Olympic - Jedeme, jedeme (1971)

24.09.2016 lover-of-music | #

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.
reagovat

PaloM @ 24.09.2016 19:42:08
Pekných chujovín sa tu človek dožije :-) Či skôr dočíta. Absolútne precenenie, devalvácia hodnôt funguje nielen v ekonomike. No, vtip s Viagrou je dobrý.

Martin H @ 24.09.2016 20:18:15
lover-of-music: vykašli se na Olympic a zkus Flamengo - Kuře v hodinkách.

lover-of-music @ 24.09.2016 22:23:03
Ahoj Martin H. Na Olympic se jen tak nevykašlu, protože jsem s nimi prožil jedno z mých nejkrásnějších období. Jsou to moji kluci a nedám na ně dopustit. Miluji a znám nazpaměť všechno od Želvy až po Bigbít. Začátek 70. let zvláště. Co se týká Kuřete V Hodinkách, tak to jsem slyšel asi před 7 měsící. Nechci k němu být krutý, ale vůbec mě nezaujalo. Taky mi lezl na nervy ten všudypřítomný saxofón. A navíc jazz-rock nemám moc v oblibě.

Zdeněk @ 25.09.2016 04:27:46
Nebudu reagovat na Tvůj názor na tohle album, nicméně musím
podotknout, že Viagra byla objevena až v roce 1998,
takže jde opravdu ale opravdu o shodu okolností a žádný jinotaj. Jo a to Kuře v hodinkách si rozhodně pusť znovu. Saxofon totiž do rockové muziky patří a ne vše co se hraje na saxofon je jazz ev. jazzrock..

Petr87 @ 25.09.2016 07:47:42
Zdravím!
Já osobně mám taky tohle album moc rád. Provázelo mne dětstvím, kdy mi jej strýc nahrál ze starého elpíčka na kazetu, pak jsem si jej pořídil na CD v tzv. zlaté edici se spoustou bonusových, dobových singlů... no a nedávno se mi podařilo splašit i původní LP ve velmi dobrém stavu, víceméně za pár kaček!
Skladby jako "Mr. Den a lady Noc" (jedna z nejkrásnějších balad, co kdy Janda napsal), beatlesácká "Denny", legendární "Bon Soir...", kterou tak rozkošně zprznil Petr Muk (budiž mu země lehká) atd...
Jen si třeba ze svého pohledu nemyslím, že deska nemá slabé místo - pár by se jich určitě našlo, ale...
Pro mne je tato deska na čtyři hvězdy a už se o tom nebudeme bavit. :)
V každém případě díky za připomenutí - a asi si to rovnou pustím! ;)

Martin H @ 25.09.2016 09:05:24
lover-of-music: omlouvám se za asi trochu drsnější výrazivo a vůbec jsem tím nemyslel, že máš zanevřít na Petra Jandu a spol. Chtěl jsem tě jen popostrčit k poslechu jiné hudby. A když jsi zmiňoval ve své recenzi inspiraci Jethro Tull, tak na Kuřeti v hodinkách je jí až požehnaně. A že se ti nelíbí saxofony a podobné nástroje, tak to vůbec nevadí. Kdysi jsem si je v bigbítu nedovedl představit, ale právě díky příčné flétně Iana Andersona jsem je vzal na milost. Poslouchej hudbu, bav se jí a hlavně piš, ať máme zas nad čím mudrovat.

Balů @ 25.09.2016 12:00:50
Zdravím lover-of-music

Sdílím tvé nadšení pro tuto desku.
V době 70/71 jsem navštívil mnoho koncertů téhle sestavy a byly to skvělé zážitky.
Musím dodat, že kromě příčné flétny L. Kleina a píšťaly J. Pacáka ještě Janda zkoušel saxofon. Byla to skvělá hudba, ale po rozpadu této sestavy přišla velká deziluze.

Ale čekám zda vyjde vinylová reedice.Původní LP mám už docela ohranou.
:)

b.wolf @ 25.09.2016 12:11:07
Kromě Prázdnin na Zemi, kterými se Olympic snažil přihřát na úspěchu Dialogu s vesmírem, nezájem. "Hity"této smečky byly a jsou pro mě, pokud už si pustím v autě rádio, na stejné úrovni jako odpad, zvaný Miška zadavit...

Gerry @ 25.09.2016 13:38:45
A co kdybychom se pro jednou konečně při hodnocení Olympicu odpoutali od určité ideologické předpojatosti, která se tu kdysi rozjela?

catcher @ 25.09.2016 20:09:24
Balů : aby ses nakonec nedočkal paskvilu, kterého je teď v prodeji plno - reedice starých titulů na vinylu teď v Loděnicích lisujou z digitálních masterů, které dostávají mailem :-),takže LP je pak vlastně jako CD hratelné jehlou...
Já si tu svoji trojku, jakkoli už taky značně osoustruženou, raději opatruju.

