horyna - @ 06.02.2018 | #

Hudba německých Eloy na mě působí jako energetická vesmírná přívalová vlna. Tuhle kapelu si buďto zamilujete nebo vás nechá absolutně netečnými. Pokud dáte jejich muzice šanci, je velká pravděpodobnost, že si vás k sobě přivine a vašim koníčkem se na několik měsíců stane vyzobávání jejich diskografie.

V sedmesátých letech kapela vydávala jeden milník za druhým. Nejčastěji jsou skloňovaná alba z poloviny této epochy, ale i začátky Eloy stojí za průzkum. Kapela v té době ještě neuváděla své fanoušky do tak ohromných symfonicko-klávesových příběhů a syrovější hard rock byl pevnou součástí jejich DNA.

Album Floating je z těch, na které se ve spojitosti s Eloy občas trochu zapomíná. Výrazné prvky psychedelie a space atmosféra jdou ruku v ruce s tvrdým párplovským rockem ve velice konzistentní písňové formě. Deska na které hraje prim Bornemannova kytara a opravdu tvrdá dynamická rytmika obsahuje pětici výborných našlapaných perel, ve kterých je dost místa pro dlouhé a podmanivé instrumentální pasáže plné hammondových přelivů a samospádových melodií. Každá skladba na desce je dost dobrá na to, aby dokázala stát samostatně a silná na to, aby nesklouzla jen k lacinému kopírování svých vzorů zpoza kanálu La Manche.

První titulka Floating je "jen" takovou nevinnou předehrou, ovšem Bornemannovi magicky se opakující nápěvy z ní činí opulentní hitový spektákl. Následující trojice bravurních Eloy čísel vám žádné vrásky nezpůsobí a s několika loky si na nich budete za krátký čas pěkně pochutnávat. Velice zajímavý je pak poslední totálně energický odvaz nazvaný Madhouse. Tady cítíte skálopevný In rock, šmrncnutý vybroušeným Machine Head a v bicí epizodě se mihne Paicovská dravost Fireball. Odzbrojující hard rock ve stylu DP, ovšem, ale pod značkou slovutných Eloy.
Rozdíl ve kvalitě = žádný.

Poslouchat a objevovat krásy Eloy je bohulibá činnost. Pokud je váš hudební svět orámován pouze rockovými sklalisky lemující britský ostrov, dejte Eloy šanci, možná budete sami příjemně překvapeni. Oni totiž i naši západní sousedi uměli v sedmdesátých letech výborně hrát a interesantně komponovat.
Eloy-ovský hudební rámec je na Floating tvrdý jako žula a hřejivě vroucný jako bušící srdce matky, svírající své sotva narozené dítě.4,5*



PS: dovolte mi, abych stejně jako v nedávné minulosti s kapelou Traffic provedl podobný průzkum poslouchatelnosti i v případě Eloy.
Toto sdružení je spoustou mých známých často hanlivě vrženo mezi neposlouchatelný brak a dotazník oblíbenosti/neoblíbenosti mezi návštěvníky Progboardu může být tudíž zajímavou sondáží.
Tak jen houšť..

Voytus @ 06.02.2018 13:23:14 | #
Eloy jsem zkoušel, hudebně to vůbec není špatné - vliv Pink Floyd mi nevadí, když máš totiž naposlouchaný Floydy horem spodem a chceš si dát něco podobnýho, ale ne Floydy, tak je jakákoli skupina, inspirovaná jimi, naprosto v pořádku.

ALE! A to je čistě můj problém - zpěvákův německý přízvuk v angličtině (mám všeobecně problém s němčinou v hudbě, takže si neužiju ani jinak skvělé Popul Vuh). Je to zvláštní, protože jiné přízvuky mě za uši netahají (možná ještě jihoafričtina, což je strašlivá směska "blbě" psaný angličtiny a holandštiny, takže si to jistě dokážete představit), doslova miluju jamajskej přízvuk, tak nějak hravě a roztomile zní v angličtině španělský nebo francouzský přízvuk. Jo a abych nezapomněl, píšu to jako někdo, kdo má v hudbě rád maďarštinu nebo i takovou norštinu (svého času tu na progboardu bylo rušno u norských Höst - v originále psáno s přeškrtnutým "o") i jiné, exotičtější. Když jsem se jednu dobu zajímal o židovskou kulturu a klezmer, tak jsem si zvykl i na Jidiš, ale němčinu holt mé ucho nebere.