lover-of-music - @ 03.12.2016 | #

Krásná deska. Tady mě Stouni překvapili. Jejich tvorbu jsem vždy považoval za průměrnou až někdy podprůměrnou. Nicméně o letech 1966-1967 to v žádném případě neplatí. Stouni se vydali na psychedelickou cestu. Tento čin někteří nemohli skousnout, ale podle mě se jim to vydařilo. Přirovnání Stounovský Sgt. Pepper se k tomu myslím docela hodí.

In Another Land mi připomíná barevnou jízdu jako v Lucy In The Sky With Diamonds. Píseň je vyšperkovaná cembalem a zpěvem, který se jakoby třepe. (Tento "třepotavý" zpěv jsem slyšel i v Lullaby To Tim od The Hollies). 2000 Man je melodická, chytlavá stounovka. Dokážu si jí představit i na jiných albech od Stounů. Gomper je zas typická jemná psychedelie. Vrchol pro mě je bez debat She's A Rainbow. Nádherná melodie, roztomilý text, nádherný klavír, nádherné smyčce. Mick Jagger se nám zamiloval do slečny Psychedelie. Tahle píseň to jasně dokazuje. Ovšem album má i slabší kusy např. nikdy nekončící improvizace v Sing This All Together. Ale dá se to přežít.

Jsem rád, že to album znám, protože mi ta hudba přinesla další čistou, panenskou a krásnou psychedelii. Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin.
Jak říkám. Není nad panenskou psychedelii typu Pink Floyd - Piper, Moody Blues, Sgt. Pepper, Magical Mystery Tour, Donovan, Stones.

jiří schwarz @ 06.12.2016 16:43:32 | #
Chlapíci, mějte rozum. 17letý hoch, který sám sebe označuje ve svém profilu jako puberťáka, napsal docela pěknou recenzi, kterou možná trochu pokazil posledním odstavcem ("poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin."). Jakkoli miluju jak Jimiho, tak Janis, myslím, že Loverovo hodnocení internet, ale i Progboard unese, nejsou tu neslušná slova, a myslím, že jste zbytečně "banem" otrávili mladýho kluka. Je trochu sranda, co on považuje za "psychedelii" a co ne, bylo by to celkem zajímavou diskusi. Byť jsem na týdle hudbě vyrůstal, tak bych to asi neuměl definovat (LSD?, hippies?, pocit? jistá ulítlost?).

Co si cením, že 17letý Lover napsal celkem výstižnou recenzi alba - pro mně paradoxně 1. album, který jsem od mlada měl a zbožňoval, ačkoli má pár slabších míst, která Lover trefně popsal. A další aspekt věci je ten, že jde o LP skalními r'n'b příznivci, jakož i většinou dobových i pozdějších kritiků, dost odmítané - prostě se vychýlili ze směru, který si sami nalajnovali, jistě takový malý psychedelický trip.

A ještě k Vám "staříkům." Mně je skoro 60 (asi řada z Vás by mně musela dojít do trafiky), spoustu týdle starý hudby zná i má dcera - mám video, když ležela ve svém pokojíku o svých 12. narozeninách (dnes je jí pravda 29), listovala v knize něco jako "Dospíváte v ženu", a do toho duněli Stouni, které si k tomu pouštěla. Ukáže čas, co přežije po odchodu generace, která tuhle hudbu zažila naživo. Myslím, že jako něco zbylo z kultury každýho století (viz popíkář Mozart), přežije i přelom 60./70. let. Ale proto nemusíme být nafoukaní, stáří by mělo přinést taky trochu nadhledu a smyslu pro humor. Zdravím všechny Progboarďáky. Jirka