PaloM @ 26.09.2016 07:16:26
catcher: verím, že je to tak s lisovaným platní z digitálnych záznamov podradnej kvality. Už som to čítal. O to viac som presvedčený, že najlepšie a už lacné médium stále zostáva CD.
LP platne som rozpredal, zvyšok rozdal a nemám dôvod sa k ním vrátiť.
Som zberateľ originálnych CD a DVD.
Nechcem rýpať, ale v prípade Olympic si vystačím s 2CD Best of, kde sú všetky staré hity. Chápem, keď má niekto nostalgiu z mladosti. Ja mám slabosť napr. pre Modus, Gobitovú, Žbirku a pod. No to ma nenúti na fóre o progresívnom rocku jasať nad popom.
A snáď by Janda mohol byť včas osvietený a včas aj skončiť, kým nebude trapný... Počúval som ho pred pár rokmi, ako ľahko tvoril v mladosti a ako to teraz ťažko a dlho trvá. Však sa nemusí trápiť, bohato stačí, čo zložil do cca r.1990...

PaloM @ 26.09.2016 07:17:53
oprava: ...Gombitovú...

Petr_70 @ 26.09.2016 07:32:56
b.wolf:
Prázdniny na Zemi jsem jako 10-ti až 12-tiletý miloval, je pravda, že nápady a inspirace se na téhle desce kradli docela ve velkém (a nejen od Progres 2).
Mimo jiné proto s odstupem času hodnotím lépe následující Ulici, kterou mám od Jandabandu nejraději... :)

catcher @ 26.09.2016 08:24:30
PaloM : Olympic je pro mne jen nostalgická vzpomínka, vpodstatě po tomto albu jsem je přestal sledovat (jestli to tak lze napsat, v éteru jich bylo pořád hodně, a možná i (nejen) proto se mi zprotivili).
Moje předchozí poznámka byla spíš obecná, směřovaná k (podle mě přehnanému) očekávání fandů vinylových desek ohledně nových vydání LP. Sám nejsem nějaký skalní hifista (nemám na to potřebnou a nutno napsat nepříliš levnou aparaturu), nicméně to "čaro" LP desek tady pořád je, samotná manipulace s vinylem, vyndávání z obalu, obsluha gramofonu, to je svým způsobem obřad, který přispívá k celkovému vjemu z poslechu, a to mi (kromě analogového zvuku, který je opravdu jiný než z CD) dnes trochu chybí.
Mám nicméně dojem, že dnešní renesance vinylů už s tímto nemá moc společného, přijde mi jako další marketingový TAH, jak vyTAHnout prachy z kapes fandů muziky, bez ohledu na přínos (analogový zvuk, který tam jaksi chybí...), jakkoli ty obaly tam jsou a kvalita 180g vinylů (přinejmenším zhlediska odolnosti proti zvlnění)také. Ale při absenci kvalitního analogového masteru jako zdroje je to celé jaksi o ničem, a pak nezbývá, než Ti dát zapravdu, že než toto, tak raději sbírka kvalitních CD (možná také SACD, ale to je na další téma).

Petr87 @ 26.09.2016 08:42:20
Janda je trapnej už pěkně dlouhou dobu...
Olympici to měli zabalit po skvělé desce "Dávno", posledním albu, kde se vzedmuli opravdu ke skvělým skladbám.
Další "Brejle", "Karavana", otřesná "Dám si tě klonovat", "Sopka", a poslední albová "trilogie" z let 2013-15 "Souhvězdí šílenců" (opravdu výstižný název), "Souhvězdí drsňáků" a "Souhvězdí romantiků", o kterých Janda tvrdí, že zde chytil nový dech...
Blbost! Jenom za tři roky ze sebe vypotil kvanta zbytečných, nenápaditých, nezáživných skladeb, které jsou všechny jako přes kopírák.
Ano, pořád mají zástupy svých fanoušků, ovšem většina jim na nějaké nové skladby víceméně dlabe, protože jim bohatě stačí, když uslyší ty svoje "Jasné zprávy", "Okna mé lásky" atd...
Ach jo.

catcher @ 26.09.2016 09:03:01
Pokud bych se měl ve vzpomínkách vrátit do začátku 70's, jako zásadní kiks této kapely (nebo spíš samotného Jandy) vnímám likvidaci sestavy, se kterou nahráli toto LP. Jak již zde bylo napsáno, byl to konec kapelového ducha. Zejména odchod Jeňýka a Kleina, jakkoli to nebyli nějací famózní instrumentalisté, byl velkou ztrátou, která, jak je na vývoji kapely vidět, se nepodařila "dorovnat". Následoval nástup "One Man Bandu" - Plešatá zpěvačka & spol. Kam to vedlo, je dnes již dostatečně známo, a
k jejich (spíš tedy jeho) nadbíhání tehdejšímu režimu už se snad ani nemá cenu vyjadřovat...

