Motörhead - Orgasmatron (1986)

Motörhead a polovina osmdesátých let? Chaos nad chaos. Vítězné tažení sestavy, kterou v roce 1976 Lemmy utvořil s kytaristou Eddiem Clarkem a bubeníkem Philem Taylorem, utnulo o šest let později neúspěšné album Iron Fist a postupný odchod obou "úderníků". Náhradník Brian Robertson (ex-Thin Lizzy) kapelou jen prolétl, jako "držáci" se ukázali až jeho nástupci Würzel a Phil Campbell. Lemmy se soudil s labelem Bronze Records a odmítal nahrávat, skupinu tedy musely živit koncerty - v letech 1984-1986 střídalo jedno turné druhé. Až počátkem roku 1986 se začalo blýskat na lepší časy, když se čtveřice pustila do nahrávání desky, později známé jako Orgasmatron.

Pokud máte dostatečně zažitou erbovní pecku Motörhead Ace of Spades, většina skladeb na albu Orgasmatron pro vás ani v nejmenším nebude skokem do neznáma. V pojetí a struktuře písní jako Ridin´ with the Driver, Nothing Up My Sleeve nebo Claw totiž aby jeden aspoň špetku originality pohledal. Nástroje nahodí dvojšlapkou poháněný shuffle o kadenci "Hitlerovy pily" neboli kulometu MG-42, Lemmy začne napůl recitovat, napůl chrlit vokály a po druhém refrénu přijde barvitými akordy podkládané kytarové sólo. Nápaditý riff, při kterém kapela "práskne do koní" ještě trochu výrazněji, nabízí kus Mean Machine, to vůbec nejzajímavější se ale na desce servíruje ve středním až doomově pomalém tempu. Otvírák Deaf Forever i přes mírně chemický zvuk, na kterém se osmdesátky podepsaly více, než by bylo zdrávo, rachotí jako dobře zásobené železářství při zemětřesení, pecka Built for Speed zase sluje v daném kontextu vcelku pohodově vyladěným riffem. Do hlubin nejtemnějších pak míří dusavá titulka Orgasmatron, v jejíž jednotónových slokách Lemmy vrčí jako dobrman za znepokojivě chatrným plotem.

Jeden z jeho dlouholetých hudebních souputníků Iana Kilmistera svého času popisoval jako "hodného kluka, co rád čte. Potíž nastane v tom, když přečte všechny knihy, co má kolem sebe. To potom začne vystrkovat růžky a vymýšlet různé čertoviny." Vcelku milosrdný Lemmyho "rychloportrét" vážně brát můžeme i nemusíme, texty na desce Orgasmatron ale baskytaristu a zpěváka odhalují také jako slušného (a místy i docela vtipného) veršotepce. Vedle klasických "vztahovek" (Nothing Up My Sleeve, Ain´t My Crime, Claw) se tu Lemmy vypsal z opojení rychlou jízdou, (Built for Speed a Ridin´ with the Driver), které zároveň pojal jako manifest zběsilé kariéry své životní kapely. Hodně mě baví i Doctor Rock se sadistickým fachmanem v roli službu konajícího lékaře (který vás sice nejspíš postaví na nohy, ale možná vás přitom zabije), a taky Mean Machine s jejími paranoidními obrazy drogového deliria přímo v ulicích velkoměsta. Deaf Forever kreslí obrazy bitvy, v níž vítěze a poražené nakonec čeká stejně neodvratná smrt, a závěrečný Orgasmatron vyrukuje s pořádně drsnou obžalobou organizovaného náboženství.

Rozjetý "Snaggletrain" z přebalu (odkazující na pecku Ridin´ with the Driver) možná slibuje o něco závratnější jízdu než tu, kterou vám nabídne hudební obsah alba, za zkoušku ale Orgasmatron podle mého stojí. V mně známé části diskografie Motörhead ho beru za průměrný počin, podobnou muziku zvládali Lemmy a spol. v jiných etapách své kariéry podat s větším nasazením a barvitostí. Naopak s texty si tu notuji a případné zájemce o toto řemeslo bych od jejich studia určitě neodrazoval.
reagovat

Tuhle fošnu jsem si přivezl z výletu do Maďarska . Mám ji hodně rád .Motörhead ve čtyřech trochu přitvrdili a na světě byla jedna z nejtvrdších desek jejich discografie .
Ze skladeb nemá cenu vypichovat nějaké skladby ,všechny tvoří velmi kompaktní album . Jen se zmíním o poslední Orgasmatron, kterou převzala Sepultura . Kdysi jsem velmi pracně ortodoxnímu metalistovi vysvětloval, že je to skladba Motörhead, kterou Sepultura převzala a né naopak .
Hodnocení je v mých očích naprosto jasné .
reagovat

Cossack @ 13.06.2010 14:31:32 | #
Je to hodně dobré album a duo „nových” kytaristů ukazuje, že umí, a do „motoru se jako součástky výborně hodí” (poprvé se představili už ve 4 nových skladbách předchozího počinu, jímž byl výběr "No Remorse" 1985)... Bývalý bicmen Saxonů taky tluče parádně (i když na další nahrávce ho nahradil navrátivší se „ztracený syn” Philthy Animal Taylor). Hodně povedený je i obal a koresponduje s hudbou desky, která taky „valí”, jako ta mašina na něm...
Shodnu se s recenzentem, možná bych jen půl hvězdičky ubral, abych toto dílko odlišil od vyložených „bomb” (jako jsou pro mě např. "Overkill", Ace Of Spades", "No Sleep ’til Hammersmith", "Another Perfect Day", "1916" anebo "Inferno")... :-)

martin69 @ 13.06.2010 14:36:37 | #
Cossack : Orgasmatron k tebou jmenovaným bombám řadím také .

Cossack @ 13.06.2010 15:19:39 | #
martin69: No, to já už bych pak musel dát 5 hvězd všem jejich deskám, protože se mi líbí všechny... :-)
Ale když to chci nějak odstupňovat, tak aspoň tou půlkou až jednou hvězdou... Přece jen se ani Lemmymu & spol. nepovede na 100 % každá skladba (ale 90 % taky stačí)...

martin69 @ 13.06.2010 16:26:22 | #
Cossack : souhlasím ! Třeba u Bomber se neshodnem :-) . Té bych dal 3,5 . Ale jasné je že Motörhead vyloženě slabou desku nenahráli . Mám je rád všechny .

hejkal @ 13.06.2010 17:06:36 | #
Tiež mám rád väčšinu ich produkcie, ale hoci mám slabosť aj pre ich debut a On parole, to sú slabšie dosky.

Cossack @ 13.06.2010 17:12:58 | #
hejkal: S tím se můžu ztotožnit (tahle dvě alba jsem nějak zapomněl vzít v potaz)... Ale i na nich je pár skvělých pecek (např. Motorhead, Iron Horse/Born To Lose...)

martin69 @ 13.06.2010 17:20:31 | #
Tak na ty jsem také zapomněl . Jejich debut ,ale není špatný ,mám japonský remaster z roku 2008 a perfektní zvuk té desce velmi pomohl . Tři hvězdičky by ji slušeli .

Apache @ 13.06.2010 20:30:26 | #
Já bych dal asi čtyři hvězdy, protože je tu přece jen několik průměrných kousků.
Jinak ale jedna z nejlepších desek Motorhead.
No.1 je tu pro mě úvodní Deaf Forever, ale na podobné (vynikající) úrovni jsou i Claw, Ridin' with the Driver nebo Built for Speed.
Obal je skvělý.