Osbourne, Ozzy - Ozzmosis (1995)

20.09.2018 terka | #

Tohle album má jeden velký problém. Už jsem se o tom zmínila při povídání o Soundgarden a jejich Superunknown. Ten problém se týká produkce. Člověk, který točil knoflíky, se jmenuje Michael Beinhorn a pár měsíců před Ozzmosis brilantně zapracoval pro partu okolo Chrise Cornella a jejich velkolepé nahrávce významně pomohl na rockový (nebo grungeový?) piedestal. Ozzy tohle dobře veděl a proto oslovil stejného člověka. Jenomže co platí včera, nemusí platit dnes. Ozzmosis si zachoval temnou stránku podobnou dílu Superunknovn, výsledek je ještě tvrdší, mohutnější, plnější a dynamičtější. Jenomže kámen úrazu je v přeřvanosti a nepříjemném řezavém zvuku. Ten sice do devadesátých let patří, jenže jde udělat i sofistikovanější formou.

Ovšem po muzikantské stránce je album dokonalé. A každá strana desky je jiná. V úvodu se Ozzy vytasí s písní Perry Mason a smete nás jako vichřice. Během noci se z ní vyloupne druhý největší zpěvákův hit. Trojice I Just Want You, Ghost Behind My Eyes a See You On The Other Side si je v lecčem podobná. Kostru písní tvoří melancholické Zakkovy akustiky a střídání jemných poloh a úderných refrénů.

Druhá půlka je pestřejší a neoposlouchá se tak snadno. Tomorrow, Denial, nebo "vaiovka" My Little Man mě hodně baví. Jsou melancholické a zajímavé. Takhle Osbourne dřív nikdy nezněl, ale právě Beinhornova produkce posouvá desku do neprozkoumaných sfér. Vzdušná tečka Old L.A. Tonight utvoří pěkný závěr. Deska má ale ještě dvě malé proporční vady. Skladby Thunder Underground ("sabbatovější" než samotní Sabbath) a hlavně příšernou My Jekyll Doesn´t Hide. Ty kdyby Ozzy vystřihnul, získalo by album ucelenější charakter. Z hráčů bych vysekla největší kompliment jednoznačně Zakkovi.

V bodování mám jasno. Navíc je to poslední Ozzyho deska, která opravdu za něco stojí a pět bodů unese jako mravenec mouchu.
reagovat

Petr87 @ 20.09.2018 06:50:55
Sólového Ozzyho jsem nikdy nějak moc neposlouchal, ale desky jako "No More Tears" a "Ozzmosis" znám už od dětství téměř nazpamět' a pokládám je dodnes za jeho nejlepší kusy.
Díky za recku!

horyna @ 20.09.2018 16:53:55
Že je Ozzmosis zvuková katastrofa, vím už od roku 95 kdy poprvé vyšel. Už tehdy jsem nechápal, jak mohli producenti, zpěvák i firm pustit do světa u tak mediálně známé hvězdy, takto zmršenou nahrávku. Souhlasím, Zakk hraje výborně, ale úžasný výkon podává tehdejší ještě nečlen Journey - Dean Castronovo. To je palba a zvuk jeho bicí, lahůdka.
Ještě než jsem desku pořizoval, znal jsem z telky Perryho. Naprosto jiný typ skladby, než se kterými se doposud Ozzy prezentoval. A to byl jenom úvod. Dík za recku.

Hanry @ 20.09.2018 17:03:47
Opak je pravdou, zvuk na této desce je velice nadčasový, přirovnal bych ho k pak k další výborné desce Bruce Dickinsona, Chemical Wedding z roku 1998. Ozzmosis se zvukem a materiálem patří komerčně, ale i skladatelsky k tomu lepšímu, co Ozzy a spol stvořili, byť je pravda, že sám Ozzy později brblal, že se mu produkce tohoto alba, která značně vybočovala z jeho standartu přechodích desek, krajně nelíbila.

horyna @ 20.09.2018 19:39:28
Neměl jsem na mysli barvu a odstín zvuku, ty jsou rafinované a nadčasové, ale technickou charakteristiku a závěrečné provedení.