Antony @ 26.09.2016 09:26:03
Jen technicky - CD master a LP master, i současný, jsou slyšitelně i měřitelně odlišné. Současně považuji za vtip tvrzení, že se digitální LP master dá poslat mailem. Při jeho velikosti je to neuskutečnitelné.

hejkal @ 26.09.2016 09:38:43
Bežne sa deje v menších štúdiách, že ti dajú ako výstup digitálne dáta v bezstratovom formáte (napr. wav, Microsoft kraľuje) a z toho potom môžeš vyrábať nosiče, aké chceš.

Antony @ 26.09.2016 09:41:01
Samotný princip digitálních dat problém není. Ta muzika je dnes nahrávaná a mixovaná digitálně, proto i master je logicky digitální.

Luboš @ 26.09.2016 09:46:24
K desce se nebudu vyjadřovat, to co dělá pan Janda od roku 1969 považuji za zbytečné, zvláště éra s Kornem. Firma Mobile Fidelity Studio Lab dělá všechna alba, na která má autorská práva z původních masterů. Ty desky jsou vydávány v limitovaných číslovaných edicích, je pravda, že ne všechny nové vydání starých desek jsou z původních analogových záznamů. Nové LP Beatles, Uriah Heep hrajou špatně, ale nová vydání King Crimson, VDGG, Pink Floyd nemají chybu, stejně jako třeba Jethro Tull.

hejkal @ 26.09.2016 09:54:50
Antony - jasné, ale mám pocit (možno sa mýlim), že digitálny master je pre staromilcov problém ako taký.

catcher @ 26.09.2016 10:03:28
Antony : je to sice informace z "bulváru" - příloha MFDnes z 1.9.2016 - článek "Dneska to roztočíme" - redaktor tam zpovídá pracovníky GZ Loděnice a člověk, zajišťující zhotovování masterů pro lisování vinylů se tam takto vyjádřil. Samozřejmě asi nejde o "mail Seznam" s limitem 10MB, ale nějakou úschovnu na síti, nebo třeba dodaný externí HDD, nicméně dnes to asi takto funguje. Nic proti, jsou to jen jedničky a nuly, ale analog už to není...
Mě tam hodně zaujala věta : "Dodané zvukové záznamy jsou v digitální podobě, ale uměli by tu udělat i kompletně analogovou desku, kdyby se zvuk pustil do řezací hlavy přímo z pásku ale to se děje vyjímečně." (pro mě z toho vyplývá, že to není problém...)
Staré studiové pásky (snad) ještě někde leží, a občas se i k účelu nového masteringu využijí (když se chce), a co se týče nových nahrávek, technicky by to snad nebyl problém, stroje třidy Studer stále fungují, jen je to asi mnohem pracnější a tím i časově náročnější... a znáte to... čas jsou peníze...

Antony @ 26.09.2016 10:14:09
catcher:
Ano, na HDD, přes úložiště, ale ne mailem. Mluvíme o současných nahrávkách, tam analogový pásek nenajdeš (výjimky asi existují), vše je digitálně zpracováváno, archivováno i distribuováno. Je věcí techniků a produkce, jak vlastní digitální záznam zpracují, tam nastává nejvíc problémů.

Jarda P @ 26.09.2016 12:41:24
První 3 desky Olympicu patří mezi klasiku českého bigbítu. Pak už mě přestali zajímat. Trojka je má nejoblíbenější a řekl bych i hudebně nejvyzrálejší.

luk63 @ 26.09.2016 12:52:20
Souhlasím s Jardou P. A přidávám: Olympic se Hudebně-populární skupinou Petra Jandy stali až později, trojka je super deska.

catcher @ 26.09.2016 13:55:50
Moje předchozí reakce byly přece jen o něčem jiném, než o téhle desce, tak bych ještě doplnil můj náhled na ni : beru ji jako jednoznačně nejvyzrálejší dílo kapely, předchozí dvě byly souborem beatových skladeb (výborných, dobrých a slabších), tohle už má ksicht alba, které drží pohromadě samo o sobě, s odérem té atmosféry přelomu 60/70's, vlivy toho lepšího ze světa (ozvěny flower-power jsou kromě fotek na albu cítit i z muziky) a vlastním autentickým soundem, který si může dovolit jen kapela, v níž funguje 'inside chemistry', což zde evidentně nacházím. O Jandovi bylo napsáno leccos, období po této desce nechci hodnotit, ale tady bych řekl, že je OK. V Pěti cestujících je jeho kytara výrazná, a přitom úsporná a neexhibující, hlas perfektně frázuje, nemá to chybu. Moje neoblíbenější z alba je Brouk - nikdy předtím ani potom už jsem je neslyšel hrát tak košaté aranžmá s takovou lehkostí a drivem, Stivín sází třešničku na dort. Opravdu velká škoda téhle sestavy, lituji jejího rozpadu skoro tak, jako odchodu Fedora a později i Olina z M.Efektu.
Desku jsem si koupil v sedmé třídě na školním výletě a celé léto jsem ji pak hrál skoro do omrzení ("západní" desky přišly o něco později), takže k ní nemůžu mít asi úplně objektivní přístup, nicméně pokud bych ji měl hodnotit v kontextu tehdejší tvorby (to léto jsem se dobral i ke Kuřeti, ale to jsem docenil až později) tak dám 3,5 a subjektivně zaokrouhlím nahoru.

