lover-of-music - @ 24.09.2016 | #

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

Luboš @ 26.09.2016 09:46:24 | #
K desce se nebudu vyjadřovat, to co dělá pan Janda od roku 1969 považuji za zbytečné, zvláště éra s Kornem. Firma Mobile Fidelity Studio Lab dělá všechna alba, na která má autorská práva z původních masterů. Ty desky jsou vydávány v limitovaných číslovaných edicích, je pravda, že ne všechny nové vydání starých desek jsou z původních analogových záznamů. Nové LP Beatles, Uriah Heep hrajou špatně, ale nová vydání King Crimson, VDGG, Pink Floyd nemají chybu, stejně jako třeba Jethro Tull.