VaclavV @ 22.09.2018 09:51:59
Má nejoblíbenější deska se Zakkem. Zabijácký Geezer!

northman @ 20.10.2018 04:05:35
Když tahle deska vyšla, tak kolem desky a hlavně kolem jeho koncertu v Praze byl velký humbuk na stránkách hudebních časopisů a na základě toho jsem si desku koupil a poslechl jsem si jí jednou, nebo dvakrát a odložil. Ozzy Osbourne nebyl nikdy mým oblíbencem, na základě recenze poslouchám Ozzmosis a po těch více než dvaceti letech se to dá poslouchat líbí se mi See You On The Other Side, kterou mu pomohl složit Lemmy. Zmršený zvuk neslyším, poslouchám to bez korekcí přes repro Dynaudio a basová linka je rozeznatelná a nijak to nepiští a neřve. Ostatní desky mistra neznám, ale tohle si možná v budoucnu pustím, Terezko díky za pěknou recenzi.

muf @ 17.04.2020 08:23:19
Diskuzi k této desce už jsem dávno propásnul. Recenze se mi líbí. Ale to není důvod, proč jsem to nemohl vydržet a napsat. Důvod je, že jsem si poslechnul poslední desku Ordinary man. Říkám si, že je to možná jedna z posledních Ozzyho desek a rád bych to slyšel. Během poslechu jsem si hned vzpomněl na Ozzmosis. To bylo jedno z mých prvních CD, které jsem si pořídil. Ozzmosis je pro mě vrchol Ozzyho tvorby. Jeho zpěv je impozantní, Zakk skvělý. Téměř celé CD mě maximálně baví. Je to pro mě srdcovka, kterou když slyším, tak mám husí kůži u většiny skladeb. Ordinary man je oproti tomu takový odvar, je ale obdivuhodné, že ho Ozzy nahrál. Nenabuzuje ve mě ale téměř žádnou energii. Ozzmosis to je jiná káva. Pravdou je, že když jsem Ozzmosis poslouchal kdysi na své stařičké věži Sonny, tak jsem musel s korekcemi nastavit zvuk tak, aby to má věž přežila - hlavně u první skladby Perry M. Teď to poslouchám na stereu, které nemá se zvukem absolutně problém a je to nádhera. Bez korekcí. Fakt ale je ten, že jsem ovlivněn vzpomínkami a mám toto album hodně rád. Za mě max. 5 hvězd.

27.04.2016 EasyRocker | #

Na obsahu této desky jsem ve druhé polovině devadesátek samozřejmě vyrůstal, kdy se na nás její dobře známé hity valily jako lavina, a patří s extrémním metalem, ale i alternativním rockem, zkrátka k mé pubertě. Ale s každým dalším puštěním zjišťuju, že ta deska má zásadní kvality.

