hejkal - @ 29.05.2010 | #

Keďže sa nedostanem na tohtoročný koncert Johna Mayalla v Bratislave, zatúžil som počuť, o čo prichádzam. S Mayallom som zadobre v 60. a 70. rokoch, 80. roky poznám zbežne, v 90. rokoch som sa do neho opäť ponoril, ale v novom miléniu som sa dostal akurát k DVD z osláv jeho 70. roka života. Preto som si zaobstaral jeho posledný album Tough.

A je to niečo ako návrat starého priateľa, ktorého som dlho nevidel, ale po sekunde je jasné, že predchádzajúce odlúčenie akoby ani nenastalo. Iste, je evidentné, že nič nového neprináša, ale aj tak, interpret, ktorý 80 rokov žije svojou hudbou, sotva musí niečo niekomu dokazovať. A ja to od neho ani nežiadam.

V skupine s ním hrá gitarista Rocky Athas, ktorý v 90. rokoch hral s legendárnymi južanmi Black Oak Arkansas. Basu obstaráva Greg Rzab, veterán, ktorý hral hádam s každým významným bluesmanom, s ktorým to šlo (za všetkých spomeniem mano Buddy Guy). Bubeník Jay Davenport má za sebou bohatú džezovú a bluesovú kariéru a Tom Canning je tak všestranne orientovaný hudobník, že vymenovať všetky jeho spolupráce by vydalo na samostatnú knihu. Vo výsledku sa to prejavilo výrazne tvrdším rockovejším poňatím zvuku aj skladieb, na čo u Mayalla nie som zvyknutý. Hádam, že je to tým, že Mayall zložil iba tri skladby a zvyšok repertoáru je prevzatý (ale výrazne Mayallovským spôsobom, autorský vklad je významný), takže sprievodní muzikanti dostali väčšiu voľnosť v sebarealizácii.

Akusticko-elektrická pecka How far down, tvrdé rockové bluesoviny (napr. brilantná otváracia Nothing to do with love alebo skvelá Train to my life), pomalé bluesiky (napr. Slow train to nowhere), klasické Mayalloviny (napr. Just what you’re looking for), nič nechýba.

Tvrdá a hutná rytmika, Vaughanovský gitarista, do toho Mayall a jeho perfektná harmonika a nemenný hlások, všetko je také, ako má byť. Som nadšený, dedko nám všetkým ukázal, že blues (rock) je večný a predovšetkým živý. Sakra, ja chcem jeho koncert vidieť!

jiří schwarz @ 10.12.2024 01:00:58 | #
Ahoj hejkale, zase jednou díky za upozornění na tuto skvělou věc. Já jsem byl Praze na dvou koncertech v krátké době po sobě, 2007 na Folimance, a 2008 v Retro Music Hall. Ten první z nich byl v rámci promotion tour k předchozímu albu (The Palace...), které jsem na místě zakoupil a nechal od mistra podepsat. Koncert to byl výborný, 74letý mistr ve formě (pravda, jako mistr se nikdy nechoval, skromný bluesman, tak jak to má v těchto kruzích být). O rok později jsem cítil nezanedbatelný úbytek energie, což vedlo k tomu, že jsem další desku nevyhledal, cožs mi ukázal, jaká to byla chyba. Je fakt výborná, od úvodních taktů. Jak kytara (Athas skvělý), tak dost vyčnívajicí basa mě bavěj. Deska v rámci blues na rockových nohách je relativně pestrá a zvuk velmi moderní, jistě lepší, než na té minulé, která s těmi horny trochu chřestila. Tehdy po koncertu jsem jí v nadšení udělil 5*, dnes bych jistě jednu ubral, ale téhle dám nakonec skutečně 5*. Naprostá pohoda v žánru, který miluju.