných vecí, čo v sumáre znamená, že je to výborný album a ja si ho radím do prvej päťky skupiny vôbec.

Cossack @ 26.03.2010 23:04:46 | #
Zdá se, že s „Apačem“ mám pro tuhle desku hodně „podobný uši“... Shine je určitě „hitovka“ (mj. taky vyšla na singlu), stejně jako druhá vzpomínaná I Got Mine (taky singl). Ale pro mě je toto album plné hitů... Hned otvírák je pecka, o Shine už byla řeč, Dancing On Your Grave ani Rock It nezaostávají, titulní věc rovněž skvělá atd., atd. Asi nejslabší je pro mě předposlední Tales Of Glory, ale ani tady nejde o žádný vyložený průšvih či propadák. Opravdu zvláštní nahrávka, určitě i díky producentovi, jímž byl Tony Platt (mj. AC/DC); dodal albu „čistší sound“ a, nemůžu si pomoct, trošku tam ty AC/DC občas zaslechnu (v kytaře).
Škoda, že Brian Robertson nezapadl do kapely i „designově“ a fanoušci ho nevzali, protože byl jiným, ale rozhodně ne horším kytaristou, než Eddie Clarke, a bylo by určitě velice zajímavé, kam by se kapela s ním byla ubírala... (Faktem je, že i bez něj mě Lemmy & spol. nikdy nepřestali bavit.)