lover-of-music @ 22.10.2016 18:56:49
Právě jsem se vrátil z odporné oslavy, na kterou chci okamžitě zamomenout. Byly na ní všechny generace. Malé děcka, puberťáci, staří. Rozpoutala se debata o Olympicu. Staří opěvovali Želvu a mladší Ulici. Já jsem jim připomněl Jedeme, jedeme. Hned mě zprdli, co jim předhazuji za kraviny. Vždyť tam je jenom jeden hit. V tu ránu jsem si vzpomněl na uživatele PaloM a polil mě neskutečný závan vzteku. Nakonec jsem se se všemi pohádal jako prase. Jediný, kdo stál se mnou byla moje kamarádka. Shodou okolností se jmenuje Daniela a já jí záměrně říkám DANNY. Dokonce jsem si po dlouhé době i pobrečel. Na Jedeme, jedeme prostě nedám dopustit a budu ho bránit v každé situaci.

31.05.2011 Petr Gratias | #

Album Jedeme, jedeme, jedeme mě zastihlo v době, kdy jsem na domácí scéně "ujížděl" na albu Město Er a laťku jsem si na domácí scéně ještě zvýšil Novou syntézou. Z těchto pozic opět "klesnout" k Olympiku nebylo nijak snadné - nicméně Olympic byla česká bigbítová kapela, se kterou jsem začínal a stále jsem cítil ty tradice a určitý respekt. Album měl rozevírací obal, což byl v té době malý zázrak (myslím, že jiná bigbítová kapela na to nedosáhla...) Možná to bylo tím, že úspěch kapely v posledních třech letech a jejich prodeje stouply a tak se soudruh Supraphon rozhodl udělat něco navíc.
Album jsem si koupil a snažil se s ním srovnat. Mnohé skladby jsem znal z koncertních vystoupení a na pódiu měly šťávu a očekával jsem, že tahle energie se přenese i do drážek dlouhohrajícího vinylu...

PĚT CESTUJÍCÍCH - úvod zněl docela nmadějně. Zahoukání parní lokomotivy a stereoefekt nám přivezl až do pokoje vlakovou soupravu... A už slyšíme Jandovu údernou kytaru, Kleinovy doprovody, Pacákovy breaky, Berkův klavír a Hauserovu dunivou baskytaru. Skladba má hodně energie a vtipný text, ktzerý má olympické nadsázky a humor, který byl nedílnou součástí jejich úspěchu. Berka fascinuje klavírními běhy v ďábelské jízdě za asistence dobře namazené rytmiky. Pacákův přiskřípnutý has zní jako rozpočítadlo a do bigbítu vstupují smyčce dokonce i hoboj a pak se zase skladba rozběhne v divokém rytmu jako rozjetý expres. Varhany čeří zvuk a vytvářejí správné pozadí. Správný český bigbít s mrštnými Jandovými kytarovými vyhrávkami až do závěru s flažolety. Úvod par excellence!

KDYŽ JSEM BEJVAL TRAMP - skladba v níž je humoru požehnaně a samotné zpracování se tradičnímu bigbítu hodně vzdalovalo. Retro atmosféra je čitelná. Nicméně nemyslím, že by to byla výstavní záležitost na albu. Humor na předešlých dvou albech v písních byl sugestivnější.....

MISTR DEN A LADY NOC - lyrická balada, výrazně vybočující z olympické produkce. Hostující Jiří Stivín na flétnu dodá atmosféru a Janda zase klasicizující kytarový part. Hudební nokturno stavějící na melancholii a něžnosti, kterou prokreslují varhany a stylově uchopená rytmika. Náhle se ovšem do skladby prosadí bigbítová zemitost s patřičnou razancí a danými bigbítovými atributy až k závěru...

BROUK - Olympic a TOČR... tahle tendence se mi ani trochu nelíbila. Dirigent Vobruba byl chladný profesionál a oddirigoval totéž u Kubišové, Golden Kids, Vondráčkové, Černocha. Skladba jakoby určená pro Bratislavskou lyru. Na koncertech měla trochu jiné aranžmá - přitažlivější. Mezihra zní docela zajímavě a Janda se zde prosazuje, stejně jako Berka na klavírních klávesách. Příčná flétna přináší novou barvu a Pacákovy bicí jedou přesně a neomylně s působivými přechody. Instrumentálně zajímavé, ale odpreparování TOČRu a nadbytečných smyčců mělo být jaksi logické.... Kdoví, co stálo za aranžmá této skladby a jaké podmínky byly kladeny do prosazované koncepce (?!)

