Rolling Stones, The - Their Satanic Majesties Request (1967)

24.11.2024 vmagistr | #

Soupeření může být i v muzice zdravá a prospěšná věc, pokud vede kapelu nebo interpreta k hlubšímu ponoření do práce a k touze naservírovat fanouškům dílo, které by ještě více reflektovalo aktuální vnitřní svět hudebníků. Naopak ve chvíli, kdy dojde na soutěž ve stylu "tohle dokážu taky" nebo dokonce na snahu vytvořit právě takovou hudbu, o kterou posluchači stojí, muzika samotná obvykle trpí. Rivalita mezi Beatles a Rolling Stones tvoří jeden ze zajímavých hudebních příběhů šedesátých let, ale v období, kdy údajně vyvrcholila (tedy ve druhé polovině roku 1967) už podle mě obě kapely čelily daleko spíše vitální konkurenci ze strany dalších souborů, které z dobové psychedelie začaly ždímat zajímavější muziku, než jaké byli schopni Fab Four nebo Jagger a spol.

Deska Their Satanic Majesties Request musela tehdy před vánocemi sedmašedesátého roku zaujmout už svým provokativním názvem, a při bližším pohledu také obalem s kostýmy, ve kterých by členové kapely nepůsobili trapně naposledy tak v roce 1956 (v komparsu pohádky Hrátky s čertem). To by samo o sobě bylo vedlejší, jak je na tom muzika? 

Začnu mými oblíbenými kousky. Citadel mě hodně baví ostrou naboosterovanou kytarou, o kterou se na albu postaral jen a pouze Keith Richards - Brian Jones opět zůstal jen u více či méně obskurních nástrojů, z nichž asi nejvíce parády albu dodal (v rockové muzice tehdy stále ještě neokoukaný) Mellotron. Druhou ze skladeb, která mě na albu opravdu bere, je psychedelická "floydovka" (deska The Piper at the Gates of Dawn vyšla o čtyři měsíce dříve) 2000 Light Years from Home s neuvěřitelně podmanivou atmosférou. Mezi nahrávky, ze kterých na zadek nepadám, ale jejich poslech si ještě užít dokážu, bych zařadil závěrečnou záležitost On with the Show s nádherným kytarovým riffem, moc mě tu ale nebaví ty klavírní hrátky a pokusy o kabaretní atmosféru. O třídu lepší se mi jeví akustická dupárna 2000 Man nebo zasněná psychedelie The Lantern, tím ale podle mě to poslouchatelné na albu končí.

Z otvíráku Sing This All Together mohla být velmi slušná skladba, použitý motiv má nápad i sílu - jenže namísto jeho dalšího rozvíjení kapela do útrob skladby nacpala kakofonickou zvukovo-hlukovou pasáž, která v době vydání nejspíš měla působit jako "umění". Já se v takových experimentech nevyžívám a beru je jako dobový relikt, bez kterého se dnes v klidu obejdu. To stejné platí i pro "nadstavbu" Sing This All Together (See What Happens) - těch osm a půl minuty koláže snad všeho, co se tehdy členům kapely honilo hlavou, vnímám jako nejzbytečněji alokovaný čas v dosavadní stoneovské diskografii. Podobně vnímám i položku s názvem Gomper, kde se nejspíš Stones pokoušeli o indické nálady. She´s a Rainbow se asi nejvíc ze všeho, co deska obsahuje, blíží kategorii "hit", mě ale nebaví ten kolovrátkově opakovaný motiv. No a raději se vyhnu i Wymanovu psychedelickému pokusu In Another Land, ve kterém nezvládám ten tremolem roztřesený zpěv.

V textech jednotlivých skladeb alba Their Satanic Majesties Request se to jen hemží odkazy na drogy a více či méně zaobalenými popisy pohádkových tripů - k jednomu takovému přímo vybízí skladba Sing This All Together, ničím jiným podle mě není ani líčení v In Another Land a ona "ona" ve skladbě She´s a Rainbow je podle mě LSD osobně. Víc mě baví "antiurbanistický" text skladby Citadel, ve kterém popisy "betonových pohoří" evokují zdi a odcizení všeho druhu, a něco podobného podle mě zažívá i vesmírný cestovatel v 2000 Light Years from Home. I The Lantern, pojednávající o dohodě dvou bytostí (ta, která zemře jako první, má prozkoumat svět "za oponou" a dát vědět té druhé, jaké to tam je), má slušný nápad. Aby ale těch mimosmyslových záležitostí nebylo až moc, verše závěrečné sklaby On with the Show přenesou posluchače do nočního klubu s povyražením veskrze smyslovým.

Na Their Satanic Majesties Request budu přísný. Polovina z deseti skladeb mě baví, polovina vůbec, což u kapely kalibru Rolling Stones považuju za varovné znamení. Psychedelie byla v jejich kariéře jen takovou odbočkou, na dalších deskách už měl hrát prim bluesrockový grunt. Nic slabšího než tuhle desku Stones v šedesátých letech podle mě nevytvořili, málo platné.

reagovat

Judith @ 24.11.2024 23:43:43
Hele, mladej, na Hrátky s čertem si papulu nevotevírej! Uznávám, kostýmy má pohádka děsivé víc než ty pekelníky. Lahůdkové čtení jako vždy od tebe, klobouk dolů (nechceš se psaním živit? :-)). Na podnět, který by mě přiměl si některé album Stounů pustit, však osobně stále čekám. Asi budu ztracený případ.

jiří schwarz @ 25.11.2024 00:50:39
No, asi krásně napsaná recenze někým, kdo však má mysl při poslechu tohoto alba nastavenou diametrálně jinak, než já. Judithiny Hrátky s čertem jsou mi celek šumák (promiň), ale tohle LP ne. Ještě se k němu vrátím.

