Def Leppard - Pyromania (1983)

Tohle, to je zatracená a už letitá nostalgie. Jó, to byly, sakra časy - prvák výšky apo Floydech asi první výlet z metalu. Paranoid, Machine Head od DP, debut Doors a - Pyrománie. Net v plenkách, žádné přípravy, čert ví, proč tak nesourodá směs. Ale zabrala, zakousla se, a rozhodně obohatila i můj hudební život.

A pánové vstvořili skutečně energické, ale i omamně svůdné rock-metalové menu - nebylo možné neochutnat. A tak tu máme skvostné davové halekačky volnější Rock! Rock! (Till You Drop) a ´infarktový´ heavy spurt Stagefright, a gejzír melodií, u připomínky božské Marilyn Monroe při Photograph. Vážným krokem od zábav a večírků je salvami uvozená a Elliottem dojemně podaná Die Hard the Hunter, z textem z Cooperovy indiánky Lovec jelenů (pak rovněž zfilmované). Pro věci Too Late for Love, kultovní parádu Rock of Ages nebo Foolin´ se pak vžil terminus "power ballads". Tklivé akusiky, přecházející do rockových orgií u poslední... no, mňam, mňam. Po svižnějších Comin' Under Fire a Action! Not Words (ne, nejde o cover Sweet, ten DF spáchali už časněji) dorazí mrazivě sugestivní finále Billy's Got a Gun. Tam byla inspirovací dokonce sebevražda mladíka jménem Billy, a hudební drama tomu odpovídá.


Tady nemá smysl si nic nalhávat. Stadionové ladění, dokonale vyladěné "Muttem" Langem (AC/DC, Bryan Adams a kupy dalších) a multiplatinové vavříny po celém světě. Pro mě ale letitá srdcovka, mockrát už vytáhla z depek a splínů. Atak na solar, a samozřejmě plná nálož!
P.S. Jo, a na to se balily slečny!!
reagovat

PaloM @ 18.11.2020 18:40:19
Jirka, musíš mať silnú nostalgiu :-)
Túto kapelu som nikdy nedal a nedám. Každý máme neaký úlet.

EasyRocker @ 18.11.2020 18:46:49
Já silnou nostalgii, nebo ty silný odpor :-))

PaloM @ 18.11.2020 18:48:43
Nie odpor, nikdy ma ničím nezaujali. Uznávam výkony 1-rukého bubeníka, klobúk dole. Ale to nie je o hudbe kapely.

EasyRocker @ 18.11.2020 19:29:03
Pro mě jsou docela zásadník představitelem 80-tek. A oni jsou typicky 80-tkoví, je jasné, že to mnoho lidí ocení, ale řada , co vyrostla třeba na artorcku nebo fúzi, tak nějak nepřijme. Ale tady je nostalgie u mě silná.

horyna @ 19.11.2020 06:44:23
Snad každý kdo poslouchá hard-rock 80-tých let, musí zbožňovat i Def Leppard. Tak výrazné titány nelze přehlédnout. Pro mne jde o zcela originální styl a nejvíce si hýčkám alba Hysteria, Adrenalize a na špici jasně Retro Active + některé z posledních desek. Easy díky za připomínku.

Jarda P @ 19.11.2020 06:51:10
Po doby vojny v Brně jsem si na burze koupil jejich On Through the Night a v té době se mi to líbilo. Vzestupný trend ukončila právě Pyromania, albem Hysteria se mi Def Leppard zhnusili, což odnesly i první 3 desky. Dnes mi jejich hudba nic neříká, ale věřím, že na těch, kteří začínali poslouchat bigbít v 80. letech, může nostalgie zanechat stopy. Stejně jako na mě v případě desek ze 70. let.

EasyRocker @ 19.11.2020 07:29:03
horyna: mistře, díky za pozitivní odezvu !! :-)

jirka 7200 @ 19.11.2020 09:15:43
Nijak neupírám Def Leppard jejich nezpochybnitelnou pozici králů osmdesátkového pop metalu, ale nebyli adorováni zdaleka každým. V mé bublině (jaký dnes moderní termín :-) jsme byli okouzleni indstriálem, minimalistickou muzikou Steva Reicha, Laurii Andersonovou, Dead Can Dance, gotickým rockem a novou vlnou. Růžky vystrkovaly čím dál tím ostřejší metalové partičky.... Vznikalo prostě obrovské množství zajímavější a invenčnější muziky...

Pokud kdokoliv vybaven podobnou průpravou narazil na album Def Leppard, nemohl v něm zákonitě nalézt byť sebemenší zalíbení. Jednoduchý rytmus typicky osmdesátkových pleskavých bicích a kolovrátkové melodie se ale dobře daly bez problému nasadit do rotace na MTV a do radia, protože krásně zapadly mezi ostatní pop produkci. Ničím nepobuřovaly a neznepokojovaly, a manažeři se mohli chlubit, že hrají onen populární "metal".

Samozřejmě chápu onu nostalgii, taky jihnu, když slyším Trio a jejich Da,Da,Da nebo Culture Club a jejich Carma Chameleon. Patřilo to prostě k té době a k našemu mládí.