DANNY - tato skladba je velmi silným příspěvkem albu. Není to sice klasický bigbít, ale Janda napsal výtečnou melodii a Rytíř dodal stejně výtečný epický text, který se vypráví jako příběh a má vnitřní napětí a další tušený plán. Koncertně byla skladba vždycky hodně aplaudována a myslím, že neztratila nic na svém vnitřním rozměru. Rytmické proměny a aranžérské finesy svědčí o tom, že Janda se naučil nejen skládat, ale i aranžovat a vytvořit skladbu se silným základem. To byla tehdy jeho devíza.... Saxofonové sólo je dlouhé a možná mělo být vystavěno pro kytaru. Závěrečný sborový vícehlas je krásně zaranžován, nicméně výpůjčka od Beatles (Hey Jude) je nepřeslechnutelná... Viz pacákovské povykování ve finále....

ELIXÍR - a opět tady máme TOČR s patetickým úvodem. Klavírní téma rozbíhá další melodickou skladu jasné melodiky. Text už začíná nabírat "poetiku" sedmdesátých let a vokální záležitost nemá chybu, přesto se mi zdá, že v této skladbě byla cílená snaha udělat hit. Plný velký zvuk a Jandova kytara ve stejné barvě a ve stejném uchopení tónových proměn a závěrečné pokřikování na mě působí spíše dryáčnicky, než podmanivě....

BLÁZNIVEJ KIKI - trochu psychedelického odéru aza mikrofon se postavil plachý Ladislav Klein. Skladba je formálně jednoduchá, přesto má údernost a bigbítovou přímočarost, kterou na Olympiku starých časů milujeme. Hauserova baskytara je výtečný a Pacákovy bicí se s ní rychle sžily. Janda vystavěl kytarové sólo úctýhodného typu (proč se ale vzdal barvy tónu? Jakoby vyčistil svůj sound, ale nejsem si jist, jestli to muselo být na celém albu...) Berka za varhanami a trochu perkusivních zvků se propojuje s dalším epickým příběhem. Poctivý bigbít.

BON SOIR, MADEMOISELLE PARIS - u mikrofonu je Pacák. Není to velký zpěvák, ale můžeme mu jeho zpívání věřit. Jde od srdce. Skladba je krásná balada ovlivněná návštěvou Olympiku v Paříži, střídání akordeonů, klasické akustické kytary, smyčců a flétny je velmi zdařilé. Skldba byla ovšem počátkem devadesátých let přezpívána Petrem Mukem, který do ní vložil pateticko-dramatický náboj a zmystifikoval novou generaci natolik, že uvěřila tomu, že je to jeho skladba....
Nostalgické, dumavé a hladivé. Balada, na kterou se asi hned tak nezapomene...

STRÁŽCE MAJÁKU - melodicky vystavěná skladba. Příliš mě ale neoslovila, navzdory údernému refrénu.
Případá mi jako křečovitá snaha spojit pop s bigbítem, zase s tou ambicí pro Bratislavskou lyru, nebo Děčínskou kotvu. Hauser a Pacák jedou skvěle v rytmických vazbách, stejně jako hostující Stivín na flétnu, ale chybí mi větší bezprostřednost a cítím zde konstrukci...

TOBOGÁN - údernost a zajímavá unisona baskytary a kytary za klavírního doprovodu. Janda hraje bravurně a odvázaně (zase bohužel bez barvy tónu).
Tohle je správný olympický odvaz v prvním plánu, který zabíral při poslechu doma i na koncertech.
Hauser byl technicky zajímavější baskytarista než Chrastina (aniž bych chtěl snižovat jeho roli a úroveň), přesto byl v hierarchii kapely "jenom" další hudebník, který se v kapele dlouho neohřeje...
Závěrečná řádění ve skladbě je ovšem labutí písní starého dobrého Olympiku.....

