Mayall, John - Tough (2009)

Keďže sa nedostanem na tohtoročný koncert Johna Mayalla v Bratislave, zatúžil som počuť, o čo prichádzam. S Mayallom som zadobre v 60. a 70. rokoch, 80. roky poznám zbežne, v 90. rokoch som sa do neho opäť ponoril, ale v novom miléniu som sa dostal akurát k DVD z osláv jeho 70. roka života. Preto som si zaobstaral jeho posledný album Tough.

A je to niečo ako návrat starého priateľa, ktorého som dlho nevidel, ale po sekunde je jasné, že predchádzajúce odlúčenie akoby ani nenastalo. Iste, je evidentné, že nič nového neprináša, ale aj tak, interpret, ktorý 80 rokov žije svojou hudbou, sotva musí niečo niekomu dokazovať. A ja to od neho ani nežiadam.

V skupine s ním hrá gitarista Rocky Athas, ktorý v 90. rokoch hral s legendárnymi južanmi Black Oak Arkansas. Basu obstaráva Greg Rzab, veterán, ktorý hral hádam s každým významným bluesmanom, s ktorým to šlo (za všetkých spomeniem mano Buddy Guy). Bubeník Jay Davenport má za sebou bohatú džezovú a bluesovú kariéru a Tom Canning je tak všestranne orientovaný hudobník, že vymenovať všetky jeho spolupráce by vydalo na samostatnú knihu. Vo výsledku sa to prejavilo výrazne tvrdším rockovejším poňatím zvuku aj skladieb, na čo u Mayalla nie som zvyknutý. Hádam, že je to tým, že Mayall zložil iba tri skladby a zvyšok repertoáru je prevzatý (ale výrazne Mayallovským spôsobom, autorský vklad je významný), takže sprievodní muzikanti dostali väčšiu voľnosť v sebarealizácii.

Akusticko-elektrická pecka How far down, tvrdé rockové bluesoviny (napr. brilantná otváracia Nothing to do with love alebo skvelá Train to my life), pomalé bluesiky (napr. Slow train to nowhere), klasické Mayalloviny (napr. Just what you’re looking for), nič nechýba.

Tvrdá a hutná rytmika, Vaughanovský gitarista, do toho Mayall a jeho perfektná harmonika a nemenný hlások, všetko je také, ako má byť. Som nadšený, dedko nám všetkým ukázal, že blues (rock) je večný a predovšetkým živý. Sakra, ja chcem jeho koncert vidieť!

reagovat

stargazer @ 12.06.2023 12:10:03
Tough je třetí album, které jsem o Maylla slyšel a je moc dobré. Jsem zatím velmi potěšen poslouchat takovou muziku. Mám uložené skoro všechna doporučení. Zajímala by mě i druhá stana mince - jestli je v jeho diskografii taky nějaký takzvaný hudební průser. Kdyby jste mi někdo dal tip na vyloženě slabou desku JM, byl bych potěšen. Jen tak pro porovnání.

hejkal @ 13.06.2023 05:28:28
Nepamätám si vyslovene hrozný album, ale napríklad albumy z polovice 70. rokov sú také... obyčajné. Ten Years Gone, The Latest Edition, New Year, New Band, New Company... Nie som zžitý ani s dielami z 80. rokov.

balu @ 13.06.2023 11:11:37
Určitě mohu dopručit živák z rpku 1985 - Mayall, John - Behind The Iron Curtain :))

jiří schwarz @ 10.12.2024 01:00:58
Ahoj hejkale, zase jednou díky za upozornění na tuto skvělou věc. Já jsem byl Praze na dvou koncertech v krátké době po sobě, 2007 na Folimance, a 2008 v Retro Music Hall. Ten první z nich byl v rámci promotion tour k předchozímu albu (The Palace...), které jsem na místě zakoupil a nechal od mistra podepsat. Koncert to byl výborný, 74letý mistr ve formě (pravda, jako mistr se nikdy nechoval, skromný bluesman, tak jak to má v těchto kruzích být). O rok později jsem cítil nezanedbatelný úbytek energie, což vedlo k tomu, že jsem další desku nevyhledal, cožs mi ukázal, jaká to byla chyba. Je fakt výborná, od úvodních taktů. Jak kytara (Athas skvělý), tak dost vyčnívajicí basa mě bavěj. Deska v rámci blues na rockových nohách je relativně pestrá a zvuk velmi moderní, jistě lepší, než na té minulé, která s těmi horny trochu chřestila. Tehdy po koncertu jsem jí v nadšení udělil 5*, dnes bych jistě jednu ubral, ale téhle dám nakonec skutečně 5*. Naprostá pohoda v žánru, který miluju.

hejkal @ 10.12.2024 06:22:21
Mayalla som videl naživo v druhej polovici 90. rokov, bol to super zážitok. Tough mi sedí a keby nebolo albumu Savoy Brown - Voodoo Moon, považoval by som ho na najlepší bluesový album tohto milénia.