vmagistr - @ 11.07.2026 | #

Motörhead a polovina osmdesátých let? Chaos nad chaos. Vítězné tažení sestavy, kterou v roce 1976 Lemmy utvořil s kytaristou Eddiem Clarkem a bubeníkem Philem Taylorem, utnulo o šest let později neúspěšné album Iron Fist a postupný odchod obou "úderníků". Náhradník Brian Robertson (ex-Thin Lizzy) kapelou jen prolétl, jako "držáci" se ukázali až jeho nástupci Würzel a Phil Campbell. Lemmy se soudil s labelem Bronze Records a odmítal nahrávat, skupinu tedy musely živit koncerty - v letech 1984-1986 střídalo jedno turné druhé. Až počátkem roku 1986 se začalo blýskat na lepší časy, když se čtveřice pustila do nahrávání desky, později známé jako Orgasmatron.

Pokud máte dostatečně zažitou erbovní pecku Motörhead Ace of Spades, většina skladeb na albu Orgasmatron pro vás ani v nejmenším nebude skokem do neznáma. V pojetí a struktuře písní jako Ridin´ with the Driver, Nothing Up My Sleeve nebo Claw totiž aby jeden aspoň špetku originality pohledal. Nástroje nahodí dvojšlapkou poháněný shuffle o kadenci "Hitlerovy pily" neboli kulometu MG-42, Lemmy začne napůl recitovat, napůl chrlit vokály a po druhém refrénu přijde barvitými akordy podkládané kytarové sólo. Nápaditý riff, při kterém kapela "práskne do koní" ještě trochu výrazněji, nabízí kus Mean Machine, to vůbec nejzajímavější se ale na desce servíruje ve středním až doomově pomalém tempu. Otvírák Deaf Forever i přes mírně chemický zvuk, na kterém se osmdesátky podepsaly více, než by bylo zdrávo, rachotí jako dobře zásobené železářství při zemětřesení, pecka Built for Speed zase sluje v daném kontextu vcelku pohodově vyladěným riffem. Do hlubin nejtemnějších pak míří dusavá titulka Orgasmatron, v jejíž jednotónových slokách Lemmy vrčí jako dobrman za znepokojivě chatrným plotem.

Jeden z jeho dlouholetých hudebních souputníků Iana Kilmistera svého času popisoval jako "hodného kluka, co rád čte. Potíž nastane v tom, když přečte všechny knihy, co má kolem sebe. To potom začne vystrkovat růžky a vymýšlet různé čertoviny." Vcelku milosrdný Lemmyho "rychloportrét" vážně brát můžeme i nemusíme, texty na desce Orgasmatron ale baskytaristu a zpěváka odhalují také jako slušného (a místy i docela vtipného) veršotepce. Vedle klasických "vztahovek" (Nothing Up My Sleeve, Ain´t My Crime, Claw) se tu Lemmy vypsal z opojení rychlou jízdou, (Built for Speed a Ridin´ with the Driver), které zároveň pojal jako manifest zběsilé kariéry své životní kapely. Hodně mě baví i Doctor Rock se sadistickým fachmanem v roli službu konajícího lékaře (který vás sice nejspíš postaví na nohy, ale možná vás přitom zabije), a taky Mean Machine s jejími paranoidními obrazy drogového deliria přímo v ulicích velkoměsta. Deaf Forever kreslí obrazy bitvy, v níž vítěze a poražené nakonec čeká stejně neodvratná smrt, a závěrečný Orgasmatron vyrukuje s pořádně drsnou obžalobou organizovaného náboženství.

Rozjetý "Snaggletrain" z přebalu (odkazující na pecku Ridin´ with the Driver) možná slibuje o něco závratnější jízdu než tu, kterou vám nabídne hudební obsah alba, za zkoušku ale Orgasmatron podle mého stojí. V mně známé části diskografie Motörhead ho beru za průměrný počin, podobnou muziku zvládali Lemmy a spol. v jiných etapách své kariéry podat s větším nasazením a barvitostí. Naopak s texty si tu notuji a případné zájemce o toto řemeslo bych od jejich studia určitě neodrazoval.