Reakce na recenzi:

horyna - @ 07.08.2016

Kdysi jsem četl v nějakém časopise, nejspíš tedy hudebním, polemiku, že jestli chcete dostat holku do postele, pusťte jí před tím a i v průběhu další činnosti :-) album Hysteria. Dvnáct tracků, kde skoro většina byla i singly ženský bezpečně znaj a uvidíte jak na ně budou působit. Osobně mám podobnou zkušenost s albem Arrival od Journey, kde silne baladické zastoupení dokáže s něžným pohlavím dělat divy, ale zpět k D.L. Jestli Hysteria má sloužit k postelovým hrátkám, pak Adrenalize by mohla bezpečně účinkovat jako afrodiziakum sloužící pro navození skvělé zábavy.

Ať vyberete kteroukoli položku, skoro vždy půjde o rockově hitovou pecku s výraznými refrény i smyslným potenciálem, první Let's Get Rocked- to nakopne a odstartuje solidním návykovým způsobem, tento rockový hit, oplývá strhující silou vás řádně vyždímat, Joe Elliott se do mikrofonu pořádně opírá a riffy působí očistně. Heaven Is- doveze mírné sklidnění, plna skvělých melodií a zajímavé kytarové práce především. Baladickou Tonight- zbožňuji, krásný tón kytary a procítěný vokál, postupné akustické nabalování a hvězdný refrén nemají chybu. Artový přístup aplikuje kapela v sedmiminutové White Lightning- slyším pozdní P. F. v harmoniích a kvanta melodií potulujících se kolem refrénu vyznivá zajímavě. I Stand Up- má něco do sebe, klasický to vzorek stadionového rocku, ale dobře provedený. Po šlapavé Personal Property a další sentimentální baladě Have You Ever Needed Someone So Bad, desku zakončí energická Tear It Down.

Není to nic sofistikovaného, ale pro rockerskou duši pádící autem po našich "precizních" cestách, jako kulisa dostačující.