Reakce na recenzi:

Voytus - @ 09.12.2009

1967. Flower Power a psychedelie. Téma, které je vlastně dodnes čerstvé. V tomto roce vyšly dvě (alespoň pro mě) nejzásadnější desky, které změnily rockovou hudbu - Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band (The Beatles) a Piper at the Gates of the dawn (Pink Floyd). Ač se obě kapely pravidelně potkávaly ve studiích během natáčení a jistě se vzájemně ovlivňovaly, tak vytvořily dost rozdílné produkty. Ale v hudbě obou seskupení je též něco typického - pozitivní a optimistická nálada. A na módní psychedelii se svezli i Rolling Stones. Jejich příspěvek je buď tím největším úletem nebo největším průserem v jejich diskografii. Obojí je správně - chce se to trochu naladit. Někde jsou stejně ujetí jako Pink Floyd, jinde používají podobnou zvukomalbu jako Beatles. Jinde nechávají zuřit všechny své démony (narozdíl od většiny psychedelických uskupení) a z hudby se stává útok na nervy.
Jestli bych měl vyzdvihnout nějaké písně, tak to budou druhá Citadel, třetí In Another Land od Billa Wymana, vylepšená různými efekty, vícehlasy, dobarvená mellotronem a cemballem. Fakt pěkné. Stejně tak 2000 man, která by mohla být typická dobová folkárna, nebýt nezvyklého doprovodu bicích. Až dosud dobré. Chytlavé refrény, zajímavé aranže.
Ale Sing this All Together/See what Happens je jaksi mimo mé chápání. Už zazněla v úvodu desky, jako takové rozpačité přivítání. Celkem nosný melodický motiv, bohužel utopený v monotónním rytmu a free improvizaci. Ne, Instellar Overdrive se nekoná, radši přeskočit. Osm a půl minuty nazmar.
Vše zachraňuje siglovka She's a Rainbow. Moje osobní psychedelická hymna. Takhle vysmáté Rolling Stones jen tak neuslyšíte.
Piano stálého hosta Nickyho Hopkinse provází další píseň, Lantern. Tohle už ty Stones připomíná o něco více. Natož pak Gomper. Tabla a sitary, další typické psychedelické vymoženosti a rázem jsme v Indii. Tajemná 2000 Thousand Light Years From Home, ozvláštněná Jonesovým mellotronem (na kytaru nezahrál ani tón, ale celé album díky jeho prazvláštním tónovým výlevům dostává kosmický nádech), je další silná věc alba. Jen se tomu trochu poddat. Závěr alba tvoří On with the Show (podobnost se Seržantem je tu naprosto jasná). Nic zvláštního, ale neurazí.
V době vydání alba se také objevil sing We love you/Dandelion. Tak tyhle dvě tu měly být místo osmi a půl minuty nesmyslu Sing this All Together. Jinak s deskou nemám problém. Nejvíc vybočuje z diskografie, zároveň je dost opomíjené. Myslím, že za pokus stojí.

19.07.2009