Reakce na recenzi:

horyna - @ 18.01.2018

Hejkalovi recenzentské práce pro tento web i pro "posluchačské podivíny" všeobecně si velice vážím. Jeho přehled v hudbě sedmdesátých let je obrovský a nabídka alb kterou zde prezentuje, se určitě nejen pro mne stala nesčetněkrát inspirativní. Je samozřejmostí, že shodnout se s osobou naprosto cizí v názorech na určité umělecké spektrum prostě nelze. Jeho čtivý rozbor nahrávek kapely Barclay James Harvest je zadobře si prostudovat, avšak výstupní názor si udělá každý jedinec vlastní. I když u valné většiny jsem s ním za jedno, u desky debutové mě jeho bodovací střídmost překvapila. Nevěřil jsem že by první BJH byli natolik jiní nebo snad výrazně slabší.

Svůj styl plně definují až s druhou deskou Once Again, ale už tahle práce snese přívlastek výborná. Jde cítit, že si kapela takříkajíc otrkává terén a místo a čas odkud chlapci vyšli, jsou se šedesátými roky ještě pevně spjaty. Nic to však neubírá na kráse a bezprostřednosti této umělecky vyprofilované sbírky.
Při nádherně naléhavé Mother Dear máte pocit že kytaru svírá sám velký George Harrison a příjemná melancholie The Sun Will Never Shine najisto míří ke čtyřem hošíkům z Liverpoolu. Vůbec celá deska je hravostí a písňovou formou uštrikovanou v letech šedesátých provoněna. Kvanta něhy přimíchané v šesté The Iron Maiden, nemá posluchač současné muziky v dnešní produkci šanci vystopovat. A změť strašidelných výkřiků v děsu plné tečce Dark Now my Sky navíc podepřené orchestrálním partem, je rovněž vysoce působivá.

Jsem toho názoru, že Barclay James Harvest ve své první desetiletce slabá alba neprodukovali. Střízlivým pohledem není jejich debut dokonalý ani natolik rozmanitý jako některá díla další. Nestal se ani kasovním trhákem, ale půda už byla rozorána a pokud v tom dnešním šíleném světě hledám záchytný bod a místo ve kterém se potřebuji schoulit a schovat před okolím, jejich hudba mi budiš skvělým průvodcem. 4,5*