Nevýbojný Hauser byl odejit, Pacákův odchod byl velmi špatný (jak veřejně přiznal v televizi po letech, za Jandova mlčení a koukání do země)a plachý Klein byl z kapely vyhozen, že se z toho málem zhroutil.... Janda přešel z kolektivní demokracie na diktaturu a ovládl celý Olympic. Ve skupině zůstal do dalších let jenom zádumčivý Berka, vynikající klavírista. Na elektrické piano byl nevýrazný, varhaník byl podprůměrný... Z Olympiku se vytratilo charisma a bezprostřednost a nejsem si jist, jestli se tam ještě v dalších letech vrátily...
Některé skladby zde být nemusely a mohly vyjít na singlu a jiné měly mít odlišné aranžmá a potom bych se odhodlal k suverénnímu hodnocení.
ANDĚL, KUFR, OTÁZKY, ČARODĚJKA.... by se na albu vyjímaly jako rodinné stříbro, ale obecně můj dojem není tak jednoznačný jako z prvních dvou alb. Ano, bylo lépe nahráno, zahráno, ale (subjektivně pro mě) to bylo posledníi album, které jsem si od Olympiku koupil a byl schopen bez uzardění poslouchat. Další vývoj šel kolem mě..... Když Lola pila pátý drink, Tony, Co tě napadá, Jdou děti, jdou, Výlet pana Broučka, Slzy tvý mámy šedivý, Únos, Mám chuť žít..... to byla pro mě objednávková záležitost, která ryzí bigbít posunula do angažované pozice skupiny SSM a strany a vlády. Olympic ostříhal vlasy, začal se chovat konformně a v televizních estrádách byl vedle Gotta, Štědroně, Urbánkové, Vondráčkové, Zicha, Černocha......
Ano, v r. 1984 se mi líbil duet Jandy a Petry Janů ve skladbě Jedeme dál. To byl poctivý český bigbít a ne jeho karikatura....
Jandovi přiznávám schopnost psát přehledné meleodické písničky a srozumitelný a čitelný zpěv....to je ale tak všechno.
Omlouvám se všem skalním příznivcům Olympiku, kteří v osmdesátých letech mávali rukama se zapalovači k Jandovu mudrování a poučování a jeho podbízivým melodiím, ale jel jsem už v jiném vlaku a jiným směrem. Tři hvězdičky s povzdechem....


reagovat

22.02.2011 springfame | #

Odchodem jedné osoby vyvstaly skupině Olympic hned dva problémy: ztratil textaře a basistu. Texty budou napříště dodávat lidé stojící mimo skupinu (až o desítky let později se Petr Janda pokusí psát texty sám), a tak Olympic datem Chrastinova odchodu pozbyl to, co jsem v minulých recenzích nazval autorskou soběstačností. S Chrastinou se také ztratila ona hravost, která provázela první dvě desky skupiny. Pro Olympic nadále psali textaři, kteří zásobovali celou tehdejší studnici pokladů domácí popmusic. A jak historie ukáže, ani s náhradou u baskytary to Olympic nebude mít nijak snadné... Protentokrát se jí ujal Jan Hauser, který prý nesnášel Želvu a rozhodl se ji proto nikdy nehrát.
Konečně se dostáváme k třetímu olympickému počinu, albu Jedeme jedeme. Začíná slibně: Pět cestujících odkazuje na francouzskou epizodu, v jejím úvodu nám mezi bednami přejede vlak, píseň sama o sobě je navíc výborná.
Olympic se snaží nezapomenout na své hravé časy, poslední závany najdeme v písních Když jsem bejval tramp a snad i Bláznivej Kiki. Viděno mýma očima, na Chrastinovy obraty to zkrátka ani v jednom případě nemá.
Kvalitu drží nádherná balada Mr. Den a lady Noc. A po ní následuje další lýrovský pokus Brouk, který u mě evokuje dvě představy - vybavím si jednak Penny Lane (však také Brouk!) a jednak Vzdálenosti z Prázdnin na Zemi. Opakovaný konec Danny je však neomaleným vykradením Beatles a jejich Hey Jude. Škoda, shazuje to jinak solidní baladu. Inspirace není jen formální, spatřuji tu i jistou melodickou podobnost. A ty výkřiky...
Druhá polovina alba začíná plechovým intrem písně Elixír. Opět, jako u několika dalších - není to špatné, ale oproti předchozím deskám je to prostě o stupeň níže. Už podruhé se v závěru opakuje jedna fráze pořád dokola, tentokrát naštěstí chybí spřízněnost s nějakou předlohou. Na konci této nahrávky je další problém. Dokud byly výkřiky nesrozumitelné, měly své kouzlo, jakmile je rozumět „základ chybí“, může se to stát nesrozumitelným.
Bláznivej Kiki se snaží, seč může, ale zůstává u snahy. Stává se nejméně výraznou písní na albu. O několik příček výše zvedá laťku Bon soir mademoiselle Paris, zvukomalebná balada s krásně obyčejným Pacákovým vokálem. Zasloužený hit.
Závěr obstarávají Strážce majáku, dobrá píseň s výbornou flétnou, a Tobogán, který navzdory nepříliš objevnému textu funguje jako dobrá finálovka. Hudební stránka naštěstí v této nahrávce převažuje.
Desce nelze upřít spolehlivé muzikantské výkony, ale občas to celé působí trochu sterilně. Kufr, jediná nahrávka, která si mohla směle dělat nároky nahradit po textové stránce Chrastinu, zůstala mimo album. Na albu by se ostatně dobře vyjímal i Anděl, její singlový souputník a pro mě jedna z nejlepších olympických nahrávek. Když už je řeč o singlech - při chytré dramaturgii mohla desku autorsky osvěžit i Hauserova Čarodějka.
Oproti předchozím počinům musím tentokrát ubírat. Album je rozhodně dobré, to ano. Za excelentní ani zásadní ho však označit nemohu. Toto přesně odpovídá definici tří hvězdiček.
reagovat

jiří schwarz @ 05.03.2015 02:45:35
Pro mě zajímavá recenze, ač vidí (cítí) ty věci trochu jinak než já. Respektuju. Souhlas s jistou ztrátou hravosti na tomhle albu (ona taky byla jiná doba, u nás po sovětský okupaci, svět ztratil hippies, festivaly, konečně i tihle kluci stárli, že). Ale zas na tomhle albu není třeba třeba nic o prášku psychiatrickym a podobných zlidovělinách od táboráku, kdy jsem si musel místo zpěvu dát raději k ústům další pivo ... Zdraví, Jirka

