Blue Effect - 33 (1981)
Reakce na recenzi:
tykeww - @ 11.12.2012
V prvé řadě bych chtěl pochválit grafickou stránku alba, má to nápad a na zadní straně jsou sepsány texty Pavla Vrby, což oceňuji, protože jsou (zejména titulní Třiatřicet) opravdu skvělé a v té době na ně málokdo měl.
Titulní skladba začíná cinkáním zvonečků, což možná není úplně originální, ale je to příjemný úvod do skvěle zaranžované skladby. Na albu ji považuji za nejsilnější a čtrnáctiminutová kompozice mi vždy uteče jak nic.
Pak jsou Avignonské slečny z Prahy s akustickou kytarou a příjemnými melodickými proměnami, které se dobře poslouchají, samozřejmě i díky Vrbově kvalitnímu textu, ke kterému se Semelkův přednes skutečně hodí.
I když je pod oběma skladbami podepsán Radim, Semelkův vliv je zcela zřejmý.
Celá první strana je pěkná a dobře poslouchatelná, kdyby tak taková byla i druhá strana!
Tu totiž považuji za viditelně slabší. Občasná pánská jízda začíná těžkým klávesovým riffem a následně přejde v dlouhou kompozici kde Hladíkovým kytarovým exhibicím sekunduje Semelka s moogem, ale neposlouchá se to moc dobře, a vlastně se nemůžu dočkat až bude konec.
Kohoutek kamarádství dokapává výsledný dojem z druhé strany moc nespasí. A co mě na této skladbě nejvíc irituje, je ten hrozný zvuk moogu, který je zde slyšet ještě víc než na předcházející skladbě (hlavně během klidnější části při Semelkově zpěvu). Radim hraje dobře, ale nepřináší nic nového a vlastně opakuje několikrát omletou formuli, a kdo jeho hru zná, okamžitě ví, jaký bude další tón.
Ale i tak tahle skladba v sobě má něco víc než ta Jízda, ale ten moog... Chápu, že tehdy z té věci museli být všuchni nadšení, ale já ji fakt nemám rád.
A také musím zmínit Vlada Čecha, domnívám se, že tak schopný a kreativní bubeník tady dosud chybí.
Takže druhou stranu považuji za výrazně slabší, i když instrumentálně skvěle zahranou.
Vychází mi to na čtyři hvězdičky a na docela solidní de facto rozloučení Blue effectu, nějaké pokusy s Kellnerem a Křemenákem mě už moc neberou.