lover-of-music - @ 24.09.2016 | #

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

catcher @ 26.09.2016 13:55:50 | #
Moje předchozí reakce byly přece jen o něčem jiném, než o téhle desce, tak bych ještě doplnil můj náhled na ni : beru ji jako jednoznačně nejvyzrálejší dílo kapely, předchozí dvě byly souborem beatových skladeb (výborných, dobrých a slabších), tohle už má ksicht alba, které drží pohromadě samo o sobě, s odérem té atmosféry přelomu 60/70's, vlivy toho lepšího ze světa (ozvěny flower-power jsou kromě fotek na albu cítit i z muziky) a vlastním autentickým soundem, který si může dovolit jen kapela, v níž funguje 'inside chemistry', což zde evidentně nacházím. O Jandovi bylo napsáno leccos, období po této desce nechci hodnotit, ale tady bych řekl, že je OK. V Pěti cestujících je jeho kytara výrazná, a přitom úsporná a neexhibující, hlas perfektně frázuje, nemá to chybu. Moje neoblíbenější z alba je Brouk - nikdy předtím ani potom už jsem je neslyšel hrát tak košaté aranžmá s takovou lehkostí a drivem, Stivín sází třešničku na dort. Opravdu velká škoda téhle sestavy, lituji jejího rozpadu skoro tak, jako odchodu Fedora a později i Olina z M.Efektu.
Desku jsem si koupil v sedmé třídě na školním výletě a celé léto jsem ji pak hrál skoro do omrzení ("západní" desky přišly o něco později), takže k ní nemůžu mít asi úplně objektivní přístup, nicméně pokud bych ji měl hodnotit v kontextu tehdejší tvorby (to léto jsem se dobral i ke Kuřeti, ale to jsem docenil až později) tak dám 3,5 a subjektivně zaokrouhlím nahoru.