Dobře známý orchestrální úvod a umělý vstup, který rychle rozryjí ultratvrdé Wyldeovy kytarové riffy. Ozzy okamžitě na pozadí laviny upoutává pozornost. Kytarový stroj pracuje nekompromisně, zabíhá až někam k extrémním žánrům, refrén je ale nádherně ozzyovsky rozmáchlý a hymnický, na konci přicházi ničivé sólo. Pořádně drtivý energetický vstup a mazec pro nepřipravené, ale výrazně hitový refrén - tyto ambice také skladba splnila. Akustické vybrnkávání, ponurý Ozzyho přednes a parádní využití kontrastu sloky a refrénu - to je jeden z největších Ozzyho hitů, I Just Want You, který tehdy těžce bodoval v hitparádách a nebylo možné mu uniknout - jeho slova jsme si pobrukovali skoro všichni. Vzhledem k tomu, že si nemyslím, že je tady někdo, kdo by tohle neznal, detaily nemají smysl, je tu smutek, ale i ohromná energie. Krátký, křehký poloakustický úvod, razantní bicí přechod a parádně Ozzym vedená naléhavá melodie, to je další z mých srdcovek - Ghost Behind My Eyes. Opět emocionální jízda mezi slokami a napětím refrénu je okouzlující a ukazuje, jakou parádu lze vyrobit s trochou citu z vlastně jednoduchého motivu... drsné kytarové sekanice to dobarvují...paráda! Zcela z jiného soudku je ovšem Thunder Underground - apokalypticky strojový drsný běs, kde už úvodní odsekávané kytary vás musí zavalit tunou kamení. Za tohle by se nemusely stydět všechny Slayeři, Pantery, Sepultury a další obdobné kapely té doby. Jen Ozzyho drtivý projev udržuje nepatrný melodický přídech refrénu. Dokonalé kovové orgie! See You on the Other Side s autorskou spoluúčastí Lemmyho - basa a bicí rozjedou houpavý melodický motiv - rozbíhá se klasický Ozzyho hit, který vás po předchozí rubanici přenese zcela do jiných sfér. Má to ale zase velkou sílu ve vypjatém refrénu a celkově až "gotický" nádech, je to Zakkovo úsečné sólo. Tomorrow má jemný, atmosférický, dosti alternativní úvod, dokreslený Ozzym, který přejde plynule z mírné do drsné, řvané polohy refrénu, už se objevují i typické Zakkovy kytarové nájezdy. Je to opět kovovější a drsnější Ozzyho poloha, dobarvená samply a zvukovými vložkami. Denial je vlastně podobný model - křehčí, subtilní kytarový úvod s až temným Ozzyho projevem, bicí a tvrdší kytary v refrénu. I tady je tísnivá nálada dobarvená různými nasamplovanými zvuky a Zakk tu dostal pořádný prostor k vyřádění. Už jsou tu ale éterické kytarové tóny, prozrazující hned od první sekundy kytarového mistra Stevea Vaie, který měl původně hrát na albu roli kytaristy. Přichází jedna z mých nejoblíbenějších skladeb nejen Ozzyho - My Little Man. Nádherný, pro něj typický úvod pomalu roste a Ozzy skvěle sekunduje, aby se přelil do nádherného rozmáchlého refrénu. I tenhle jediný Vaiův příspěvek na desku je pro mě perlou a hymnou jako hrom - kouzlí jemné i drsné tóny a sólo za polovinou patří mezi nejlepší, jaká jsem kdy v žánru slyšel. Není co dodat... Po té křehké kráse přichází drsný kytarový úvod My Jekyll Doesn´t Hide, drsná kytarová jízda ne nepodobná úvodní skladbě nebo Thunder..., drsný souboj Zakk vs Ozzy, drsná, temná nálada, Ozzy zase zcela jinak, ale vždy se silou a energií. Přesto je to asi právě tahle skladba, která mi na albu vždycky přišla poněkud slabší. Skutečně krásný závěr je Old L.A. Tonight - klavírní křehký úvod, postupně se zapojující Zakk se sólem a křehký Ozzy - tentokrát krásně detailně vypiplaná nostalgická balada, kde autora poznáte okamžitě. A povedlo se, emocionální účinek to má velký. V bonusovém vydání jsou ještě dvě věci - Whole World´s Fallin´ Down je drsná kytarovka, kde řádí Zakk Wylde - temná věc se samply, trochu těch melodií dodává jen Ozzyův zpěv. Naproti tomu Aimee je jakýmsi baladickým bratrancem Old L.A. Tonight - klavír, uměřený, plačtivý Ozzy, nostalgicky smutný závěr. Kvalitou ale skladby za albem moc nepokulhávají, výběr na něj byl asi těžký.

Ačkoli kritiky byly dobré, pro mnoho lidí deska nepřekonala No More Tears - u mě je to naopak. Tohle je moje nejoblíbenější sólové dílko Ozzyho a musím říct, že jeho tvorbu z 80tých let nemám úplně kompletně zmapovanou. Fantastickou a pro mě nejlepší kytarovou práci tady předvádí Zakk, sestava s Geezerem Butlerem, Deenem Castronovem za bicími a hostujícím Rickem Wakemanem prostě nemohla dopadnout zle a produkce Michaela Beinhorna (mj. Soundgarden) to všechno korunuje. Pecka za pět!


reagovat

POsibr @ 27.04.2016 07:35:04
ja si myslim, ze Ozzy v kazdej dekade nahral album (ci uz solo, ci so skupinou), ktory bol velmi dobry. ciastocne to podla mna je aj tym, ze mal vzdy stastie na dobrych gitaristov okolo seba (Iommi, Rhoads, Lee, Wylde...). Ozzmosis mam tiez rad, aj ked mozno by som dal skôr 4*. v ramci svojej dekady vsak urcite patri k top albumom.

o skladbe My Little Man som sa raz zo srandy vyjadril, ze takto by zneli Beatles, keby hrali metal. kazdopadne, je to moja najoblubenejsia skladba albumu a to som netusil, ze tam vyhrava Vai. vdaka za recenziu a info!

