Reakce na recenzi:

Snake - @ 08.02.2014

Řadou šťastných okolností a v podobě značně ohrané kazety se ke mě album Red,Hot and Heavy prvně dostalo někdy začátkem druhé poloviny osmdesátých let.Řízný a přitom vysoce melodický heavy metal dánských Pretty Maids mi tehdy učaroval... Sbírku kazet už dávno vzala voda a když jsem před pár lety na stránkách svého oblíbeného e - shopu narazil na cédéčko doslova za "hubičku",dlouho jsem nad nákupem nešpekuloval.A dobře jsem udělal.

Album rozjíždí klasické pompézní intro Fortuna Imperatrix Mundi,což není nic jiného,než v rockerských kruzích hojně citovaná Orffova Carmina Burana.Už jen introdukce samotná dokáže posluchače nažhavit a dává tušit,že dít se tu budou věci vskutku nevšední.Úvodní rychlovka Back to Back to jen potvrzuje.Bicí šlapou jak dobře namazanej šicí stroj,kytary vrčí v parádním dvojzápřahu a v závěru explodují ve spršce melodických sól.Titulka Red,Hot and Heavy dupe ve středním tempu,riffuje se o 106 a údery do kotlů na jejím začátku jsou při vyšší hlasitosti natolik intenzivní,že plandají mi nohavice u tesilek.U čtvrté Waitin´ For The Time si prvně všímám výraznější přítomnosti keyboardu.Pretty Maids tady sundavají nohu z plynu a nabízí zprvu nenápadnou píseň s melodickým refrénem,jejíž "hitovost" však s každým dalším poslechem roste.Ovšem opravdovým šlágrem je následující Cold Killer,s pompézní vsuvkou zhruba uprostřed skladby.To je melodická metla prvotřídní jakosti !

Druhou stranu desky otevírá Battle of Pride,tedy další rychlá jednohubka s hypermelodickými kytarovými sóly.Ticho mezi skladbami protne ďábelský smích a razantní nástup bicích Phila Moorheeda přináší na stříbrném podnose další šťavnatou šlehu,melodickou riffovačku Night Danger.Po dvou čipernějších a poněkud tvrdších kouscích přijde vhod něco na uklidnění a střednětempá hitovka A Place In the Night mé přání plní měrou dostatečnou.Téměř na samotný závěr máme tady opět trochu té pompy,fanfár a podmanivou skladbu Queen of Dreams.Tady si v krátkosti můžeme ještě jednou vychutnat všechny znaky pro tuto desku tolik typické - tedy šlapavé tempo,melodické kytary a výborný refrén.Nu a klasický rock´n´roll Little Darling plní si již jen úlohu jakéhosi outra.

Případný čtenář s daleko větším hudebním rozhledem by nad mým názorem mohl mávnout rukou s tím,že podobné muziky v osmdesátých letech vzniklo tuny.Rád tomu věřím,ale v tomhle případě na mě možná působí kouzlo "prvně slyšeného",možná pracuje i mrška nostalgie a album se mi i po letech setsakramensky líbí.Reálné tři a půl hvězdičky tedy zaokrouhlím na čtyři a fanouškům melodického "hevíku" placku doporučuji k poslechu.