Reakce na recenzi:

Apache - @ 20.11.2023

Motto: It's only heavy metal, but I like it.

Kdysi (podle mých záznamů to bylo v březnu 2011) jsem k tomuhle albu napsal pár vět. Tady jsou: 
Přesvědčivě monumentální heavy metalové hřmění v osmi částech.
Pominu teď ty části, které byly později bravurně využity na živáku The Eagle Has Landed (konkrétně skladby "Heavy Metal Thunder", "Strong Arm of the Law" a "20, 000 Feet") a doporučím vaší pozornosti alespoň poslední dva kousky:
"Sixth Form Girls" má jeden z nejchytlavějších tvrdých rifů v celé historii Saxon a "Dallas 1 PM" (s textem o atentátu na Kennedyho) disponuje naléhavě sugestivním rytmem, hypnotickými rify a působivě zařazenou vložkou z dobového rádiového vysílání.
Faktografická poznámka: Album se mělo původně jmenovat Heavy Metal Thunder. Název, převzatý z textu slavného motorkářského hitu "Born To Be Wild" kapely Steppenwolf, toto album naprosto dokonale vystihuje. Firma Carrere však titul z komerčních pohnutek na poslední chvíli změnila. Hlavním důvodem byl úspěch singlu "Strong Arm of the Law", který vydání třetího alba předcházel.
Je zajímavé, že já sám jsem měl na počátku 80. let v rukou kazetu s názvem Heavy Metal Thunder, na níž byl právě tento počin Saxon. (Bylo to mé úplně první setkání s metalem. Poslech proběhl na obrovských bednách, které někdo přitáhl do naší deváté třídy v poslední den školního roku. Nezapomenutelný zážitek!)
Později mi pátrání po této desce nemálo zkomplikoval právě její alternativní název.

Tolik můj starý komentář. Později jsem napsal mnohem delší recenzi na mé nejoblíbenější album Saxon vůbec, Innocence Is No Excuse. Před pár měsíci jsem ji aktualizoval a asi tak týden zpátky jsem se rozhodl, že ji trochu upravím a zveřejním na Rockboardu. Při psaní jsem se ale nechal unést vzpomínkami na mé první setkání s touto kapelou a celou tou věcí zvanou heavy metal. Text, který z toho vznikl, následuje...

Kdyź jsem v roce 1982 díky převratnému objevu, že na planetě Zemi existuje něco tak neuvěřitelného jako skupina KISS, vstoupil do světa rockové muziky, velmi záhy jsem zjistil, že nejoblíbenějším stylem většiny mých vrstevníků (tedy alespoň těch, co v tom jeli taky) je heavy metal. Kdybych se důsledněji řídil tímto trendem, možná bych lehce podlehnul dojmu, že jiná hudba ani neexistuje. Mě ale z rocku zajímalo úplně všechno. 
Už to, že první tři alba, která jsem v životě slyšel (KISS - Dynasty, AC/DC - Back in Black a Pink Floyd - Dark Side of the Moon) se od sebe vzájemně tolik lišila, a přesto se mi každé z nich líbilo víc než dost, mi dalo jasnou zprávu:
Rock je hodně pestrá záležitost. Tak proč se omezovat jenom na jediný jeho směr?
V posluchárně městské knihovny jsem poctivě naposlouchával všechno, co se o rock alespoň trochu otřelo, a za úplatu si něco z toho nechával i nahrát.
Jedna z prvních záležitostí, kterou jsem si tam nechal vpustit do sluchátek, byli Beatles. Údajně nejslavnější kapela všech dob - to samozřejmě budilo mou zvědavost. Díky polským licenčním albům jsem mohl přičichnout i k něčemu z tehdy ještě stále vlivné new wave a stále ještě populárních new romantics.
K poslechu jsem hltal (tehdy stále ještě) necenzurovanou Melodii, které tam měli na skladě hned několik ročníků. Mimoděk jsem tak nasával vědomosti o rocku i popu z pohledu takových osobností české kritiky jakými byli Jiří Černý nebo Jan Rejžek.
Pamatuji si, jak mě zaujala zmínka (tuším druhého jmenovaného) o démonických vystoupeních jakéhosi Alice Coopera. Vzpomínám na seriál Ondřeje Konráda o Rolling Stones a článek (už nevím čí) o Slade, kde se řešilo zda to jsou nebo nejsou "noví Beatles".
Avšak zásoby LP desek v knihovně nebyly neomezené. A styl, který hýbal světem mých o něco starších (a o dost vlasatějších) vrstevníků nejvíce, tedy heavy metal, tam chyběl úplně,
Přitom zmíněná Melodie se o něm občas nebála něco napsat. Kupříkladu takový zasvěcený článek Jaromíra Tůmy o kapele Motörhead („Nejsou to typy, se kterými byste pustili svou dceru na pomaturitní oslavu.“) byl nezapomenutelný.
Proto bylo k poznání heavy metalu nutno použít všechny možné alternativní zdroje.

