Reakce na recenzi:

Akana - @ 23.05.2014

Želva je pro vývoj tuzemského rocku jistě zásadní album, zároveň ale je i odrazem jeho permanentních, opožděných a marných snah dohnat své angloamerické vzory. To nemíním jako výčitku, jen hořké konstatování situace podmíněné existencí železné opony. Ta se sice ve druhé polovině 60. let stala pro kulturní kontakty propustnější, ale ani to nestačilo, aby se domácí muzikanti vymanili z kopírování západních výdobytků (čest výjimkám). Nicméně důležitá semena byla v té době zaseta a první album Jandova Olympicu je jedním z hlavních odrazišť pro domácí rockový střední proud.

Jde vlastně o shrnutí a završení zhruba tříletého období, v němž se Olympic stal hlavním propagátorem mersey soundu v našich končinách a vliv Beatles ale i třeba Kinks nebo Pretty Things je v písničkách zřejmý a nezastíraný. Cennou devizou je jednak instrumentální jistota a vyhranost, kterou se kupodivu podařilo do jisté míry obtisknout i do nahrávky a především pak hitmakerský čich Petra Jandy na chytlavé melodie. Texty, které jsou až na dvě výjimky dílem Pavla Chrastiny, jsou příkladně bezstarostné, v lepších případech humorně nadsazené (Línej skaut, Dědečkův duch) nebo až dadaisticky ujeté (Želva), v těch horších pak čistě výplňové. Je v nich hodně začátečnického textařského naivismu, ale i rošťácké bezprostřednosti.

Snahu o nějakou progresi zosobňuje nejvíc závěrečný Psychiatrický prášek. Trápení vybuzené kytary, zvukové a hlasové koláže, to bylo tehdy u nás jistě něco revolučního, ale v širším kontextu jde spíš o těžkopádnou a samoúčelnou hru na psychedelii, takže logicky tahle skladba zestárla z celé desky nejvíc. Většinu ostatních ale můžeme bez uzardění a snad jen s mírně shovívavým úsměvem poslouchat dodnes a to má svou váhu.