Judith @ 25.11.2024 01:13:29
O mysl v umění zas tolik nejde. Jde o to, v čem má kdo srdce, s čím něco prožil, které dílo v něm cosi otevřelo. Pokud může moje málo japná poznámka k něčemu být, pak jako připomínka této základní skutečnosti.

jiří schwarz @ 25.11.2024 04:16:01
Tady, Judith, nesouhlasím. Při tvorbě téhle psychedelie měli RS otevřenou mysl, i s pomocí LSD. K pochopení téhle věci posluchači musí být také otevřená mysl, i bez LSD. Zbavit se uspěchanosti konzumenta... Otevřít se hravosti. Open your mind and the pictures come...

hejkal @ 25.11.2024 05:12:56
Experimenty s kakofóniami a hlukom ma tiež neberú, veľké umenie vnímam na opačnom póle estetického úsilia. Tento album ma nebaví. 

vmagistr @ 25.11.2024 09:17:23
Judith: Já mám pohádku Hrátky s čertem náhodou docela rád (pokud z ní zrovna náhodou nevyvozuje nějaké hlubokomyslné úvahy o povaze zla), moje poznámka měla tepat spíš ty vymóděné Stones na přebalu alba. 

Jiří: Přijde mi fajn, že tě tahle psychedelie od Stones baví, já v tomto ranku upřednostním předcházející desku Between the Buttons - tam nacházím právě tu hravost bez uspěchanosti, kterou popisuješ. Je super, že tu naše názory (byť diametrálně odlišné) mohou v klidu koexistovat.

vmagistr @ 25.11.2024 09:23:31
Judith: A ještě k tomu živení se psaním: na něco takového (jako na každou tvůrčí činnost, která není pouze koníčkem) je potřeba obrovská vnitřní disciplína, kterou nemám a nikdy jsem neměl. Byť v rámci mé současné pracovní pozice občas něco napsat musím, byla by pro mě dost stresující záležitost činit tak po celý pracovní den. 

Judith @ 25.11.2024 11:00:47
Hrátky s čertem vznikly za okupace jako divadelní hra a pohádkové dělení dobra a zla v tomto kontextu fungovalo jako zřetelný jinotaj. Kostýmy pro filmové zpracování tvarově i barevně ladily s Ladovými kulisami (vizuální tvarosloví snímku je silně odvozeno od jevištní estetiky) a skutečnost, že se stupněm propracovanosti blíží figurce z Člověče, nezlob se, je dána zřejmě i ohledy k možnostem barevného filmového pásu, s nimiž si v roce 56 kvůli nákladnosti materiálu asi nikdo nedovolil příliš experimentovat. Konec off topic okénka :-)

Antony @ 25.11.2024 14:30:39
Za mne nejlepší album, které kdy The ROLLING STONES vůbec natočili (měl jsem překlep TROLLING STONES, což v tento moment bylo skoro příhodné.. :)) 
Odvážné, nespoutané, plné překvapení, neustále živé a pro mne neoposlouchatelné. Jedno z TOP rockových alb vůbec. Koktejl melodií i nemelodií, nálad a záhad. Přál bych si víc takových, takhle se z Their Satanic Majesties Request stává unikátní ukázka, jak tito hoši dokázali tvořit mimo běžný rámec.

zdenek2512 @ 25.11.2024 15:21:56
Od Beatles se mi líbí všechno od Rolling Stones jenom něco, nejradši mám Beggars Banquet, Let It Bleed, Sticky Fingers a Exile on Main Street, na následujících deskách bylo dost vaty. Tuhle desku mám spíš rád, je nejvíc psychedelická a místy trochu free. Citadel je opravdu skvělá a She' s A Rainbow je asi největší hit z desky, Kdybych neměl od Rolling Stones nic, tak krom jmenovaných desek bych si tuhle koupil taky.

Gattolino @ 26.11.2024 00:20:27
Možná bych nebyl až tak přísný jako vmagistr, ale v podstatě se s ním ztotožňuji. Album mám rád, nicméně si ho moc nepouštím. Mohu-li říci, cítím je jako takový "konec experimentu zvaného Druzí Beatles". Zůstaly po něm skvosty jako Play With Fire, Tell Me, The Last Time, Blue Turns to Grey, Get Off Of my Cloud, Paint It Black, As Tears Go by, apod.... Úžasné živé obrazy 60. let. Přiznávám, když jsem poprvé pronikal do tajů rocku u starých nahrávek "z kotouče na kotouč", řadu z těchto písní jsem nevědomky připisoval Beatlům. 
Možná v tom sehrál svou roli i naplňující se tragický osud Briana Jonese a celkový příval nových objevných směrů na přelomu desetiletí, ale počínaje dalším albem (Beggar´s Banquet) jako by Stones přišli na to, že je lepší být prvními Stouny než druhými Beatly. A jejich tvorba až dodnes toto jejich rozhodnutí pozlacuje. V této kategorii už prakticky nenašli rovného soupeře. 
Ale samozřejmě, 2000 Man nebo 2000 Light Years můžu slyšet kdykoliv ....

03.12.2016 lover-of-music | #

Krásná deska. Tady mě Stouni překvapili. Jejich tvorbu jsem vždy považoval za průměrnou až někdy podprůměrnou. Nicméně o letech 1966-1967 to v žádném případě neplatí. Stouni se vydali na psychedelickou cestu. Tento čin někteří nemohli skousnout, ale podle mě se jim to vydařilo. Přirovnání Stounovský Sgt. Pepper se k tomu myslím docela hodí.

In Another Land mi připomíná barevnou jízdu jako v Lucy In The Sky With Diamonds. Píseň je vyšperkovaná cembalem a zpěvem, který se jakoby třepe. (Tento "třepotavý" zpěv jsem slyšel i v Lullaby To Tim od The Hollies). 2000 Man je melodická, chytlavá stounovka. Dokážu si jí představit i na jiných albech od Stounů. Gomper je zas typická jemná psychedelie. Vrchol pro mě je bez debat She's A Rainbow. Nádherná melodie, roztomilý text, nádherný klavír, nádherné smyčce. Mick Jagger se nám zamiloval do slečny Psychedelie. Tahle píseň to jasně dokazuje. Ovšem album má i slabší kusy např. nikdy nekončící improvizace v Sing This All Together. Ale dá se to přežít.