EasyRocker @ 27.04.2016 07:39:19
POSibr: on měl původně Steve Vai být kytaristou, ale nakonec se vrátil Zakk Wylde. Vai měl zřejmě rozpracované i další věci, ale na album se dostala jen My Little Man, která je ovšem skvělá :)

b.wolf @ 27.04.2016 08:39:15
Ozzy mě rozflákal na hadry fošnou No more tears, hlavně stejnojmenným klipem, to je pecka. Ozzmosis jede ve stejném duchu, takže přesně jak píše recenzent, nelze jinak. 5/5

horyna @ 27.04.2016 10:21:33
EasyRocker: velké díky za připomenutí této skvělé fošny, společně s předchozí No M. T. pro mne představuje jasný vrchol Ozzyho tvorby. Pět hvězd je jasná volba.

horyna @ 27.04.2016 10:24:43
POsibr: tvá dedukce týkající se kytaristů po Ozzyho boku se ubírá správným směrem, dle mého byl Wylde pro jeho sólovou kariéru ten pravý a nepostradatelný, s jeho přispěním se zpěvák dostal nejvýše jak mohl, přesto alba po Ozzmosis vykazují spíše sestupnou tendenci

Martin H @ 27.04.2016 13:39:16
Ozzmosis je poslední Ozzyho album, které jsem slyšel celé. Před 20 lety jsem ho sjížděl takřka denně. Další jeho sólovou tvorbu moc neznám, ale asi jsem o nic nepřišel. EasyRockere, dík za připomenutí.

PaloM @ 20.09.2018 06:34:26
Pred 7 rokmi som pod recenziou písal odporúčanie nepúšťať si tento album do slúchadiel (sluchátek). Šetrite si sluch.
Terka, produkciu u tohoto albumu som nikdy neskúmal a možno je to pre mňa aj dobré (lebo sa zvyknem vŕtať v DR, atď). S hodnotením hudby súhlasím, je to vynikajúci album a aj pre mňa posledný skvelý, súčasne posledná štúdiovka na CD, ktorú som si kúpil (mám všetky predošlé). Žiaľ r.2001, 2007 a 2010 idú dole vodou. Vyslovene prepadák ale nie je žiadny album.
Ak si raz nájdeš čas na Ozzyho diskografiu, odporúčam proste začať od debutu. Mladý talentovaný gitarista Randy Rhoads výrazne pomohol nahrávkam.

11.08.2012 Cossack | #

Tohle album jsem si koupil na cédéčku v jednom brněnském obchůdku asi čtyři dny před termínem, kdy mělo oficiálně vyjít. O sedm let později jsem ho věnoval sestře a koupil si novější verzi, obohacenou o dva bonusy ("Whole World’s Goin’ Down", původně jen na japonském vydání, a "Aimee", z CD-singlu "I Just Want You"), oba povedené.

"Ozzmosis" považuji za jednu z nejlepších „madmanových” nahrávek a řadím ji hned za debutovou "Blizzard Of Ozz", spolu s "No More Tears" (možná spíš za ni).
Ač často narážím na negativní ohlasy na tento počin, podle mne se čtyřleté čekání na následovníka parády, jménem "No More Tears", vyplatilo. Zvuk tvrdší, možná metalovější, než kdy dřív, nápady výborné, melodie krásné… Instrumentální výkony tradičně špičkové, Ozzyho studiově ošetřený hlas neztratil nic ze své naléhavosti, někde zní naléhavěji, než kdykoli předtím (např. v šesté "Tomorrow", ale nejen tam). Kromě známých hitů "Perry Mason", "I Just Want You" a "See You On The Other Side", které ale nejsou ani trochu špatné, se na nahrávce nachází také další skvosty… Třeba již zmiňovaná "Tomorrow", následující "Denial", ale rovněž "My Little Man" (jež se sem dostala, coby jediný plod spolupráce s kytarovým mágem Stevem Vaiem, se kterým bylo původně plánováno zkomponování a nahrání celého Osbourneova alba). Výtečná je, na původní verzi závěrečná, balada "Old L. A. Tonight"; překvapivě se nestala dalším hitem, navzdory svým hitovým ambicím (nebyl k ní natočen klip, tak se s ní pro tento účel nepočítalo, je přitom z celé nahrávky tou „nejkomerčnější”).
Nemohu nezmínit spoluúčast mého oblíbence Lemmyho Kilmistera, který tu přispěl textem k písni "See You On The Other Side" (podobně, jako na předešlém albu, kde měl ovšem texty čtyři).

Pokud jde o dva bonusy, zmiňované v úvodu, jsou dost dobré na to, aby o ně člověk přišel. Japonský bonus "Whole World’s Goin’ Down" není nijak neobvyklý, povedená Ozzyho heavyrocková klasika; balada "Aimee" je věnovaná nejstarší dceři, a protože mám „Ozzíkovy pomaláče” v oblibě, jsem za ni rád.