Od staršího bratrance jsem si o letních prázdninách roku 1983 nechal nahrál debut Iron Maiden (dodnes mě z jejich diskografie oslovuje hudebně asi nejvíc), k pár dalším kapelám jsem se pak dostal díky spolužákům na učňáku. Ale brzy bylo jasné, že pokud chci do tohohle stylu proniknout víc, budu muset navštívit to, o čem si někteří nesměle špitali:
Ostravskou černou burzu!

A tak jsem se jednoho brzkého nedělního rána orwellovského roku 1984 ocitl tam, kde jsem mohl získat další potravu pro své uši. Netušil jsem, že jedním vrzem k tomu dostanu také potravu pro své oči. Na burzu jsem se pak vracel z obou důvodů: Jak pro kazety s heavy metalem, tak kvůli prohlídce té záplavy nádherných obalů LP desek. (Vždyť jen výše jmenovaní Iron Maiden a jejich cover arty od Dereka Riggse za to určitě stály.) Tohle byl úplně nový svět ve kterém jsem chtěl být a krmit své uši a oči plnými doušky.

Ale to už jsem se ocitl trochu v budoucnosti.
Vraťme se zpátky, do června 1983 a jednoho z posledních dnů mé základní školy. Tehdy nám bylo coby deváťákům povoleno udělat si den podle svých představ. Jistý spolužák zajistil poslechovou aparaturu a tak jsem poprvé v životě poslouchal muziku z velkých (tehdy bych neváhal říct obřích) beden.
A jelikož jsem si už dříve, když jsem téhož spolužáka navštívil za účelem poslechu Adam & The Ants, u něj doma všiml plakátu Saxon, jejichž logo s S ve tvaru sekyry mě velmi zaujalo, navrhl jsem, že bychom si mohli pustit právě tuto kapelu. O Saxon se totiž říkalo, že oni jsou ten skutečný a pravý heavy metal. Jenže ten spolužák od Saxon neměl vůbec nic. Plakát patřil jeho bráchovi, který je měl nahrané na magneťáku. A my měli ten den ve třídě k dispozici pouze kazetový přehrávač.

Bohové však rozhodli, že toho dne onen bájný heavy metal (na opravdových velkých bednách!) konečně uslyším.
Vše totiž zachránil jiný spolužák, když se zmínil, že jeho starší ségra má doma Saxon na kazetě. A tak jsme se vydali k němu domů, kde jsme v pokoji jeho sestry uloupili bílou kazetu s nápisem „Heavy Metal Thunder“. 
Dodnes to vidím před očima. (Zajímavé na tom je, že ta kapela tehdy žádné album toho jména ve své diskografii neměla.)
„Musíme to ale vrátit dřív než se ségra vrátí domů, jinak by mě zabila“, řekl ten spolužák. A pak mi ještě ukázal sbírku patřící nejspíš nějakému dalšímu členu jeho rodiny. Ale tu tady nebudu rozebírat neboť byla zcela jiného druhu.

A tak jsem toho pozdního červnového dne roku 1983 poprvé slyšel opravdový heavy metal na opravdových velkých bednách.
Poslouchali jsme to album od začátku až do konce. Naštěstí jsem už byl díky Back in Black od AC/DC, mému prubířskému kamenu co se tvrdého rocku týče, připravený...
Tohle ale bylo zase něco jiného. Skladby byly delší, jaksi rozevlátější a plné dlouhých kytarových sól. Alespoň tedy ve srovnání s těmi AC/DC. Rif ze "Sixth Form Girls" a rádiové zpravodajství z atentátu na Kennedyho ve skladbě "Dallas 1 PM" mi utkvěly v paměti navždy. (Podle nich jsem ostatně mnohem později to album konečně identifikoval.)

Dodnes se mi vybavuje diskuze, kterou jsme pak vedli s několika spolužačkami, ochotnými sdělit nám své dojmy z poslechu:
"Tak co na to říkáte, holky? Jak se vám líbil ten heavy metal?"
Nováková: „Styx jsou lepší.“
Herman: "Styx nejsou heavy metal."
Já: "Ale v Melodii psali, že jo."
Herman: "V Melodii tomu nerozumějí. Tam píšou samé blbosti."
Poláková: "Můj brácha má album KISS z koncertu. Ale to se mi moc nelíbí - pořád samé bubny a tak." (Asi slyšela zrovna nějaké sólo Petera Crisse.)
"A co ty Valčíková? Nebylo to na tebe moc tvrdé?"
Valčíková: "Pch, tvrdé. Accept jsou tvrdší."
Já: "Accept, jo? Tak to musím slyšet."

Pamatuju si toho ještě mnohem víc, co se ten den řeklo a odehrálo. Ale s tím už vás nebudu zatěžovat. 
V každém případě se mi ten původní nápad, napsat recenzi na mé nejoblíbenější album Saxon, vydané až nějaké dva roky po výše popsaných událostech (a pět let po albu, v jehož profilu se právě nacházíme), trochu zvrtl.
Ale tak už to bývá, že věci se občas vymknou kontrole.
A že to vlastně vůbec nebyla recenze?
Co se dá dělat. U Innocence Is No Excuse se polepším, slibuju. ;-)