Reakce na recenzi:

Kristýna - @ 15.05.2013

Čas již uzrál a já si opět pouštím album, které se pro mě stalo snad hned po prvním poslechu absolutní srdeční záležitostí. Ač mám ráda bluesrockový Effect s Mišíkem na albu Meditace, i expresívní projev Oldřicha Veselého na albu Svitanie, 33 mě k sobě připoutalo natolik, že se z něj stala má vůbec nejvzácnější deska a, jak už jsem říkala, srdeční záležitost.

Blue Effect v tříčlenné sestavě Hladík – Semelka – Čech nám triumfálně ukazuje, že i v totalitním Československu se dá vytvořit prvotřídní art rockový opus. Plno zvratů i jemné prvky jazzrockové fúze, do duše se vrývající Vrbův text a samozřejmě Hladíkovy mocné kytarové tóny, které často nenechají jedno oko suché. Semelka mi v titulní Třiatřicet jako zpěvák velmi sedí, ba dokonce i více než fanoušky velmi oblíbený Veselý. Syntetizéry jsou do skladby „nasázeny“ vkusně, čímž hudba dostává úplně nový rozměr. Třiatřicítka by na mém pomyslném žebříčku byla hodně vysoko. Skvostná široká kompozice s procítěným zpěvem a velmi kvalitním textem, který, ač není příliš dlouhý a komplikovaný, dodává skladbě jistý punc vyjímečnosti dané doby. Čtrnáct minut je příliš málo...
Avignonské slečny z Prahy mají nádhernou strukturu, kde se prolínají syntetizéry s kytarovými sólovými exhibicemi. Akustické kytary hrající rozložené akordy jsou pěkným zpestřením, i když hrají „pouze“ podklad. Refrén má pěkně promyšlenou melodickou linku, přičemž u mě dochází vždy ke „stržení“ do děje skladby. Nádherná hudba, prostě nádherná hudba.
Melancholicky začínající Občasná pánská jízda je další bezchybnou skladbou. Syntetizéry hrají tentokrát hlavní melodickou linku a určují další „směr“. Zasněné akordy a kytarové vyhrávky tvoří perfektní základ, který už nepotřebuje dalšího doplnění. Semelka a Hladík ... se asi prostě hledali. Naprosto vyvážené vlivy obou interpretů dávájí posluchačům pocit naprostého hudebního souznění. Zvrat v čele s basovým syntetizérem se do skladby hodí, a je jasným důkazem toho, že hudebních nápadů mají tito pánové požehnaně. Hudba plyne dále a už se přidává Semelka s dalším poetickým textem, který se rozhodně vymykal průměru dané doby. Pavel Vrba odvedl vynikající práci, a dovolím si tvrdit, že s naprostou lehkostí. Jednoduchost a přímočarost je na textové stránce celé desky právě to nejkrásnější, protože zní přirozeně a přitom to má hlavu a patu, jak se říká. Hladík preluduje jako o život, jako by snad tušil, že to bude poslední řadová deska. Semelka v syntéze s kytarovým kozlením předvádí to, čemu já říkám Blue Effect. Toto je pro mě Blue Effect. Občasná pánská jízda končí mírně dramaticky, vygradovanými explozemi kytarových vyhrávek a témat z minut již uběhlých.
Kohoutek kamarádství dokapává začíná zádumčivým Semelkovým zpěvem, a ve stejné náladě pokračuje dál. Basový syntetizér hraje jednoduchou opakující se linku, během níž Hladík již klasicky předvádí své kytarové ambice. Nálada se překvapivě trochu lepší a ... zvrat. Vygradovaný nástup dalšího motivu nastiňuje výtečný bubeník Vlado Čech. Nastává zvláštní kytarová exhibice, a poté návrat k původnímu melancholickému projevu Leška Semelky. Velmi procítěně pak prezentuje posluchačům další excelentní Vrbův text. Hladíkova kytara je zkrátka balzám na duši. Celou skladbu završuje a nám dává tušit, že kohoutek kamarádství už nadobro dokapal.

Myslím si, že není nutné rozebírat každou ze skladeb na tomto albu detailně, už jen proto, že ten vzácný požitek z hudby si každý musí zažít sám. Na každého také 33 nemusí mít stejný vliv jako na mě a může se tudíž minout účinkem. Já tuto desku však považuji za nejdotaženější a na nápady nejbohatší v celé diskografii Blue Effectu. Je pro mě výš než Svitanie i Svět Hledačů, než Nové syntézy i Benefit. Je pro mě absolutní špičkou české art rockové scény.

Říká se, že v nejlepším se má přestat. A tak to bylo, zdá se, i u spletité tvorby M. Efektu. Velmi důstojné rozloučení a tečka za celou kariérou tohoto legendárního seskupení, které celému národu ukázalo cestu vpřed.