05.02.2011 jiří schwarz | #

Skvělá muzika od samýho začátku - rozjíždějící se vlak dusá ve stereu z jedné strany na druhou, a už to skutečně jede. Hned úvodní Pět cestujících je pecka, perla - od bigbítu (nádherný je zachycení rytmu vlaku) se změnami temp, s nádherně ulítlým a zároveň vtipným textem (Rytíř je zkrátka úžasnej, s nekonečnou invencí), k pomalejšímu prostředku, jak se "na obláčku vláček usadí ..." - ještě pozůstky psychedelie. Krásný balady - Lady Noc, Mr. Den, i Bon soir ... Ale především, z balad je tu pro mou duši Danny - romatická atmosféra, s krásným textem o dívce provázející starým hradem, zvláštní netuctová melodie, a gradující bigbítovej závěr s Jandou řvoucím ve stylu Hey Jude. No a další bigbíty: Brouk, Kiki, Tobogán, Elixír - na albu není jediná slabší skladba. Všechny ty rockový písničky mají silnou melodickou linku, ale taky obsahují nádherný sólíčka - sice relativně stručný, ale dokonale funkční - jak Jandova kytara (taky spíš jeden ze "slowhandů," ale s dokonalým citem), tak i Stivínovy radůstky s flétnou a ságem, Berkovy třpytivě rokenrolový klavírky. A navíc: Janda uměl (na rozdíl od reality většiny našich progresivnějších kapel té doby) zpívat: intonoval, frázoval, bez zbytečných manýr (tehdy dost obvyklých), bylo mu taky (třeba na rozdíl od Mišíka) i rozumět, a navíc, bejt holka, tak bych si asi myslel, že ten hlas je sexy.

Jedeme, jedeme je jedinečný ALBUM, který drží absolutně dohromady, pro mě nejlepší deska Olympicu, navíc strašně nedoceněná (staří bigbíti mluvěj většinou jenom o Želvě a Rosomákovi). Ale právě ta soudržnost těch skladbiček je na albu úžasná, a nemá v tvorbě Olympicu obdoby (snad později Ulice, ale to už bylo jiný kafe). Proto je to skutečný ALBUM, a ne jen soubor nesourodých písniček. Tímhle albem končila první éra Olympicu, kdy ještě kapela byla na vrcholu trendů doby. Myslel jsem, že taky členové kapely tuhle desku nemaj moc rádi, Janda z ní hraje málokdy. Hádám, že to mohlo být proto, že muzikanti již měli v době nahrávání (v době začínající normalizace) asi pocit nevyhnutelnosti rozpadu (když už nakonec nezůstali ve Francii), který taky fakticky brzy nastal – z Olympicu zbyly po předchozím odchodu Chrastiny a následném odchodu Kleina a Pacáka trosky, a Kornova éra – to už pomalu nemělo s bigbítem nic společnýho. Krátce před jeho smrtí jsem o týhle desce ještě mluvil s „Jeňýkem“ Pacákem, a k mýmu překvapení si ji velice cenil. Mám ji doma od něj podepsanou a patří k největším pokladům mý sbírky.

A ještě komentář k PaloM: človíčku, myslím, že jseš vedle jak ta jedle. Preferovat ňáký Greatest Hits, no to snad ne... pro koho jako? Samplery jsou dobrý od kapel, který měly na desce 1-2 dobrý skladby, ale Jedeme, jedeme je 10 perel. (Jediný, s čím s Tebou tady souhlasím, je Tvůj údiv nad způsobem hvězdičkování Luboše K.)
reagovat

PaloM @ 05.02.2011 05:00:34
OK Jiří, neberiem ti tvoje nadšenie. Stále platí môj komentár k Lubošovej recenzii. Olympic má historické zásluhy. Samozrejme máš právo na názor i max. počet hviezd tomuto albumu. Ako píšeš, máš k albumu osobné spomienky. Tomu rozumiem, aj ja preceňujem srdcové záležitosti. Objektívne je to iné.

luk63 @ 05.02.2011 11:27:03
Souhlasím s tím, že jde o nejlepší album Olympicu, které si právem zaslouží pět hvězd - co skladba, to perla. A taky vyloženě nesnáším výběry typu Best of, což byla ve své době v případě Olympicu splácaná kompilace 12 nej..., tzv. budík. Fuj...

