Ten Years Later - Rocket fuel (1978)
Reakce na recenzi:
@ 18.12.2009 | #
Koniec 70. rokov ide obvykle mimo mňa, avšak v prípade Ten Years Later som urobil výnimku a to z dvoch dôvodov. Prvý bol ten, že môj otec, veľký obdivovateľ Alvina Leeho, ich kedysi videl na Rockpalaste a chválou nikdy nešetril. Platne sa k nám nedostali, takže až nastala reedičná mánia Repertoire v novom miléniu, rozhodol som sa, že ten správny narodeninový darček pre zmienenú osobu bude práve toto.
No...
Hneď na úvod prezradím, že celkovo tento album nedosahuje kvalít pôvodných desaťročných Afterov. Je to blues rock, má trošku sterilný zvuk, za správne momenty považujem „trademarkové“ gitarové sólo v Gonna turn you on, príjemnú atmosféru balady Friday the 13th, gitarový plač v blues Somebody callin’ me, opäť značkové sólo v Ain’t nothin’ shakin’ a celú záverečnú skladbu The devil’s screaming, ktorá je temnejšia a trvá skoro desať minút, čo znamená, že gitara bude mať čo robiť. Plus je tu dosť psycho nálad.
Navzdory slabšiemu dojmu v komparačnej analýze s Ten Years After je to celkom počúvateľná doska a hodnotím za dobré tri hviezdy.
jiří schwarz @ 31.01.2024 22:10:03 | #
I s koncerty TYA to máme, Jardo P, podobně, ten, který zmiňuju (jako asi jediný v Praze s Alvinem nekdy cca 1991), v holešovické sportovní hale. Očekávání byla z mé strany veliká, ale nenaplnila se. Nehráli sice vůbec špatně a jako "barovku" bych je tedy fakt neoznačil. Ale nějak to nemělo jiskru, atmosféru, a Alvin vypadal nějak unaveně, nic moc. O to větší radost pak byly klubové koncerty v Praze (byl jsem 4x v různých letech) s Goochem, pod "taktovkou" Lyonse - skvělé, s obrovskou energií, ale o tom jsme si již někde tady psali. A taky s CD doma to máme podobně, mám vše od prvního do Positive Vibrations.