lover-of-music - @ 03.12.2016 | #

Krásná deska. Tady mě Stouni překvapili. Jejich tvorbu jsem vždy považoval za průměrnou až někdy podprůměrnou. Nicméně o letech 1966-1967 to v žádném případě neplatí. Stouni se vydali na psychedelickou cestu. Tento čin někteří nemohli skousnout, ale podle mě se jim to vydařilo. Přirovnání Stounovský Sgt. Pepper se k tomu myslím docela hodí.

In Another Land mi připomíná barevnou jízdu jako v Lucy In The Sky With Diamonds. Píseň je vyšperkovaná cembalem a zpěvem, který se jakoby třepe. (Tento "třepotavý" zpěv jsem slyšel i v Lullaby To Tim od The Hollies). 2000 Man je melodická, chytlavá stounovka. Dokážu si jí představit i na jiných albech od Stounů. Gomper je zas typická jemná psychedelie. Vrchol pro mě je bez debat She's A Rainbow. Nádherná melodie, roztomilý text, nádherný klavír, nádherné smyčce. Mick Jagger se nám zamiloval do slečny Psychedelie. Tahle píseň to jasně dokazuje. Ovšem album má i slabší kusy např. nikdy nekončící improvizace v Sing This All Together. Ale dá se to přežít.

Jsem rád, že to album znám, protože mi ta hudba přinesla další čistou, panenskou a krásnou psychedelii. Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin.
Jak říkám. Není nad panenskou psychedelii typu Pink Floyd - Piper, Moody Blues, Sgt. Pepper, Magical Mystery Tour, Donovan, Stones.

Gattolino @ 07.12.2016 09:36:06 | #
A určitě si nemyslím, že by další generace zapomněly na Van der Graaf Generator a King Crimson. To, že nejsou masově posloucháni a nefrčí v rádiích, neznamená, že jejich zářez v historii není sakrametsky hluboký. To je ta opravdová klasika v nejlepším slova smyslu a každý, kdo v hudbě jen trochu pátrá, k nim musí logicky dojít. Znám ty kapely od časů gymnazijních - 70. léta - a nebojím se přiznat, že dodnes je stále více a více objevuji, pronikám hlouběji do světa sólového Petera Hammilla, a je to vzrušující a dobrodružná cesta. Obtížná, to samozřejmě, ale nádherná.Ta hudba bude žít věčně ...