Jsem rád, že to album znám, protože mi ta hudba přinesla další čistou, panenskou a krásnou psychedelii. Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin.
Jak říkám. Není nad panenskou psychedelii typu Pink Floyd - Piper, Moody Blues, Sgt. Pepper, Magical Mystery Tour, Donovan, Stones.
reagovat

Martin H @ 04.12.2016 06:35:42
lover-of-music: tak mám dojem, že poslední odstavec tvé recenze je již dost za hranou veškeré slušnosti. Ono nazvat někoho špínou, když se nemůže bránit, je výrazem duševního slabošství. Ty víš přesně, jak to měla slečna Joplinová s hygienou? Příště se raději vyjadřuj v kategoriích líbí - nelíbí.
Janis Joplin nikdy neměla nic společného s psychedelickým rockem.

lover-of-music @ 04.12.2016 08:36:44
Martin H: Trošku se omluvám za ten výraz, ale když jsem si vzpomněl na ten její životní styl a na to jak vypadala, tak jsem se neudržel.

Nemyslím si, že by neměla nic společného s psychedelickým rockem, když se stala symbolem hnutí hippies.
Abych se vyjádřil slušněji, tak pro mě je Janis a celé hnutí hippies prostě fuj.

Vraťme se zpět ke Stounům.

Martin H @ 04.12.2016 09:06:14
lover-of-music: Janis byla především zpěvačka s ohromným bluesovým cítěním, koketovala i se soulem. Znáš její verzi písně To Love Somebody od Bee Gees?

A teď ke Stones. Recenzované album je naprostá výjimka v jejich tvorbě. Není to špatná deska, ale chápu ji jako takový úkrok stranou. Zkusili si něco jiného a pokorně se vrátili ke stylu, který jim je bližší. S tvým hodnocením celkem souhlasím.

yngwie3 @ 04.12.2016 09:08:33
Tak som si tento album vypočul a súhlasím s Mickom Jaggerom ... "There's a lot of rubbish on Satanic Majesties " ...

Progjar @ 04.12.2016 09:10:38
Lover-of-music. Váž, skutočne váž svoje slová. Kľudne to ber ako moderátorské upozornenie.

lover-of-music @ 04.12.2016 10:17:04
Martin H: Její verzi To Love Somebody naštěstí neznám a ani jí nechci znát. Dokážu si to představit. Brrrrr. Je to krásná skladba a ji chci znát pouze od jedinečných, mojich milovaných miláčků Bee Gees. Moc mi tady na progboardě chybí. Slyšel vůbec někdo album ODESSA? Vždyť to je něco nepopsatelně nádherného, absolutní vrchol krásy v dějinách hudby. Podle mě samozřejmě.
O jejich disco éře je škoda se bavit. Hrůza. Ale 60. léta u Bee Gees jsou pro mě něčím, co v mém životě zanechalo nádhernou stopu. Můj život už si bez alb 1ST, HORIZONTAL, IDEA, ODESSA nedokážu představit.

EasyRocker @ 04.12.2016 10:33:32
Tohle je jedno z mých totálně NEJ- od kamenů, neskutečný obraz doby :-)

Antony @ 04.12.2016 11:04:36
Mám to stejně jako EasyRocker, jak jsou The Rolling Stones skvělí téměř ve všem, co udělali, tak právě tohle album je navíc výjimečně působivé ve své mimořádnosti. Srdcovka.

lover-of-music:
Být tebou, zkusím poslouchat i jiné, než oblíbené věci. Podnětů není nikdy dost a takhle se můžeš dostat k netušeným objevům. I za cenu toho, že občas vyslechneš něco, co ti nesedne, to je přiměřená daň za poznání.
Nepochybuj, že Bee Gees Odessa tady lidi znají. Je to takový nekonfliktní nakrášlený poprock, a proč ne, pro někoho může být symbolem krásy.

Martin H @ 04.12.2016 11:18:56
lover-of-music: stačilo napsat, že její verzi neznáš.
Album Odessa znám asi čtvrt století, pro mě spíš načančaná popina.
A Bee Gees nefigurují na progboardu ze stejného důvodu jako třeba Michal David, Pet Shop Boys a Petula Clark. Není to rock.

merhaut @ 04.12.2016 11:30:20
Líbí se mi úplně všechny desky a interpreti vyjmenovaní v této vášnivé debatě:-)

lover-of-music @ 04.12.2016 11:40:26
merhaut: To vážně se ti líbí Michal David, Pet Shop Boys atd.? Já Michala Davida jakžtakž ještě skousnu, ale ty další ne.

Martin H: Přiznám se, že výraz pro Odessu načančaná popina mě trochu urazilo, protože u mě platí, že kdo urazí Odessu, urazí zároveň i mě. Ale respektuji ten názor.

Na Odessu, ale i na další alba od Bee Gees ze 60. let si nedám sáhnout podobně jako Brano si nedá sáhnout na Lamb Lies od Genesis.

EasyRocker @ 04.12.2016 11:50:13
No, tady jste přestřelil, pane recenzent, a to jsem vás zatím sledoval se zájmem. Protože Hendrix a Joplin patří k mým zcela zásadním umělcům, měl bych se asi cítit vysloveně jako odpad a špína. Hmmm.... čest vaší práci.

fra55 @ 04.12.2016 12:17:49
Delší dobu jsem tady nebyl a nestačím se divit,tak chlapec Davida(toho bolševickýho zmetka)ještě skousne a geniální lidi jako byli J.Hendrix a J.Joplin jsou špína.Tak to je teda mazec už asi ničemu nerozumím.Je mi líto lidí kteří se takhle dívají na svět.

merhaut @ 04.12.2016 12:22:10
Jen tak na okraj: David byl zamlada velkým jazzovým talentem, Pet Shop Boys měli dvě velice dobrý desky, a Petula Clark patří neodmyslitelně k mým školním šedesátkám:-)

PaloM @ 04.12.2016 12:38:26
Aj keď som sa zapovedal, nedá sa nereagovať:
"hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin"
??????????????????????????????????????????????
Pošlite tohoto mladého pubertálneho chuja do pi..
Skutočný "lover-of-music" toto nemôže napísať.
Mení sa to tu na žumpu.
Vyzývam moderátorov, aby tie špinavé slová z jeho blábolov vymazali...

vmagistr @ 04.12.2016 13:01:00
Hlavně klid Palo, ještě nikdy nikdo nikoho nevychoval tím, že se snížil na jeho úroveň. Výroky o Hendrixovi a Joplince (pokud jsou opravdu autorem vztahovány na jejich osoby a ne na jejich hudbu) jsou za hranou - to, jaký člověk je, případně jak se chová, není předmětem debaty na těchto stránkách. Ale slušně říct, že takto zkrátka a dobře ne, bychom měli být schopni, ať už se tu objeví sebevětší přešlap.

john l @ 04.12.2016 13:23:52
Další totálně vykostruovaná debata, která se tu pravidelně objevuje hned po tom, co sem dotyčný napíše, další ze svých špinavých názorů, NASCHVÁL URÁŽEJÍCÍ další a další interprety.