PaloM @ 19.11.2020 10:18:12
80. roky som prijal bez problémov. Veď kvitol alternatívny rock z vydavateľstva 4AD, boli tu Iron Maiden. Tých som však začal počúvať v 90. rokoch, ale aj albumy spätne od debutu. A fungovali iné, lepše rockové skupiny. Deep Purple, Bruce Springsteen atď.
Až po registrácii na Progboarde som sa dozvedel, že s osemdesiatkami je vraj niečo v neporiadku :-)

jirka 7200 @ 19.11.2020 11:14:49
Já osmdesátky, co se týče muziky přímo miluju. Vznikalo tolik kvalitní a invenční muziky ve všemožných žánrech, že adorování Def Leppard (krom nezpochybnitelného sentimentu) mi přijde trochu kontraproduktivní.

EasyRocker : Jirko, nic osobního za tím nehledej, mě zrovna ty DL zrovna tak nějak ztělesňují to, co se mi v té době na hudbě nelíbilo.
Tvé texty IQ mám vloženy do CD :-)

Danny @ 19.11.2020 12:12:05
Taky mám určitou hudbu 80. let rád. Přehledný a nekonfliktní pop metal byl v této dekádě u některých posluchačů asi oblíben. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by tohle poslouchal.

muf @ 19.11.2020 13:10:44
Zajímavá diskuze, ze které se mi potvrzuje, že hudba je jako vůně. Zaryje se hluboko do paměti a spojí se s určitým obdobím v životě. Dost často je i jedno, jaká to hudba je, ale když ji znovu uslyším, přehodí mě to do jiné doby a jiných míst, na které bych si už možná nikdy nevzpomněl. Už jen to na ni miluji. Takže některé tituly poslouchám záměrně jen proto, aby mě teleportovaly do jiné reality. I když zrovna kvalitou extra neoplývají. I tento faktor napovídá, že je to silně subjektivní záležitost. Pro mě osobně metalová éra začíná až v 90 letech, které byly bezkonkurenční a pojí mě k té době nostalgie, kdy jsme jezidili po koncertech a festivalech. Z toho pohledu mi 80ky nemají moc co nabídnout.

Brano @ 19.11.2020 17:10:20
V tej dobe to počúval môj brat a bol tým nadšený.Ja som to jeho nadšenie však nezdieľal,v tej dobe som bol už beznádejne chytený v sieti art/prog rocku a mne hrali väčšinou Genesis,P.Gabriel,SBB,Steve Hackett,Yes a pod.

Petr_70 @ 21.11.2020 19:50:08
Kdysi jako náctiletý, když mě metal ještě zajímal, jsem měl od strýce tohle album natočené a hodně se mi líbilo.
Předtím, než jsem pásek s touhle nahrávkou dostal jsem kapelu vůbec neznal a dost mne šokovalo, když mi kamarád vášnivý metalista řekl, že tam hraje jednoruký bubeník!
Pěkná vzpomínka... :)

kaktus @ 21.11.2020 21:52:43
Technická-při nahráváni tohoto alba měl bubeník ještě obě ruce...
Nostalgie je zrádná, před pár lety jsem si album pustil,ale nedoposlechl, jsem dnes hudebně úplně jinde.

V pořadí třetí deska Def Leppard je považována za nejlepší desku skupiny a určitě právem . Na desce se představuje nový kytarista Phil Collen který nahradil vyhozeného Peta Willise a nový producent John 'MUTT' Lange , změna kapele velmi prospěla . Úspěch desky hovoří za vše .
Ze skladeb mám nejraději Photograph a Foolin'.
reagovat

merhaut @ 19.01.2010 12:45:43
je to zkrátka deska

b.wolf @ 19.01.2010 13:00:44
Mám někde tenhle asfalt, bohužel jaksi nepodařeně vylisovaný (songy jsou přeházené), ale Hluchému levhartovi jsem nikdy na chuť nepřišel. Úplně první písničku, co jsem od nich slyšel, byl Foolin´. Nebyla špatná, tak jsem pořídil Pyromaniu i Hysteriu a nic. Připadá mi to tak nějak na jedno brdo. Bombastický zvuk, pompézní bicí a ten 80´s feeling fakt nemusím, takže dobré, tj. za tři.

PaloM @ 20.01.2010 08:38:42
Skupina Def Leppard, podobne ako Kiss, pre mňa nie je ani zlá ani dobrá. Po viacnásobných pokusoch ma nezaujali, no samozrejme uznávam - majú obrovské množstvo priaznivcov, tak na ich hudbe niečo bude :-)

pito63 @ 21.01.2010 20:19:06
Musím sa prikloniť na stranu mojich dvoch predrečníkov (b.wolf a PaloM). Tvorba skupiny Def Leppard ma veľmi neoslovila, čosi mi tu bráni k spokojnosti.

kneekal @ 22.01.2010 13:03:18
Tak když má člověk chuť na pop-metal osmdesátek, tak si Def Lepparda dá klidně rád. Muzika k vyblbnutí ideální. Nicméně osobně mám nejradši když se hoši pouští do coverů.. Deska Yeah (2006) je totální seventies party jízda a cover Action od Sweet z Retro Active je náklep naprosto nehorázný.

mirec @ 12.06.2013 12:34:13
Jedna z mojich najobľúbenejších dosiek . Zdravo depresívna atmosféra platne je vyšpičkovaná použitím moderných technológií ako Fairlight CMI , klávesmi a vrstvením gitár .Parádne hity ako "Photograph" , "Too Late for Love" , "Foolin'" , "Rock of Ages" .Úžasné sólo v "Die Hard the Hunter" len dokazuje , že v jednoduchosti je krása - nie vždy treba hoblovať gitaru ako Steve Vai ...Obrovskú zásluhu na úspechu dosky má aj producent Robert John "Mutt" Lange
Na záver - doporučujem Pyromaniu na vinyle .