Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 27.04.2016

Na obsahu této desky jsem ve druhé polovině devadesátek samozřejmě vyrůstal, kdy se na nás její dobře známé hity valily jako lavina, a patří s extrémním metalem, ale i alternativním rockem, zkrátka k mé pubertě. Ale s každým dalším puštěním zjišťuju, že ta deska má zásadní kvality.

Dobře známý orchestrální úvod a umělý vstup, který rychle rozryjí ultratvrdé Wyldeovy kytarové riffy. Ozzy okamžitě na pozadí laviny upoutává pozornost. Kytarový stroj pracuje nekompromisně, zabíhá až někam k extrémním žánrům, refrén je ale nádherně ozzyovsky rozmáchlý a hymnický, na konci přicházi ničivé sólo. Pořádně drtivý energetický vstup a mazec pro nepřipravené, ale výrazně hitový refrén - tyto ambice také skladba splnila. Akustické vybrnkávání, ponurý Ozzyho přednes a parádní využití kontrastu sloky a refrénu - to je jeden z největších Ozzyho hitů, I Just Want You, který tehdy těžce bodoval v hitparádách a nebylo možné mu uniknout - jeho slova jsme si pobrukovali skoro všichni. Vzhledem k tomu, že si nemyslím, že je tady někdo, kdo by tohle neznal, detaily nemají smysl, je tu smutek, ale i ohromná energie. Krátký, křehký poloakustický úvod, razantní bicí přechod a parádně Ozzym vedená naléhavá melodie, to je další z mých srdcovek - Ghost Behind My Eyes. Opět emocionální jízda mezi slokami a napětím refrénu je okouzlující a ukazuje, jakou parádu lze vyrobit s trochou citu z vlastně jednoduchého motivu... drsné kytarové sekanice to dobarvují...paráda! Zcela z jiného soudku je ovšem Thunder Underground - apokalypticky strojový drsný běs, kde už úvodní odsekávané kytary vás musí zavalit tunou kamení. Za tohle by se nemusely stydět všechny Slayeři, Pantery, Sepultury a další obdobné kapely té doby. Jen Ozzyho drtivý projev udržuje nepatrný melodický přídech refrénu. Dokonalé kovové orgie! See You on the Other Side s autorskou spoluúčastí Lemmyho - basa a bicí rozjedou houpavý melodický motiv - rozbíhá se klasický Ozzyho hit, který vás po předchozí rubanici přenese zcela do jiných sfér. Má to ale zase velkou sílu ve vypjatém refrénu a celkově až "gotický" nádech, je to Zakkovo úsečné sólo. Tomorrow má jemný, atmosférický, dosti alternativní úvod, dokreslený Ozzym, který přejde plynule z mírné do drsné, řvané polohy refrénu, už se objevují i typické Zakkovy kytarové nájezdy. Je to opět kovovější a drsnější Ozzyho poloha, dobarvená samply a zvukovými vložkami. Denial je vlastně podobný model - křehčí, subtilní kytarový úvod s až temným Ozzyho projevem, bicí a tvrdší kytary v refrénu. I tady je tísnivá nálada dobarvená různými nasamplovanými zvuky a Zakk tu dostal pořádný prostor k vyřádění. Už jsou tu ale éterické kytarové tóny, prozrazující hned od první sekundy kytarového mistra Stevea Vaie, který měl původně hrát na albu roli kytaristy. Přichází jedna z mých nejoblíbenějších skladeb nejen Ozzyho - My Little Man. Nádherný, pro něj typický úvod pomalu roste a Ozzy skvěle sekunduje, aby se přelil do nádherného rozmáchlého refrénu. I tenhle jediný Vaiův příspěvek na desku je pro mě perlou a hymnou jako hrom - kouzlí jemné i drsné tóny a sólo za polovinou patří mezi nejlepší, jaká jsem kdy v žánru slyšel. Není co dodat... Po té křehké kráse přichází drsný kytarový úvod My Jekyll Doesn´t Hide, drsná kytarová jízda ne nepodobná úvodní skladbě nebo Thunder..., drsný souboj Zakk vs Ozzy, drsná, temná nálada, Ozzy zase zcela jinak, ale vždy se silou a energií. Přesto je to asi právě tahle skladba, která mi na albu vždycky přišla poněkud slabší. Skutečně krásný závěr je Old L.A. Tonight - klavírní křehký úvod, postupně se zapojující Zakk se sólem a křehký Ozzy - tentokrát krásně detailně vypiplaná nostalgická balada, kde autora poznáte okamžitě. A povedlo se, emocionální účinek to má velký. V bonusovém vydání jsou ještě dvě věci - Whole World´s Fallin´ Down je drsná kytarovka, kde řádí Zakk Wylde - temná věc se samply, trochu těch melodií dodává jen Ozzyův zpěv. Naproti tomu Aimee je jakýmsi baladickým bratrancem Old L.A. Tonight - klavír, uměřený, plačtivý Ozzy, nostalgicky smutný závěr. Kvalitou ale skladby za albem moc nepokulhávají, výběr na něj byl asi těžký.

Ačkoli kritiky byly dobré, pro mnoho lidí deska nepřekonala No More Tears - u mě je to naopak. Tohle je moje nejoblíbenější sólové dílko Ozzyho a musím říct, že jeho tvorbu z 80tých let nemám úplně kompletně zmapovanou. Fantastickou a pro mě nejlepší kytarovou práci tady předvádí Zakk, sestava s Geezerem Butlerem, Deenem Castronovem za bicími a hostujícím Rickem Wakemanem prostě nemohla dopadnout zle a produkce Michaela Beinhorna (mj. Soundgarden) to všechno korunuje. Pecka za pět!