Copak to nevidíte??? Všechny jeho poslední zmínky mají pouze vyvolat další rozepře, hádky a tlachání o ničem.

Jedinou obranou je na takové kraviny vůbec nereagovat a redakory bych poprosil vymyzat jeho urážející pitomoučké fráze.

john l @ 04.12.2016 13:29:33
Kdo ví, kdo se za touto jmenovkou vlastně skrývá, že má pořád náladu (to tu)nás rozvracet. Kali..., nebo někdo další líbí se ti to, užíváš si??

Takhle nemá ani (normální) puboš zapotřebí se zviditelňovat, to nejsou (jen) názory, to je podrývání všech.

JÁ MU TO TEDA NEŽERU ANI NÁHODOU!!!!!!!

Zdeněk @ 04.12.2016 13:57:11
ad JohnI/ moje řeč a myslím si to už delší dobu.
Tolerance je pěkná vlastnost ale i ta by měli mít svoje hranice.

EasyRocker @ 04.12.2016 14:28:09
Aha... tak pokud vítr vane odsud, tak už je mnohé jasnější.

vmagistr @ 04.12.2016 14:36:14
John: Kdo ví, kdo se skrývá pod Tvojí jmenovkou?

To tu pořád potřebujete hledat nějaké nepřátele ve vlastních řadách? Kdokoli, kdo se projeví nějak konfliktně, je hned Kali nebo jemu podobný? Nálepkování je svinstvo, přestaňte s tím prosím.

Martin H @ 04.12.2016 14:59:01
Tak nevím. Jak chcete na fóru, kde většina z nás vystupuje pod smyšleným jménem, někomu dokázat, že je někdo jiný. Nebo si skutečně přejete nový hon na čarodějnice?

Progjar @ 04.12.2016 15:27:39
Žiadny hon na čarodejnice nebude. Ani recenziu mazať nebudem, je tu už diskusia. Ako moderátor využijem svoju právomoc a dávam ban 24h. Upratali sme tu iných expertov.

Mirek Kostlivý @ 04.12.2016 16:30:39
Taky bych to tady nemazal, on ten 24h ban postačí. Je taky jasné, že ten, kdo má rád první desku Pink Floyd, a zároveň napíše: "Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin."
je s určitostí provokatér, na kterého nemá smyl ani reagovat.
Já se zde alespoň s pobavením dozvěděl, že Jarda Merhaut měl rád Michala Davida. Ještěže to je z jeho jazzového období :-).

PaloM @ 04.12.2016 17:01:07
Prestaňte sa tu hrať na liberálov a globálnych demokratov. Pošlite ho do pi... a a k to nestačí, tak aj do ...če.
Platí "na hrubé vrece hrubá záplata", nie som premiér Fico, môžem si dovoliť taký slovník.
A hľadať v tom skulinku, že či to myslel autor osobne na Janis Joplin alebo nie? Za tie roky, čo som "tu", si nikto nedovolil takto špinavo písať o umelcoch.
Ak to moderátorom nevadí, že tu opäť pokojne nechajú také svinstvá, tak sa neprestávam diviť...

vmagistr @ 04.12.2016 19:18:34
Hněv a nenávist jsou špatní rádci, Palo. Bez ohledu na to, co Ti kdy kdo udělal nebo napsal, vždycky je přínosnější pokoušet se vnímat tu pozitivnější možnost - nebo se tu máme všichni začít preventivně podezřívat ze lží?

b.wolf @ 04.12.2016 20:54:40
The Rolling Stones... Skupina a hudba, která mě naprosto a dokonale mijela a míjí... K vyjádření o Hendrixovi a Joplin netřeba slov :(((

Mohyla @ 05.12.2016 05:43:27
Aby sa táto "plodná debata" podľa možností ukončila.
Pre lovera

Recenzia sa dá napísať takto:

1, .....nahrávka sa mi páči.

alebo takto

2, .....nahrávka sa mi páči, nie je to sračka, ako xy.

Už na prvý pohľad je vidno, ktorá recenzia je korektná a ktorá je nasieracia! Nesúhlas sa dá vyjadriť aj bez urážky, zhodenia niekoho iného! Držme sa toho a bude pokoj.

( Z pravidiel PB
Diskutující spolu navzájem přirozeně mohou nesouhlasit. Snažte se ovšem udržet argumentaci u hudebních témat. Urážky, či napadání nebudou tolerovány.)

luk63 @ 05.12.2016 09:00:20
Tímto albem Stouni jasně ukázali, kdo je jejich guru, tedy duchovní vůdce a inspirátor. Na dalším LP Beggars Banquet to skladbou Sympathy for the devil potvrdili. Kdo nevěří, že existuje neviditelný rozměr našeho světa (jakési duchovní zákulisí) s jeho bojem dobra a zla, většinou v tom vidí jen jakousi recesi či gesto tajemnosti ke zvýšení přitažlivosti svého produktu a tím i jeho vyšší prodejnosti. Skutečnost je ale taková, že Mick Jagger a spol. moc dobře věděli a vědí. A nejsou mezi slavnými a vlivnými rockery zdaleka jediní. Je to téma na samostatné vlákno.

lover-of-music @ 06.12.2016 12:14:14
Takže, jak začít.
Poslední týden si na sebe nadávám, že já hňup jsem se tu vůbec registroval. Byla to chyba. Velká chyba. Já tady nemám co dělat. Dokonce i mí kamarádi, kteří mají stejný názor na hudbu jako já mi řekli: Ty blázne, kde ses to zaregistroval. Vždyť si tam všichni o sobě myslí, že snědli veškerou hudební moudrost a běda tomu, kdo se jen křivě podívá na jejich oblíbené album.
Nyní prosím na kolenou Progjara nebo ty, kdo řídí tuto stránku, aby VYMAZALI KOMPLET VŠECHNY moje recenze od Konvergencií až po Their Satanic. Poté si odstraním svůj profil. Zbavte Progboard od mých špinavých názorů! Největší radost z toho bude podle mě mít PaloM. Ale co můžu já pubertální chuj očekávat, že jo.

