Rolling Stones, The - The Rolling Stones (1964)
Reakce na recenzi:
tykeww - @ 19.08.2013
Legendární, letos padesátiletá britská skupina The Rolling Stones mě v dobrém či zlém provází celým mým (nejen posluchačským) životem. Již od nejútlejšího dětství jsem slýchal CD Bridges To Babylon nebo Voodoo Lounge, která máme na originálních CD. Časem jsem se začal zajímat o rockovou hudbu (to mi mohlo být tak 8, 9) a dostal jsem mp3 přehrávač. Do něj jsem si stahoval ty největší pecky od těch největších gigantů a vedle sebe jsem tak měl Deep Puprle, AC/DC i Rolling Stones. Někdy v deseti jsem byl v kině na jakémsi koncertním záznamu a už o rok později jsem hltal dévédéčko Let’s Spend the Night Together. Brzy jsem se zaměřil i na dlouhohrající desky, mezi prvními byly pochopitelně majstrštyky jako Beggar’s Banquet nebo Let It Bleed (obě máme společně ještě s Black and Blue, Emotional Rescue, nějakým výběrem a koncertním dvojalbem na klasickém vinylu, táta byl a je velký stounovský fanoušek). Ovšem až v současné době jsem se začal zajímat „co bylo před Beggar’s Banquet kromě Route 66“.
A tak jsem se dostal i k debutovému albu, které bylo ve Spojených státech vydáno s názvem England’s Newest Hitmakers (tady je vidět záměr desku co nejlépe prodat). Drtivá většina písní jsou coververze, včetně Route 66, která je známá dodnes a pochopitelně v provedení právě Stounů. Na skupině je vidět, že se chtěla distancovat od populárního mersey-beatu a už od začátku se snažila hrát tvrdě. Vycházela zejména z klasiků rock’n’rollu, jako byl hlavně Chuck Berry. Z desky je cítit jistá energie včetně už tehdy přesvědčivého hlasu frontmana, o kterém si jen o něco málo později mohlo spoustu kapel nechat jen zdát, Micka Jaggera. I ten obal se mi zdá na svou dobu dobrý, pět tvrďáků stojících ve tmě, žádní usměvaví Broučci. Album se bezpochyby dobře poslouchá. Jak jsem psal již výše, tehdy nebýval záměr „stvořit umělecké dílo“, ale kolekci písniček, které jsou v hitparádě, kterou si fanoušci koupí a budou ji poslouchat. Debut Stounů by se do historie jistě nezapsal, kdyby neměla skupina před sebou tak šíleně neuvěřitelnou padesátiletou kariéru. Těžko se takové album hodnotí, než kvalita je důležitá výpovědní hodnota doby před půlstoletím. Tři hvězdičky jsou, řekl bych, odpovídající.