lover-of-music - @ 24.09.2016 | #

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

lover-of-music @ 24.09.2016 22:23:03 | #
Ahoj Martin H. Na Olympic se jen tak nevykašlu, protože jsem s nimi prožil jedno z mých nejkrásnějších období. Jsou to moji kluci a nedám na ně dopustit. Miluji a znám nazpaměť všechno od Želvy až po Bigbít. Začátek 70. let zvláště. Co se týká Kuřete V Hodinkách, tak to jsem slyšel asi před 7 měsící. Nechci k němu být krutý, ale vůbec mě nezaujalo. Taky mi lezl na nervy ten všudypřítomný saxofón. A navíc jazz-rock nemám moc v oblibě.