P.S. - Jakmile vymře vaše generace, mohu Vám zaručit, že si na kapely jako King Crimson, Van Der Graaf Generator či Gentle Giant atd. nikdo ani nevzpomene. V okolí neznám nikoho v mém věku, kdo by takové kapely znal.

Díky za dvou a půl měsíční angažmá a doufám, že už se nikdy nesetkáme.

EasyRocker @ 06.12.2016 12:32:03
Tak teď je naprosto jasné, odkud vítr fouká. A to jsem tomu nějak nevěřil... Ale styl a obraty jsou jasné. Nebrat...

horyna @ 06.12.2016 12:37:19
Tohle je hodně drsná sprcha!!!!!

Jakmile vymře vaše generace, mohu Vám zaručit, že si na kapely jako King Crimson, Van Der Graaf Generator či Gentle Giant atd. nikdo ani nevzpomene. V okolí neznám nikoho v mém věku, kdo by takové kapely znal.

--doufám že se to nikdy nestane, dotyčný má z poloviny pravdu, mladá generace tyhle bandy zrovna nevyhledává, ale my všichni je musíme pro příští generace zachránit, řečeno s nadsázkou, ale i smutkem v duši.

steve @ 06.12.2016 13:07:18
Může mě někdo z rady starších vysvětlit, kdo je (nebo byl) tento člověk?????????????????????

Martin H @ 06.12.2016 13:41:59
Většinou jsem měl tendence se toho člověka skrývajícího se pod přezdívkou lover-of-music zastávat a omlouvat ho s ohledem na jeho mládí. Právě jsem prozřel a slovy Piláta Pontského si nad ním myji ruce.

Progjar @ 06.12.2016 13:46:35
Kvalitná hudba nikdy nezomrie. A je mi smutno pri pomyslení, aká generácia po nás nastupuje - všeobecne.
Mladý sa urazil, horúca krv. "Vychladni balíku", hovorieval Terminátor a mal pravdu. Takže vychladni L-o-M. A neboj sa, vychovali sme si a ešte vychováme dosť hudobne zrelých nasledovníkov.
Dostal si zaslúžene jeden 24h ban a už si sa p....l. Chlapče, rýchlo utekáš z boja, čo chceš v živote dosiahnuť? Milión lajkov na facebuku?
A mazať nič nebudeme, prispieval si sem dobrovoľne.

Progjar @ 06.12.2016 13:52:13
A ak si to nepochopil, ban si nedostal za názor ale za formu akým svoje názory prezentuješ. A ak ty a tvoji súputníci nepoznajú kapely, ktoré si vymenoval a mnohé ďalšie, je to na vašu škodu. Tie kapely tu boli, sú a budú. Surovo povedané, ty tu tiež raz nebudeš!

jiří schwarz @ 06.12.2016 16:43:32
Chlapíci, mějte rozum. 17letý hoch, který sám sebe označuje ve svém profilu jako puberťáka, napsal docela pěknou recenzi, kterou možná trochu pokazil posledním odstavcem ("poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin."). Jakkoli miluju jak Jimiho, tak Janis, myslím, že Loverovo hodnocení internet, ale i Progboard unese, nejsou tu neslušná slova, a myslím, že jste zbytečně "banem" otrávili mladýho kluka. Je trochu sranda, co on považuje za "psychedelii" a co ne, bylo by to celkem zajímavou diskusi. Byť jsem na týdle hudbě vyrůstal, tak bych to asi neuměl definovat (LSD?, hippies?, pocit? jistá ulítlost?).

Co si cením, že 17letý Lover napsal celkem výstižnou recenzi alba - pro mně paradoxně 1. album, který jsem od mlada měl a zbožňoval, ačkoli má pár slabších míst, která Lover trefně popsal. A další aspekt věci je ten, že jde o LP skalními r'n'b příznivci, jakož i většinou dobových i pozdějších kritiků, dost odmítané - prostě se vychýlili ze směru, který si sami nalajnovali, jistě takový malý psychedelický trip.

A ještě k Vám "staříkům." Mně je skoro 60 (asi řada z Vás by mně musela dojít do trafiky), spoustu týdle starý hudby zná i má dcera - mám video, když ležela ve svém pokojíku o svých 12. narozeninách (dnes je jí pravda 29), listovala v knize něco jako "Dospíváte v ženu", a do toho duněli Stouni, které si k tomu pouštěla. Ukáže čas, co přežije po odchodu generace, která tuhle hudbu zažila naživo. Myslím, že jako něco zbylo z kultury každýho století (viz popíkář Mozart), přežije i přelom 60./70. let. Ale proto nemusíme být nafoukaní, stáří by mělo přinést taky trochu nadhledu a smyslu pro humor. Zdravím všechny Progboarďáky. Jirka

Gattolino @ 07.12.2016 09:24:55
To Lover of Music - trochu mimo Stouny - Odessu znám a pokládám ji za skvost, bohužel mírně pozapomenutý. Taky mi tu Bee Gees chybí, byť o jejich "progresívnosti" by se dalo debatovat. Ale pokud by se tu měli objevit geniální muzikanti a mistři svého oboru, pak sem určitě patří.

lover-of-music @ 07.12.2016 09:35:44
Gatolino: Ani nevíš jak skáču radostí, že si o Odesse řekl, že je skvost. A neboj se, že by byla nějak pozapomenuta. Když jsem tenhle mega skvost poznal, v mém okolí jsem jí propagoval všude a skoro každý z ní padl do kolen. To jen tady jí většina lidí nedokáže ocenit. Takže si velmi vážím Tvého názoru.
Máme nejspíš podobný hudební vkus, když se nám oběma líbí Bee Gees a debut od Genesis.