Pár let po tomto albu jsem už tvorbu ani dění kolem Ozzyho nesledoval, bylo ho „všude plno” a hudebně mě přestal brát (mnohem raději jsem si vychutnával jeho začátky s Black Sabbath a platí to dodnes); za "Ozzmosis" mu ovšem plný počet hvězdiček udělím určitě.
reagovat

Voytus @ 11.08.2012 09:30:40
Jak mě sólový Ozzy nikdy moc nechytl, tak tohle je jedno z těch alb, kde se opravdu překonal (nebo hlavně okolo sebe shromáždil velmi schopné autory a hudebníky). Ještě ta Ozzyho vánice a šílencův deník. Pak už nastupuje pro mé uši příliš učesaná 'ejtýs' produkce, lépe je na tom No More Tears. A po roce 2000 už mi zase nic neříká.

Cossack @ 11.08.2012 09:51:09
Já "Ozzmosis" v době vydání a pak dlouho po ní považoval za vrchol Ozzyho tvorby, časem jsem ale přece jen shledal malinko zajímavějším předešlého oblíbence "No More Tears"; co se týče debutu, to je srdeční záležitost – ten vede a vím, že jsem v tom nekritický (až zaujatý).
Jinak s dalšími osmdesátkami problém nemám a taky je můžu. Tři nejlepší alba jsou ale „vytesána do kamene”, s tím se už na 99,999 % nehne…
Takže souhlas.

Voytus @ 11.08.2012 09:59:04
Já si z doby vydání této desky pamatuji klip See you on the other side, tuším, že sem také v tu dobu Ozzy přijel (nevím, jestli prvně, ale tenkrát okolo toho bylo všude dost povyku). A mě bylo deset a do rockové hudby jsem teprve pronikal. Tenkrát to pro mě byli hlavně Deep Purple a jejich In Rock (nic tak tvrdého jsem do té doby neslyšel) a jak jsem tak postupně nacházel nové skupiny (např. Black Sabbath, Led Zeppelin, Thin Lizzy), tak jsem se zasekl v sedmdesátých letech a proto se se mnou táhne obliba přirozeného, ne moc přikrášlovaného zvuku. Ale asi už tohle omýlám pořád dokola, že? :-)

Mohyla @ 11.08.2012 10:14:02
Voytus, teraz ťa musím trochu pošťuchnúť!..... např. Black Sabbath, Led Zeppelin, Thin Lizzy), tak jsem se zasekl v sedmdesátých letech a proto se se mnou táhne obliba přirozeného, ne moc přikrášlovaného zvuku. Ale asi už tohle omýlám pořád dokola, že? :-)
Ono tie Hammondy a gitary u Black Sabbath a Deep Purple tiež moc prirodzenosťou zvuku neprekvitajú, že?:-)

Voytus @ 11.08.2012 10:16:25
Ty hammondy jsou zkreslené, to je něco jiného, než 80. hair metal, nebo jak se tomu říká.

Cossack @ 11.08.2012 10:31:31
Nemyslím (pokud jde o to „omílání” – omyl je, že jde o vyjmenované slovo ;-))…
Klipy v té době byly k vidění tři a poměrně často: "Perry Mason", "I Just Want You" a (Tebou zmiňovaná) "See You On The Other Side".
A ano, koncertoval u nás tehdy Ozzy prvně, a protože bylo vyprodáno asi čtvrt roku dopředu, přidal „madman” ještě jedno vystoupení druhý den. Já měl koupený lupen hned na to první a byl jsem nadmíru spokojen – jak repertoárem, tak i výkonem (dokonce i Osbournovým). Hrálo se hlavně z debutu "Blizzard Of Ozz", zaznělo dost z klasik raných Black Sabbath, z aktuální novinky pouze první dva hity, nemýlím-li se (je to už 17 let!)…
Fajn doba, co se koncertů týče, ta porevoluční 90. léta u nás… The memory remains… :-)

Cossack @ 11.08.2012 10:44:01
I když to sem nepatří, tak k tomu hair metalu, Voytusi… Zdaleka ne všechny bandy sem řazené používali klávesy! Mnohé měly klasickou sestavu – kytara nebo dvě, basa a bicí. Tipuji, že těch s regulerním klávesákem byla menšina.

