Reakce na recenzi:

J - @ 27.08.2004

Jedno z nejlepších českých alb 70.let, přestože muselo být na pokyn shora pouze instrumentální. Zvuk Blue Effectu je možná právě proto obohacen hrou Martina Kratochvíla na Fender piano a Jiřího Stivína na flétnu. Ani jedna skladba není nezajímavá nebo vyloženě slabší. Podle mně je zde Blue Effect na vrcholu sil, v pozdějších obdobích mi dost chybí Kůstkova skvělá baskytara (a housle).