Gattolino @ 07.12.2016 09:36:06
A určitě si nemyslím, že by další generace zapomněly na Van der Graaf Generator a King Crimson. To, že nejsou masově posloucháni a nefrčí v rádiích, neznamená, že jejich zářez v historii není sakrametsky hluboký. To je ta opravdová klasika v nejlepším slova smyslu a každý, kdo v hudbě jen trochu pátrá, k nim musí logicky dojít. Znám ty kapely od časů gymnazijních - 70. léta - a nebojím se přiznat, že dodnes je stále více a více objevuji, pronikám hlouběji do světa sólového Petera Hammilla, a je to vzrušující a dobrodružná cesta. Obtížná, to samozřejmě, ale nádherná.Ta hudba bude žít věčně ...

Gattolino @ 07.12.2016 09:59:27
To lover of music - ano, domnívám se, že některé kapely dosáhnou momentu vrcholné erupce inspirace a dokáží v rámci své tvorby udělat mimořádné veledílo, které se mnohdy projeví v tom, že vydají dvojalbum, aby ty všechny nápady vůbec pojalo. Tím samozřejmě nechci říci, že všechna dvojalba jsou hezčí než jednoduché desky :-))), a že neexistují slabší dovjalba. Ale pro mne existují legendární perly v dvojalbové podobě, tyto milníky hudby, a mezi ně počítám Genesis - The Lamb, Yes - Tales, Beatles - The Beatles, Oldfield - Incantations, Incredible String Band - U, Alan Stivell - Symphonie Celtique, Led Zeppelin - Physical Grafitti, The Who - Tommy, a Odessa od Bee Gees tam určitě taky patří. Je natočena s radostí, s láskou a přesvědčením, a že je sladká - no, staří Bee Gees prostě sladcí byli a byli v tom nejlepší. Někdy má člověk náladu si je opravdu užít. A když je té sladkosti už dost, vrazím do přehrávače Generátory :-)
Máme-li společné průsečíky vkusu, mohl by se ti líbit Bob Ray - je taky na Progboardu (ode mne) a jeho jediné album je ke stažení na Ulož to (taky ode mne :-)). Zcela zapomenutý klenot. Mimochodem, hrával s Donovanem :-)

Jarda P @ 08.12.2016 06:13:31
Bee Gees 60. let mám rád o té doby, co jsem měl vinyl s výběrem, který pro Supraphon vytvořil Jiří Černý. Lepší výběr jsem od té doby neslyšel. Desky Odessa, Idea, Horizontal a Life In a Tin Can jsou v mé oblíbenosti na stejné úrovni jako Hollies a Beatles. A stejně tak jako Hendrix a Janis Joplin.

Gerry @ 08.12.2016 08:18:26
Bee Gees jsou pro mne zárukou sice popu, ale přece jen popu kvalitního, prostě popová první liga... i jejich disco období 70. let zvládnu (a to je co říci :-))
Stejně tak nedám dopustit na Chrise de Burgha, zejména cca do r. 2000. Krásná odpočinková hudba. V poslední době už bohužel se také poměkud vyčerpal a místo silných melodií, na které byl machr, to nahrazuje "cukrkandlem"

Ivan26 @ 14.12.2016 18:25:04
Já mám také toto album z jejich tvorby nejraději. Až za ním pak Between The Buttons, Aftermath, Beggars Banguet atd. Jinak si myslím, že je nesmysl srovnávat jednotlivé skupiny či alba a hádat se, ko nebo co je lepší. Např. jestli jsou Rolling Stones lepší než Beatles :) Nebo jestli Velvet Underground jsou lepší než Beatles. :) Já miluju všechny tyto skupiny.

Ivan26 @ 14.12.2016 18:30:50
Janis Joplin přece jen měla něco společného s psychedelií, ale byl to spíš blues-psychedelic nebo soul-psychedelic. Americká psychedelie 60. let je jiná než ta britská. Je v ní více blues a také country. Toho si všiml i Roger Waters v roce 1967, když byli Pink Floyd na svém prvním americkém turné.

17.08.2014 Le Fantak | #

Rolling Stones jsem měl dlouho jen za komerční mašinérii na všeobecně oblíbené sterilní hity. Průměrná hudba Stonů mně nijak nevadí, ale zrovna vysoko si jí necením. Výjimku tvoří Beggars Banquet, především songy No Expectations a Salth of the Earth přináší něco navíc oproti tomu, na co jsme od nich zvyklí, a právě toto album, které považuji za vrchol jejich tvorby.
Deska je hodně těžce psychedelická. Dva songy nejsou tak výrazné, připomínají pokus o napodobení Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, ale neoplývají takovou melodičností, postupem času se ale hudba posouvá dál a dál, až do neznámých končin experimentálního rocku. Kouzelná atmosféra postupně zahalí svět do fantastického oparu a z hudby začnou vystupovat jedinečné tóny. Obzvláště povedený je pátý song, Sing This All Together (See What Happens). Pak přichází jediný hit alba. Vytržený z kontextu ale stejně nestojí za moc. Tady ovšem přivádí omámeného posluchače zase jinam a pak zase pryč. Do nejmenších detailů propracovaná skladba The Lantern se jakoby obrací k samotnému začátku desky a staví jej do nového světla. Trans ještě umocňuje stále se rozvíjející strhující Gomper.
2000 Light Years From Home nás zase odnáší úplně jinam, ačkoliv vlastně plynně navazuje na předešlé skladby. Jeden song je lepší než druhý a dohromady tvoří jedinečné dílo. Tímto albem se u mě skupina The Rolling Stones zapsala mezi nejlepší hudební formace všech dob.
reagovat

tykeww @ 17.08.2014 17:06:44
Souhlasím s tím, že jde o velmi dobré album, podle mě je až moc podceňované. Ale myslím, že skvělá hudba se skvělými nápady se u Stones hojně vyskytovala předtím i potom, ne jen na Baggar's Banguet a zde, jak zmiňuješ.

