terka - @ 09.05.2018 | #

Krásný den,

tohle je můj první aktivní vstup na Progboard, tak vás všechny prosím o velkou dávku shovívavosti. Vaši hudební kolonii takřka neznám, tak budu určitě za pořádného vetřelce. Na rozdíl od zdejších machrů jsem encyklopedicky sotva ochmýřená. Doporučení jsem dostala od svého kamaráda, který tady kdysi působil a před šarvátkou s některými exoty mě důrazně varoval. Nechci si nic dokazovat, ale jen to zkusit. Tak tady mě máte, jednu odvážnou rockerku.

Pro svoji první recenzi jsem si vybrala Ozzyho desku No More Tears, kterou jsem poznala někdy v průběhu devadesátých let - tuším, že to bylo v době vydání Ozzyho výběrovky Ozzman Cometh. Líbil se mi decentně střižený obal do šera a dva největší hity Mama, I´m Coming Home a No More Tears, které jsem znala z televize. Proto jsem si desku tehdy koupila. A je to právě Mama, která po slabším úvodu patří mezi nejlepší rockové balady které znám. Country ladění na začátku je moc pěkné. Mezi nejlepší písně jsem si už dávno zařadila hutné hard rockové kusy Desire, kde kytara zní jako rozjíždějící se lokomotiva, pěkně riffujicí S.I.N. a pekelnou ozvěnu Hellraiser. Pak jsou tady další dvě povedené balady Time After Time a Road To Nowhere. Naopak nikdy mě nebavily pošramocené skladby Zombie Stomp a A.V.H. Za nejlepší Ozzyho píseň celé jeho kariéry považuju titulní No More Tears. To je atmosférický skvost, který zpěváka poslal mezi nesmrtelné.

vmagistr @ 09.05.2018 13:57:37 | #
Ahoj rockerko,

výběrovka Ozzman Cometh, o které se v textu zmiňuješ, mě vlastně s Ozzym (a zároveň i s Black Sabbath, ale to je vedlejší) před nějakými patnácti roky seznámila. No More Tears jsem neslyšel už hodně dlouho a v hlavě mi z desky zbyly asi nejvíc právě ty hity, o kterých píšeš.

Samozřejmě Tě tu (i s případnými dalšími recenzemi) rádi vítáme. Piš o tom, co Tě baví a zajímá (samozřejmě v rámci žánrového zaměření progboardu) a šarvátek se neboj - poslední dobou je tu vcelku klid.