Voytus @ 12.08.2012 10:18:01
Cossack: No jo, a zrovna taková blbá hrubka :-). Neřeším jen klávesy, i když jsou jedním z hlavních faktorů, často znějí nepřirozeně a sterilně bicí (u Ozzyho to nejvíce odneslo album Ultimate Sin) a kytary často postrádají ten správný říz a bývají i poměrně upozaděné - oproti vytaženému rytmičáku. A to je zajímavé, kolikrát není pořádně slyšet zbytek soupravy, ale statická druhá doba rytmičáku je zvukově nejvýraznější (jinak též virbl či céčko). Zároveň se zjednodušil styl hraní, spíš méně úderů (zato monstróznější soupravy) a přechodů, protože se začalo hrát na větších placech, zejména stadionech (on by takový divoký styl hraní, jako v 60. a 70. letech prostě na velkém stadionu způsobil jen a jen maglajz). Ale je fakt, že tím mířím hlavně na tu komerční hudbu, i když plno rockových nahrávek bylo takto produkčně uhlazeno, aby to zkousnul i nerockový posluchač.
Počátek 90. let byl jistě na koncerty skvělý, bohužel jsem byl ještě dítě. Ale pamatuji si,alespoň z upoutávek, jak se to sem sjíždělo: Bob Dylan, Iggy Pop, ZZ Top, Deep Purple.... a (ehm!) Marilion (ale to je poněkud jinde :-))

Cossack @ 12.08.2012 10:48:07
Tak s tím se dá souhlasit (zvuk, hlavně bicích, „uhlazená” produkce atd.). Ale stejně – základ je hudba, nápad; aranže jsou jen kabát, který na ni oblékneš. V hezčím vypadá (zní) líp, ve škaredém hůř, ale pořád to má „oblečeno” ta stejná skladba. To je (pro mě) nejdůležitější. Souhlasím ale, že to „pěkné oblečení” není bez významu a taky leccos hodně ovlivní. (Ale nezmění „ducha”.) Tak takhle to já cítím… (Dekáda je z tohoto pohledu dost bezvýznamná.)
;-)

Voytus @ 12.08.2012 12:16:00
Cossack: Zdá se, že se mi konečně daří správně vyjádřit :-). S tím duchem souhlasím, ale kde duch není, nezachrání to ani to oblečení. Což naštěstí není Ozzyho případ, na každém albu jsem si něco našel, ne, že ne. Jen to není zrovna to, po čem sáhnu sám od sebe. Prostě duch starých Black Sabbath je pro mě nenahraditelný :-). Z těch nahrávek opravdu jde něco zlověstného, nebezpečného, kdežto tyto nahrávky vnímám jako moc 'bezpečné' - např: upíři tu sice mají zuby, ale nekoušou. (Možná ne úplně nejlepší příklad, ale nic jiného mě momentálně nenapadlo :-)).

Cossack @ 12.08.2012 12:35:49
Je mi jasné, co máš na mysli, a souhlasím s tím… Jen myslím, že v 70. letech najdeš těch „bezduchostí” stejně, jako v 80.
Pokud jde o Ozzyho, mám jeho „bezpečný popík” rád (nebezpečně žil totiž on sám, tak aspoň ta hudba musela být bezpečná :-D), ale jeho éra se Sabbaty je pochopitelně úplně „jiná liga” (budu se tu opakovat, když řeknu, že pro mě ta nejvyšší). Tony Iommi je pro mě jeden z nejvýznamnějších muzikantů vůbec.

Voytus @ 12.08.2012 13:42:53
Je to tak. Iommiho kytarové riffy jsou skutečně učebnicemi tvrdé hudby a byť mám první tři alba BS naučené coby kytarista dost slušně, tak mě nepřestává udivovat, jak moc jsou některé z nich jednoduché a jak přirozeně jdou do prstů. A zároveň kolik jeho postupů je olivněno jazzem a blues (no jasně, tuhle jsme na zkoušce hráli War Pigs jako swing...nebo spíš jen takový swinčík :-)). Z Ozzyho kytaristů mě vždycky bral Randy Rhoads, ale ani Jake E. Lee, ani Zakk Wylde si mě moc nezískali. U Zakka mě nejvíc vadí jeho pódiová prezentace, ale to už je debata úplně o něčem jiném, on se člověk často chová na podui úplně jinak, než mimo něj, takže těžko soudit. Nicméně Zakk se mi tím jeho neustálým pliváním okolo sebe fakt zhnusil. Jeho hra na prvních deskách s Madmanem je v pohodě, ale pak už nepřínáší nic moc nového. Gus G. nahrál zatím jen Scream a bohužel (a není to jeho vina) už jde tato tvorba úplně mimo mě, ani si nejsem jistý, zda jsem desku slyšel celou, prostě mě nechytla.