Miloš Novák @ 18.08.2014 14:40:53
Le Fantaku,zdraví Tě Miloš.Já jsem toto album od začátku měl moc rád a vzhledem k mému věku jsem ho slyšel v době vydání,je skvělé i když Mick o něm prohlásil,že je to sračka,naopak,bylo tak odlišné a já určitě 5 hvězd. Za nápad a odlišnost,psychedelie,na tehdejší dobu velice odvážná,moc se sice nechytili,ale album je skvělé.Díky za Tvou recenzi.Zdraví Milďas.

02.07.2012 | #

1967 byl a je pro hudební svět hodně zlomový. V Británii vyšly 2 zásadní alba která měla vliv do budoucna: Sergeant Pepper od Beatles a Piper At Gates of Dawn od Pink Floyd a Stouni si řekli že to taky zkusí a natočí psychedelickou desku a výsledek? Nepovedlo se jim to. Ostatně říká se že s tímto albem se snažili předčít Seržanta od Beatles a také nejhorší. Já sám bych toto označení jako nejhorší nedal i když má pár slabších míst. Název alba je hříčkou s textem Her Britannic Majesty requests and requires který je obsažen v britských pasech.

Album otevírá Sing This All Together. Skladba začíná neklidným klavírem až se vyustí ve sborový refrén a uprostřed skladby zazní orientální rytmy dechová sekce a klavír. Druhá skladba Citadel rocková vypalovačka se vším všudy (a na stouny nezvykle tvrdá). Tady si zahrál Nicky Hopkins na klavír. A ted přichází In Another Land která je zajímavá tím že se na ní autorsky podílel a i zazpíval Bill Wyman a jak k tomu došlo?? Bill jel do studia v noci kdy se mělo nahrávat a když přijel tak tam nikdo z kapely nebyl a zvukový inženýr Glyn Johns se ho zeptal jestli něco nemá a tak se Bill vytáhl s touto písní. Kapele se ten song zalíbil že ji vydali také jako singl i s písní The Latern. Mám ji rád hlavně kvuli vokálnímu efektu a hlavně refrénu kde zpívají Mick, Keith a zpěvák Small Faces Steve Marriot. Ostatně nakonci písně uslyšíte chrápání Billa přičemž v jednom z nahrávacích dní odpadl a tak to jeho chrápání nahráli a dali ji nakonec skladby jako vtip. Další písen 2000 Man jsem poprvé neslyšel od Stones ale od KISS kde na albu Dynasty zpívá Ace Frehley a tuto verzi mám radši. Tady má zajímavé bicí Charlie Watts kde tempo je dost nezvyklé.
Sing This All Together (See What Happens) jam který trvá osm minut tady našli asi (spíš určitě) inspiraci od Pink Floyd. Kytary zní podobně jako u Floydů ale zvukové koláže zní nemastně a neslaně.
She's a Rainbow je snad nejlepší skladba na albu. Krásný klavír, pozitivní nálada a výbornej text. Radost tuto písen poslouchat. The Lantern už zní jako typická Stounovka. Tady si zahrál na organ Brian Jones který na tomhle albu hrál snad na všechno možné kromě kytary kterou nechal Richardsovi. Další skladba Gomper má indický nádech ostatně bych ji nazval jako druhou a nepovedenou Within You Without You od George Harrisona. 2000 Light Years from Home další výborná skladba. Vynikající hororový intro udělal Brian Jones pomocí syntenzátorů. Mick ji napsal ve vězení v Brixtonu když byl zatčen za drogy. Tuto skladbu také poprvé naživo zahráli až na turné Steel Wheels 1989/1990. Poslední On with the Show už zní víc jako Beatles zvukové koláže které se táhne celou skladbou jakoby ji přímo Beatlesákům vykradli.
Album Kromě dvou stejných názvu písniček a On with the Show žádnou podobnost s Beatles nemá a rozhodně to není jejich nejhorší počin. Sice je to úlet ale album bych rozhodně nezatracoval. Byl to ten největší risk do kterého se pouštěli což v budoucnu se tak nestalo a vrátili se zpátky k tomu co doopravdy umějí. Jinak pro mě je toto album jako střed mezi první érou a druhou a slavnější érou.

reagovat

moonySK @ 02.07.2012 19:30:45
Ahoj Copeland, jednu otázku mám na teba - tou podobnosťou On with the Show a Beatles - myslel si tým A Day in the Life? Pretože pravdu povediac, mne sa moc na zmieňovanú Beatlesovku vôbec ale vôbec nepodobá.

leon66 @ 02.07.2012 20:05:04
O podobnosti On with the Show a Beatles/A day in the life mi není nic známo, ale vím, že Lennon v roce 1970 uvedl, že to, co udělali Beatles, po nich po dvou měsících Stones opakují. Jako příklad uvedl stounovskou She's a Rainbow, kterou přirovnal k All You Need Is Love. Stejně jako Let It Bleed byla ironickou odpovědí na Let It Be.

adam @ 02.07.2012 20:19:00
Osobne si myslim ze ta podobnost bola myslena ako pocitova a v zvuku a atmosfere piesne a nie ako kopia konkretnej skladby. Dokonca som si nevsimol ze by autor akokolvek porovnaval tieto dve piesne.

@ 02.07.2012 20:41:27
Zdravím lidi tak abych to vysvětlil: On with the Show sem nemyslel podobnost s A Day In The Life protože tam žádná podonost není a srovnávat ji je totální blbost. Myslel jsem Beatles obecně ty zvukové koláže Keithova kytara a Jaggeruv vokál spíš by se hodila k abu Revolver než k Seržantovi

Matouš @ 11.07.2012 11:56:30
Ahoj Copelande a ostatní! Řeknu rovnou, že tohle album považuju za jedno z nejlepších od Rolling Stones vůbec. A dodávám, což nikdo zatím nezmínil (aspoň jsem si toho nevšiml), že tenhle názor měl na Their Satanic... i Frank Zappa. Jistě, namítnete, že Frank Zappa byl excentrik a budete mít pravdu. Nejde mi ale do hlavy, že fanoušci PROGRESIVNÍHO rocku tak nízko hodnotí skutečně progresivní alba. Z tohoto hlediska analogický je případ alba Ceremony od Spooky Tooth, viz recenze a diskuse pod ním. Osobně jsem si vždycky víc cenil kapel v jejichž diskografii jsou alba, která by někteří onálepkovali asi jako "úlet" a pod. Tyhle "úlety" ale říkají o kapele jenom to, že se nespokojí s dobytými pozicemi, že má odvahu experimentovat a ohledávat nová a neprobádaná území, že má odvahu překračovat vlastní stín, že má odvahu riskovat, že jí zajímá především hudba sama, že se nespokojila s repetetivním a pohodlným opakováním zajetého úspěšného stylu. A co se týká Their Satanic..., povedlo se to skvěle, ať už tím chtěli nebo nechtěli napodobovat kohokoli. Je to hodně kompaktní deska a skladby mají neopakovatelnou náladu. Naprostý originál. Ale je tu vůbec ještě někdo zvědavý na originály?

