Motörhead - Another Perfect Day (1983)

Tehdy se u Motorhead stále něco dělo. Poslechněte si za sebou alba Iron, Another a Orgasmatron. Každá deska má jiný feeling, porovnáte si hru čtyř kytaristů, uslyšíte různou práci zvukařů a producentů, keří měli na konečný výsledek velký vliv.

Z tohoto trojlístku mne tehdy Another Perfect Day oslovil nejméně. Důvodem byla vzdušnější a rozmanitější hra nováčka Briana Robertsona, který zde více obnažil hudební kořeny kapely - boogie, rock ´n ´roll a blues. Tehdy jeho odlišný styl hry a ne tolik zkreslený zvuk jeho nástroje působil jako "vyměknutí". Nehledě na jeho vizáž punkera s obarvenou červenou hlavou, což bylo tehdy závažným porušením metalového dress code. I po lidské stránce si se zbytkem souboru nesednul. I proto jsem byl rád, když po tomto albu kapelu opustil.

Producent Tony Platt, kterej nedávno před kšeftem na tomto albu domrvil zvuk Manowar na jejich debutu, se i zde mnoho nepochlapil. V porovnání s ostatními, výše zmíněnými alby zní Another Perfect Day poněkud plechově, kytara je opět v celkovém mixu poněkud stažená.

Po letech, pokud odhlédnu od zvukové obálky, mě paradoxně potěšily právě ty, pro kapelu méně typické songy : pohodová Dancing on Your Grave a I Got Mine nebo hard rockově zatěžkaná One Track Mind.
reagovat

Another perfect day znamenal významnú zmenu, na post gitaristu prišiel famózny Brian Robertson z Thin Lizzy. Podľa historikov to nebol šťastný ťah, Brian mal zlý imidž, nechcel hrať staré hity, robil zlo na pódiu, komunikácia nesedela a pod. Všetko je to možno pravda, ale na albume sa to nepodpísalo.

Nachádzajú sa tu absolútne pecky, ktoré milujem, či už je to posadená One track mind, krásna melodická I got mine, podobne ladená Dancing on your grave alebo, do tretice, Tales of glory. K vrcholom ešte priraďujem úvodnú Back at the funny farm.

Na druhej strane, zvyšok kolekcie je skôr štandard, sem by som zaradil skladby ako Rock it, Another perfect day, Marching off to war a Shine.

Na záver som si nechal skladbu Die You Bastard, čo je vec, ktorú vôbec nemusím a považujem ju za jednu z najhorších vecí od Lemmyho a spol. vôbec. Rýchla a vlezlomelodická, avšak strašne to podľa mňa nefunguje, nemôžem si pomôcť.

Ako dodatok k albumu zmienim ešte béčko singlu, naživo nahratú bluesovú klasiku Hoochie Coochie Man, to je vážne kúsok k pohľadaniu. Bluesmani by si asi oči vyočili.

Hlavne pre hromadu gitarových sól a melodiku tento album obsahuje niekoľko mojich najobľúbenejších skladieb od Motorhead, na druhej strane, je tu aj pár obyčajných vecí, čo v sumáre znamená, že je to výborný album a ja si ho radím do prvej päťky skupiny vôbec.

reagovat

Cossack @ 24.03.2010 22:15:42
Taky myslím, že jde o dost dobré album a fanoušky, truchlícími nad odchodem Fast Eddieho, velice nedoceněné... V jednom se ale s hejkalem neshodnu určitě... Závěrečná Die You Bastard není vůbec špatná! Naopak, podle mě patří k těm lepším na Another Perfect Day, i když vyloženou slabinu tu já najít nedokážu... (Pro mě „čtyřapůlhvězdičkové“ album, zaokrouhleno nahoru, na pět.)

Apache @ 24.03.2010 22:51:26
Když jsem někdy v osmdesátém třetím slyšel Another Perfect Day poprvé, byla Die You Bastard mým okamžitým favoritem. Časem se to ale hodně změnilo a už mnoho let je to neměnné: Nejradši mám 1) I Got Mine (ta se mi líbila i dřív - je to prostě HIT) a 2) Shine. Pro mě dvě největší pecky.
Celá deska je ale dost dobrá. Jiná než ty předchozí - skladby jsou krapet méně přímočaré než v minulosti a Brian má jiný styl než Fast Eddie (hlavně víc a čistěji sóluje) - ale pořád dost dobrá. Myslím, že je i lepší, než kterákoliv po 1916.

Cossack @ 26.03.2010 23:04:46
Zdá se, že s „Apačem“ mám pro tuhle desku hodně „podobný uši“... Shine je určitě „hitovka“ (mj. taky vyšla na singlu), stejně jako druhá vzpomínaná I Got Mine (taky singl). Ale pro mě je toto album plné hitů... Hned otvírák je pecka, o Shine už byla řeč, Dancing On Your Grave ani Rock It nezaostávají, titulní věc rovněž skvělá atd., atd. Asi nejslabší je pro mě předposlední Tales Of Glory, ale ani tady nejde o žádný vyložený průšvih či propadák. Opravdu zvláštní nahrávka, určitě i díky producentovi, jímž byl Tony Platt (mj. AC/DC); dodal albu „čistší sound“ a, nemůžu si pomoct, trošku tam ty AC/DC občas zaslechnu (v kytaře).
Škoda, že Brian Robertson nezapadl do kapely i „designově“ a fanoušci ho nevzali, protože byl jiným, ale rozhodně ne horším kytaristou, než Eddie Clarke, a bylo by určitě velice zajímavé, kam by se kapela s ním byla ubírala... (Faktem je, že i bez něj mě Lemmy & spol. nikdy nepřestali bavit.)

Hanry @ 01.06.2010 18:55:01
Skvělé album..Die you Bastard považuji za to nejlepší co na něm může být,je rychlá,přímočará...Myslím,že tomuto albu by mohlo konkurovat z podějších děl snad jen Overnight Sensation,které je nejlepší,co v 90.letech z alb natočili

martin69 @ 13.06.2010 14:45:53
Výborná deska .Trochu jiná. A pak že Motörhead hrají vše na jedno brdo :-).

Cossack @ 13.06.2010 15:11:28
Hanry:
"Overnight Sensation" je hodně povedená a taky se mi líbí, nejlepší z 90. let ale určitě není... Ta vyšla hned na jejich počátku, v 91. roce, a jmenuje se "1916"... Jinak i další 2 věci z tohoto období, "Bastards" a "Sacrifice", šlapou "Overnight Sensation" zatraceně na paty a mnohde ji i „převálcují”... ;-)