Corsica @ 12.08.2012 19:02:25
S recenzí souhlasím, nejlepší album spolu s No More Tears a Blizzardem. Skvělá, opomíjená a moje oblíbená Tomorrow (jednou možná přijdu na to, jak jí zahrát) nebo klasické kousky Perry Mason a Just Want You, pěkná Aimee...

Zakk Wylde je opravdu skvělý kytarista a ať se Gus G tváří, jak chce, nikdy mu nebude sahat výš než nad kotníky.

FáňaSixx @ 12.08.2012 19:26:15
Myslím, že první skladba co jsem kdy od Ozzyho slyšel, byla "See you on the other side". Začínala jím výběrovka Ozzyho nejslavnějších balad. Ty tam jsou léta, kdy společně pařil s Mötley Crüe, což je na druhou stranu dobře. Rozhodně je to Ozzyho nejlepší album. Vyzrálé, plné kvalitních nápadů. Nedivme se, když za ním stáli, ti nejlepší playeři ze všech.

mikepis @ 12.08.2012 19:35:21
Zakk Wylde je dost zla volba Ozzyho. Jeho sola su "spinave" , vyuziva neustale harmony pitching (skreslovanie harmonie ohybanim tonu). to naozaj nemusim pocuvat.

Randy bol ocividny talent, no rychlo skoncil.

Najviac mi sedel Jack E. Lee. Hral neuveritelne cisto na Stratocasteri, takym van halenovskym stylom.

Mojou najoblubenejsou je stale Bark At the Moon. A obavam sa, ze to bude prave pre tohto americkeho gitaristu, hoci aj Ozzy vtedy este bol hlasovo vo forme.

FáňaSixx @ 12.08.2012 19:41:16
Zlá volba? Kdyby Zakk nebyl jak by pak zněli legendární desky "No rest for the Wicked", "No more tears" a "Ozzmosis" ... třeba "Miracle Mana" si nedokážu představit bez Zakka.
Zakk je hovado, o tom žádná... ale dostal Ozzyho několikrát zpět na výsluní.

20.09.2010 davca | #

Po tříletém odpočinku se Ozzy vrátil na scénu s novým albem Ozzmosis, které mě také nezklamalo. I když je pravda, že na téhle desce je už Ozzy víc komerčnější než dřív, pořád se tohle album skvěle poslouchá.

Úvodní Perry Mason je výborná skladba (nezapomenutelný je k ní videoklip s tou malou holčičkou). I Just Want You navazuje na linii desky a neztrácí hlavu ani patu. Thunder Underground je až nečekaně tvrdá a See You On The Other Side je spíš pohodová a zní hitověji. Skladba Tomorrow se mi také hodně líbí a My Little Man má takový zvláštní orientální nádech. Old L.A. Tonight je spíše takový další pokus o citlivou baladu, která zakončuje celou desku a trošku mi připomíná So Tired. Jediné skladby, které moc nemusím jsou Ghost Behind My Eyes, Denial a My Jekyll Doesn´t Hide.

Ozzmosis odstartovalo druhou etapu Ozzyho sólové dráhy a začíná být už trošku komerčnější, ale to mě vůbec nevadí.

reagovat

Termelinator @ 24.02.2011 19:24:25
Já naopak tuto desku považuju za nejlepší věc. Říkáte komerčnější. Já říkám nejtemnější. Na této desce sešli kromě Zakka i další skvělí muzikanti. Jako kytarista Steve Vai (My little man) či bassák Geezer Butler. Hodně fanoušků ji na prvních pár poslechů odsoudí, ale chce si to poslechnout několikrát dokola pěkně pořádně nahlas do sluchátek aby člověk zachytil jednotlivé linky. Pro fanoušky, kteří toto album napoprvé nepřijali bylo důvodem možná i to, že album nevytvořila kapela v pravém slovasmyslu, ale jen jakési seskupení skvělých muzikantů. Mě osobně to ovšem vůbec nevadí, protože ti právě dokázali toto album propracovat do posledního detailu. A právě proto Ozzmosis řadím nad tolik opěvované No more tears.

