vmagistr - @ 22.10.2009 | #

K hudbě Def Leppard jsem se dostal vlastně úplnou náhodou. Představte si krásné letní odpoledne, sluníčko svítí, ptáčci zpívají...a já ležím s nohou v sádře doma. Společníka mi dělala jenom knížka (Puzzův Kmotr) a (v té době ještě výborné) rádio Hey. Právě doznělo obligátní Born To Be Wild a začala další písnička, kterou jsem ale neznal. Přišla mi jako zatraceně kvalitní a hlavně ze sóla na konci se mi do slova a do písmene podlamovala kolena. Nedočkavě jsem čekal, až se ozve hlasatel, co že jsme to právě poslouchali, ten se však nějak odmlčel a místo názvu písničky ihned začal další song. Na řadu tedy musel přijít všemocný Google a po krátkém pátrání jsem objevil jak hledanou skladbu, tak interpreta - Action od kapely Sweet. Následoval poslech na Youtube, který mě ale hrubě zklamal. To nebyl ten zvuk, který mě z rádia posadil na zadek. Hledal jsem tedy dál a ejhle! Cover téhle písničky prý udělala jakási metalová banda jménem Def Leppard. No vida, byl jsem doma. Začalo shánění CD po kamarádech a urputné poslouchání kapely, která mě jednoduše dostala.

K Def Leppard EP jsem se dostal až v době, kdy jsem měl jejich diskografii z 80.let celkem naposlouchanou. Všechny tři písně na desce obsažené se později objevily na řadových deskách - Getcha Rocks Off a Overture na prvním plnohodnotném albu On Through The Night a Ride Into The Sun zase na Retro Active. Verze na Def Leppard EP zní ale jinak - spíše jako upravená dema. Jsou bez všech těch různých "vychytávek", kterými jsou jejich pozdější verze obohaceny a zní...kupodivu minimálně stejně dobře jako jejich pozdější verze. Ride Into The Sun a Getcha Rocks Off jsou metalové vypalovačky, jakých se nám od Def Leppard bude dostávat v hojném množství. The Overture je pak pokusem o rozsáhlejší kompozici (žádné Yes ale rozhodně nečekejte).

Svým rozsahem a obsahem, který se nachází na řadovkách, se toto EP samo odsuzuje do kategorie "jen pro sběratele a fanoušky" a asi to tak i má být - zlaté časy téhle party přijdou až časem...

hejkal @ 23.10.2009 06:45:27 | #
Akokoľvek mi je tvorba Def Leppard ukradnutá, jednorukého bubeníka považujem za marketingový ťah,napriek tomu, že chlapík sa snaží a ako príklad ľudskej nezdolnosti si zaslúži úctu a pozornosť (ja by som si ho v skupine nenechal). Jedno sa jej ale uprieť nedá. Asi tak rok-dva dozadu bolo nejaké predávanie cien (MTV alebo niečo také) a hrali tam hostia naživo. Najprv nejaká (meno po mne nechcite)súčasná akože nezávislo-alternatívno-rocková akože skupina s úplne trápnym pódiovým prejavom uzimených epileptikov hrajúcich týždeň v garáži, slovom, stárs, aj cenu dostali. Po nich za zásluhy ocenili aj Def Leppard (alebo hosťovali, ktovie). Rockeri vyšli na pódium a zmietli súčasnú rockovú špičku ako malých frackov. Mali drajv, zvuk, inštrumentalistov, ktorí vedia hrať, slovom, "starčekovia" mali viac energie a kvality, než celá rocková scéna z alternatívy (čítaj komercia) dokopy. Preto ich nehaním, hoci ich nepočúvam.