Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.07.2016

Saxon. Milovaní, nenávidění, vysmívaní, přehlížení a třeba také ...dosaďte si už sami. Mám to s nimi podobně jako s Accept, prvních zhruba 10-12 desek prakticky vůbec neznám, nezajímají mne, ovšem v 97, už vůbec nevím proč přišel zlom, tenkrát jsem si pod tíhou okolností mne pro dnešní dny blíže nespecifických, poslechl zrovna vycházející desku Unleash the Beast a okamžitě jsem byl lapen. Nutno podotknout že podobný efekt se opakoval ještě jednou z deskou následující, touto, poté jsem si sice ještě nějaké to album obstaral, ale kýžený efekt se v tak velké míře už nedostavoval a v rámci zeštíhlení sbírky, ostatní cd kapely šli z domu. A jelikož ono magické Unleash... si schovávám na někdy jindy, dnes krapet rozeberu Metalovou hlavu.

Proč vlastně tedy tyto dvě desky otců heavy metalu stavím výše než ostatní, přece se zas až tolik neliší? Jedna věc je, že je znám opravdu dokonale a dlouho, ta druhá a důležitjší- obě zmíněné placky dle mého soudu vykazují značně velké množství kvalitních, dobře zapamatovatelných melodií a zajímavých nápadů především. Prostě mi jen přijde, že tyto alba obsahují plno mimořádných chvil, skladatelský talent kapely je dotáhnut do maxima a nudných a nezajímvých ploch je jen poskromnu.

Úvod alba obstarává netradičně, zatěžkaná a temná stejnojmenná píseň, která s mými pocity zrovna dvakrát necloumá. To druhá Travellers in Time- už pro mne představuje top věc desky, střední tempa, skvělé heavy riffy, výborně intonující Biff a parádní refrénová melodie. Španělky předznamenávají úvod pekelné jízdy jménem Conquistador- a tep pěkně stoupá s každým Randowovým úderem do činelu. Po netradiční páte je tu Song of Evil- a kolotoč sólových brejků se roztáčí směrem k divákovi, šťavnatá skladba je plna pohnutých emočních chvil. Tak jako u Judas P. platí i zde song All Guns Blazing- za parádní rychlostní šlupku, kytaristé se předhání a doplňují, píseň doslova vře pod jejich prsty. Klidnější Prisoner- se vyžívá v akustické zdobnosti a malebné vyjímečnosti okamžiku, Byford zde zůročí polohy svého hlasu, jež mistrně do písně pokládá a její refrén má silně očistný charakter. Po členitém refrénu v Piss off Bomb, obstarává skvělý finiš melodiemi přetékající, rytmicky sevřená Watching You a osmiminutová na poměry Saxon až velkolepě výpravná suita Sea of Life.

U mne teda dobrý a klidně i půl navrch.