Reakce na recenzi:

Óin - @ 06.02.2010

Na prvním eponymním albu Hatfield and the North se kromě kmenových členů kapely podíleli další významní hosté z okruhu canterburské scény, konkrétně Robert Wyatt (Soft Machine, Matching Mole), Didier Malherbe z Gongu a Geoff Leigh z Henry Cow.

Prvním vrcholem alba je Calyx s nepřeslechnutelným vokálem Roberta Wyatta, k dalším jeho vrcholům pak rozhodně patří hned následující skladba, Son of "there's no place like Homerton", kde můžeme slyšet na pixiefon hrajícího Jeremyho Bainese. Vyzvednout musím i další instrumentálku Shaving is Boring, která mi něčím připomíná Fermatu. Kratší zpívané skladby v závěru alba, konkrétně Licks for the Ladies a Bossa Nochance, mi zase znějí jako něco z dílny Gentle Giant. Celá druhá polovina prvotiny HATN je zpěvnější, velice příjemně tady zní dívčí vokální trio The Northettes.

Prvotinu Hatfield and the North můžu rozhodně doporučit nejen všem příznivcům canterburské scény, ale i všem fanouškům výborné muziky. Obě alba téhle superskupiny právem patří k vrcholům britského jazzrocku první poloviny sedmdesátých let.