@ 16.07.2012 23:22:53
Matouš: díky za názor chápu co tím myslíš někdy je dobré skusit něco jinýho protože kdyby dělali jendo a to samý tak by to byla nuda ale zaleží abykapela neztratila svuj zvuk což se stane a někdy ne. Ale taky de o posluchače a většina to třeba nevydýchá a chtěla by svou "starou" kapelu což samozřejmě kapelu vratí tam co dělala lépe. Co se týče Satanic Majesties srovnávat toto album se Seržantem je podle mě absolutní blbost (i když po pravdě jak sem psal nahoře jsou tam spojitostí) toto album dělali Stouni posvym ale rozhodně to špatné albu není jenom to chce víc naposlouchat. To je jako s jednou kapelou jako například novodobá skupina (ted udělám největší hřích na PG :D) Linkin Park: po dvou stejných albách (ale uspěšných) vydali čtvrotu desku A Thousand Suns která je uplně jiná koncepční novodobě progresivní že ztratila uplně původní zvuk prvních dvou alb a podle mě je to nejlepší album která tato kapela vytvořila no a samozřejmě fanoušci se stim nemohli srovnat. Někomu ta změna prospěje někomu ne no ale zase budme rádi že se stouni vrátli zpátky k tomu co umějí

Matouš @ 08.08.2012 10:01:33
copeland: Takhle: Obecně se dá souhlasit s tím co říkáš. Mám jenom malou výhradu: Já přece nepřirovnával Majestic k Seržantovi! Takže nevím proč o takovém přirovnání mluvíš, když reaguješ na mě. Experimenty jsou Progres! To je můj názor. Nic inovativního natožpak nadčasovýho by nevznikalo, kdyby kapely a jednotliví hudebníci neexperimentovali, nezkoušeli něco nového, neokoukaného, atd. Dokonce ani ti staromilci by neměli co oprašovat, kdyby někdo někdy neexperimentoval. Na tohle existuje skvělej aforismus: Co dělá klasiky (vztáhněme to v našem případě na hudbu) klasickými? To, že jsou pořád svěží.

Ivan26 @ 30.10.2012 17:21:17
Já mám tuhle desku od Rolling Stones nejradši. Skoro se to stydím napsat. Tu nenávist od četných posluchačů vůči této kolekci nádherných písní se skvělými aranžmá jsem nikdy úplně nepochopil. Zřejmě to není nic pro příznivce jednotvárného blues či tvrdého řinčivého rocku. Můžeme být rádi, že Rolling Stones v roce 1967 vybočili ze svého obvyklého stylu. To se stalo později už jen jednou. U alba Black and Blue.

09.12.2009 Voytus | #

1967. Flower Power a psychedelie. Téma, které je vlastně dodnes čerstvé. V tomto roce vyšly dvě (alespoň pro mě) nejzásadnější desky, které změnily rockovou hudbu - Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band (The Beatles) a Piper at the Gates of the dawn (Pink Floyd). Ač se obě kapely pravidelně potkávaly ve studiích během natáčení a jistě se vzájemně ovlivňovaly, tak vytvořily dost rozdílné produkty. Ale v hudbě obou seskupení je též něco typického - pozitivní a optimistická nálada. A na módní psychedelii se svezli i Rolling Stones. Jejich příspěvek je buď tím největším úletem nebo největším průserem v jejich diskografii. Obojí je správně - chce se to trochu naladit. Někde jsou stejně ujetí jako Pink Floyd, jinde používají podobnou zvukomalbu jako Beatles. Jinde nechávají zuřit všechny své démony (narozdíl od většiny psychedelických uskupení) a z hudby se stává útok na nervy.
Jestli bych měl vyzdvihnout nějaké písně, tak to budou druhá Citadel, třetí In Another Land od Billa Wymana, vylepšená různými efekty, vícehlasy, dobarvená mellotronem a cemballem. Fakt pěkné. Stejně tak 2000 man, která by mohla být typická dobová folkárna, nebýt nezvyklého doprovodu bicích. Až dosud dobré. Chytlavé refrény, zajímavé aranže.
Ale Sing this All Together/See what Happens je jaksi mimo mé chápání. Už zazněla v úvodu desky, jako takové rozpačité přivítání. Celkem nosný melodický motiv, bohužel utopený v monotónním rytmu a free improvizaci. Ne, Instellar Overdrive se nekoná, radši přeskočit. Osm a půl minuty nazmar.
Vše zachraňuje siglovka She's a Rainbow. Moje osobní psychedelická hymna. Takhle vysmáté Rolling Stones jen tak neuslyšíte.
Piano stálého hosta Nickyho Hopkinse provází další píseň, Lantern. Tohle už ty Stones připomíná o něco více. Natož pak Gomper. Tabla a sitary, další typické psychedelické vymoženosti a rázem jsme v Indii. Tajemná 2000 Thousand Light Years From Home, ozvláštněná Jonesovým mellotronem (na kytaru nezahrál ani tón, ale celé album díky jeho prazvláštním tónovým výlevům dostává kosmický nádech), je další silná věc alba. Jen se tomu trochu poddat. Závěr alba tvoří On with the Show (podobnost se Seržantem je tu naprosto jasná). Nic zvláštního, ale neurazí.
V době vydání alba se také objevil sing We love you/Dandelion. Tak tyhle dvě tu měly být místo osmi a půl minuty nesmyslu Sing this All Together. Jinak s deskou nemám problém. Nejvíc vybočuje z diskografie, zároveň je dost opomíjené. Myslím, že za pokus stojí.

19.07.2009
reagovat