pito63 @ 05.02.2011 12:01:33
Rozmýšľam nad kúpou 14 CD boxu "Olympic - zlatá edice", ale ja toho Peťa akosi nemám príliš v obľube.
...a pozdravujem Oldu! :-)

PaloM @ 05.02.2011 13:08:40
Piťo, neviem ako si na tom s Olympic, sakramentsky si to rozmysli :-) V mojom okolí bolo 2CD Best of dlho najviac žiadaným ich albumom. Na Jedeme, jedeme si nikto ani nespomenul a pamätám tiež, že sme ako študenti v Bratislave vo veľkom kupovali LP 12 Nej. Ešte som mal chúťky kúpiť si trilógiu na CD Prázdniny na Zemi - Ulice - Laboratoř, ale po vypočutí s odstupom mnoho rokov som upustil od zámeru. Olympic pre mňa sú predovšetkým najstaršie hity Kufr, Otázky, Želva, Slzy tvý mámy, atď.

Mohyla @ 05.02.2011 13:52:43
jiří schwarz: Ja pokladám Jedeme,jedeme tiež za vydarený album, vlastním vinyl aj CD, podobne aj Ptáka Rosomáka. Práve toho pokladám za najlepší album od Olympicu. Ja by som Jedeme,jedeme ohodnotil štyrmi hviezdami.

pito63 @ 05.02.2011 15:35:35
Paľo
Tvoje slová si zoberiem k srdcu. Myslím, že tých mojich objavov na českej scéne je toho času až nad hlavu. Budem sa radšej venovať svojmu priečinku. Díky!

Mirek Kostlivý @ 05.02.2011 17:34:01
Je zajímavé, že většinou ten, kdo slyšel tuto desku jako první, tak ji hodnotí jako nejlepší (znám pár takových vrstevníků). Já je všechny poslouchal v posloupnosti podle doby vzniku, takže je až na třetím místě, když 1. je "Želva" a 2. je pro mě "Rosomák". Já sám mám od nich všechno (LP, CD - výběry, CD - zlatá edice, i Jandovy sólovky), ale dá se s určitostí říci, že čím novější kousek, tím je to horší. Nostalgie dělá divy.

A ještě k recenzi - Láďu Kleina Petr Janda jednoduše vyhodil, což mu on sám nemohl dlouhá léta odpustit.
A tvrzení Petra Jandy, že nebýt normalizace, tak by hráli něco jako Deep Purple, tak to je k pousmání. Kde by na to vzal? Na balady byl machr, ale něco tvrdšího mu nešlo ani náhodou. Ještě, že měl později toho Brouma, který prošel tvrdou školou v Perpetuum mobile hrající z repertoáru takových ikon hard rocku jako Captain Beyond, Quatermass, K. Hensley ap.

Filozof @ 07.02.2011 07:51:15
Upřímně - nenapadlo mne, že se najde někdo, kdo zrovna toto bude považovat za jejich nejlepší album. Ale aspoň je to spravedlivé - těch, co preferují první alba je moc a těch, co přísahají na pozdější "tématickou éru" (Ulice, Prázdniny...) také.

28.04.2010 Luboš K | #

Nedávno jsem si tuto desku sehnal, znal jsem ji jako malej kluk, protože ji měl doma starší brácha. I po těch 35 letech se mi stále líbí. Je to určitě nejlepší deska od Olympicu, asi jediná, kterou stojí zato poslouchat. I když ty dvě předcházející asi byly taky dobré, ale moji duši rockera rozhodně neuspokojily.
Jinak Janda potom, škoda psát...

reagovat

PaloM @ 28.04.2010 16:40:50
Divím sa, že si najlepšej platni (podľa teba) nedal 5 hviezd. Prikláňam sa skôr k tvojmu hviezdičkovaniu. Je to slabšia platňa. Najlepšia platňa Olympic je akýkoľvek výber starých hitov, napr. LP "12 nej" alebo 2CD "Best of". Sú cenení najmä za historické zásluhy o český bigbít, menej za kvalitu produktov.

10.04.2010 MEK | #

Před tímto albem odešel z kapely Pavel Chrastina, autor textů k legendárním hitům Želva, Dej mi víc své lásky, Snad jsem to zavinil já apod. Mám první dvě alba Olympicu rád, ale změna témat, a jaksi míň crazy a víc propracované texty na třetím albu jsou hodně fajn. Třeba Když jsem bejval tramp, Dany nebo legendární Bon soir. Na desce samotné cítím vliv Jethro tull. A není to jen hostujícím Stivínem, ale taky tím, že některé skladby jsou opravdu velmi rafinovaně prokomponované a z kapely je cítit radost z hudby a spousta pečlivé práce. Později se všechno zjednodušilo až moc, ale bylo všechno o hudbě. Zmiňovaná Dany je krásně klenutá balada jak od McCartneyho, Bláznivej Kiki má parádní odpich. Strašně rád se právě k téhle desce vracím.
reagovat