PaloM @ 25.02.2011 10:04:02
Skoro so všetkým súhlasím, podrobnosti o muzikantoch som neskúmal, pridal by som ešte jedno meno - Rick Wakeman, Ozzyho kamarát. Jedno však určite neodporúčam, ba varujem: nepúšťať hlasno do sluchátek, či slúchadiel. Šetrite si uši pre muziku, aby ste ju ešte počuli aj o 20 - 30 rokov. Dajte si to z dobrej stereo zostavy na plné gule - na reprobedne, nie klapky na uši.

12.04.2010 martin69 | #

Na tuhle desku jsem se nesmírně těšil,Ozzy sliboval návrat k tvrdší hudbě .V den vydání jsem ji běžel koupit . Doma jsem si ji hned přehrál a byl jsem velmi zklamán ,ani po měsíci každodenního přehrávání jsem si desku neoblíbil a zklamání z ní mně neopustilo . Slibovaná tvrdost se nekonala ,naopak je z něj cítit snaha udělat skladby které se budou hrát v rádiích a nikoho neurazí . Od Ozzyho bych to nečekal .
Škoda že ze skladeb na kterých pracoval se Stevem Vaiem zůstala jediná My Little Man ,která se mně s Ozzmosis nejvíce líbí a o to více mrzí že zůstalo jen u ní .
Není to žádný propadák ,pro mně jen veliké zklamání .
Je to jen můj názor ,vím že spousta lidí má tuto desku rádo ,mezi ně patří i moje manželka
reagovat

pito63 @ 17.04.2010 16:25:15
Ozzyho sólovú tvorbu počúvam veľmi zriedka, tento album som si prehral možno trikrát. Preto si pomôžem slovami jedného hudobníka, ktorému sa majster Osbourne "odmenil" na remasterovaných verziách starších diel. Myslím, že to vystihuje Martinovo rozčarovanie z tejto platne.
Bob Daisley: "V roku 1994 sa mi Ozzy opäť ozval, že pripravuje nejaké veci so Steveom Vaiom a či by som sa toho nechcel zúčastniť. Priletel som do Los Angeles, kde už bol Ozzy, Vai a bubeník Deen Castronovo. Začali sme skúšať v štúdiu Steveho Vaia. Za niekoľko týždňov sme sa presunuli do drahých newyorských štúdií CBS, kde sme ďalej skúšali a skladali. Ozzy však bol stále ako na tŕni a jedného dňa všetko zastavil. Povedal, že sa mu zvuk nahrávky a vôbec spolupráca s Vaiom nepáči a tým pádom ho poslal domov. Za niekoľko dní sme už boli v Londýne a pracovali s ďalšími hudobníkmi. Keď však došlo k samotnému nahrávaniu albumu Ozzmosis, Ozzy mi akosi zabudol zavolať. Bol to určite najslabší album, ktorý Ozzy urobil. Nevznikal v dobrej atmosfére... Veľký vplyv na Ozzyho má jeho žena Sharon. Poznám ju veľmi dobre a jej vplyv by som rozdelil do dvoch skupín. Sharon je Ozzyho prístav, jeho žena, jeho ochranca, ale tiež jeho promotér, predajca, manažér, proste všetko. Niekedy však má na Ozzyho príliš veľký vplyv čo sa týka skladania hudby. Nemal som rád, keď nám začala rozprávať do toho, ako by mali pesničky vyzerať. Tie najlepšie albumy, na ktorých som s Ozzym robil, vznikali bez jej prítomnosti. V kľude sme si skladali a žiadna Sharon sa nám do toho nemontovala. Jej prítomnosť v štúdiu bola, bohužiaľ, postupom času stále častejšia."

PaloM @ 17.04.2010 16:50:23
Ozzmosis nie je až taká katastrofa, minumálne 3 hviezdy by som dal i ja.
Sharon je šialená krava, tým je povedané všetko. Viď "remastre" a remixy diskografie r.2002. Ozzy ako človek je magor (viď MTV), ale jeho albumy mám rád.
Tím končí moja predpremiéra recenzií, na Ozzyho si časom čas určite nájdem :-)

12.04.2010 b.wolf | #

Ozzy zase překvapil; je to poslední placka, kterou ještě jakžtakž můžu. Ne že by songy jako Perry Mason, I Just Want You či Old L.A. Tonight nebyly podařené, ale nějak mi z toho čiší přílišná snaha o co největší komerční úspěch. Po halasně avizované tvrdosti ani stopa. Tentokrát jen dobré.
reagovat

martin69 @ 12.04.2010 20:06:25
b.wolf : jsem rád že nejsem sám kdo má na tuto desku stejný názor .