EasyRocker - @ 18.11.2020 | #

Tohle, to je zatracená a už letitá nostalgie. Jó, to byly, sakra časy - prvák výšky apo Floydech asi první výlet z metalu. Paranoid, Machine Head od DP, debut Doors a - Pyrománie. Net v plenkách, žádné přípravy, čert ví, proč tak nesourodá směs. Ale zabrala, zakousla se, a rozhodně obohatila i můj hudební život.

A pánové vstvořili skutečně energické, ale i omamně svůdné rock-metalové menu - nebylo možné neochutnat. A tak tu máme skvostné davové halekačky volnější Rock! Rock! (Till You Drop) a ´infarktový´ heavy spurt Stagefright, a gejzír melodií, u připomínky božské Marilyn Monroe při Photograph. Vážným krokem od zábav a večírků je salvami uvozená a Elliottem dojemně podaná Die Hard the Hunter, z textem z Cooperovy indiánky Lovec jelenů (pak rovněž zfilmované). Pro věci Too Late for Love, kultovní parádu Rock of Ages nebo Foolin´ se pak vžil terminus "power ballads". Tklivé akusiky, přecházející do rockových orgií u poslední... no, mňam, mňam. Po svižnějších Comin' Under Fire a Action! Not Words (ne, nejde o cover Sweet, ten DF spáchali už časněji) dorazí mrazivě sugestivní finále Billy's Got a Gun. Tam byla inspirovací dokonce sebevražda mladíka jménem Billy, a hudební drama tomu odpovídá.


Tady nemá smysl si nic nalhávat. Stadionové ladění, dokonale vyladěné "Muttem" Langem (AC/DC, Bryan Adams a kupy dalších) a multiplatinové vavříny po celém světě. Pro mě ale letitá srdcovka, mockrát už vytáhla z depek a splínů. Atak na solar, a samozřejmě plná nálož!
P.S. Jo, a na to se balily slečny!!

Jarda P @ 19.11.2020 06:51:10 | #
Po doby vojny v Brně jsem si na burze koupil jejich On Through the Night a v té době se mi to líbilo. Vzestupný trend ukončila právě Pyromania, albem Hysteria se mi Def Leppard zhnusili, což odnesly i první 3 desky. Dnes mi jejich hudba nic neříká, ale věřím, že na těch, kteří začínali poslouchat bigbít v 80. letech, může nostalgie zanechat stopy. Stejně jako na mě v případě desek ze 70. let.