Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 01.06.2011

Tommy Bolin je pro mě charismatická postava rockové hudby. Jeho genetický původ je zvláštní - otec Švéd a matka Syřanka, tohle promísení dvou zcela odlišných kultur se muselo promítnout do jeho povahy, chování a uměleckého profilu. Letos uprostřed léta by se dožil šedesátky....

Už koncem šedesátých let na sebe upozornil v coloradské skupině Zephyr a poté v progresívnější skupině Energy, který spojovala rock s jazzem a třebaže potom působil v hardrockové skupině James Gang, velmi důležitým milníkem v jeho umělecké kariéře byla spolupráce se superbubeníkem Billy Cobhamem (ex-Mahavishnu Orchestra) na jeho památném albu Spectrum. Úspěch se dostavil okamžitě.
Navázat na podobný projekt s dalším velkým hráčem na bicí nástroje, Alphonse Mouzonem se sice podařilo, ale špatná produkce a urychlená aranžmá potvrdily, že "dvakrát do jedné řeky se vstoupit nedá".
Než nastoupil po odchodu kytaristy Ritchieho Blackmorea (1975) do slavných Deep Purple, natočil v témže roce sólové album Teaser (Šprýmař)...

THE GRIND - úvodní skladbu otevírá klasický hardrockový riff - unisono elektrické kytary a baskytary a šlapající rytmické struktury s klavírním doprovodem a Bolinem - sólovým zpěvákem. Skladba je melodická a má téměř písničkovou strukturu. Bolin osobitým způsobem ohýbá kytarové tóny a skladba podepřená stylovou hutností šlape až do závěru...

HOMEWARD STRUT - podle úvodního riffu máme co dělat s jazzrockovou rytmikou se syrovými rockovými riffy. Drolivé kytarové doprovody, funkující baskytara za podpory polyfonního synthesizeru. Není to akademické vymývání mozku, ale moderní přístup k rytmickým strukturám s rockovým základem. Bolinovo kouzlení s kytarovými ornamenty dodává proměnlivou atmosféru. Není zde důvod sypat tóny v nějakých eskapádách, ale spíš si s nimi pohrávat. Latinskoamerické percussion skladbu uzavírají....

DREAMER - klavírní téma přináší skladbu baladického typu, jak už napovídá samotný název. K Bolinovu procítěnému hlasu se přidávají varhany a tentokrát úspornější rytmika. Instrumentace nepřebíjí Bolinův hlas a ani zásadní bubenický break na tom moc nezmění. Snění je znázorňováno kytarovými obrazci kreslící v prostoru barevné vize. Technicky je Bolin pozoruhodný kytarový hráč, který se leccos stačil naučit, aby to dokázal zúročit na svém vlastním projektu bez tlaku cizího producenta....
Dynamicky velmi citlivě pojednaná záležitost...

SAVANNAH WOMAN - další skladba patří do úplně odlišného stylu. Latinskoamerické rytmické téma přivolá brazilskou sambu v rockovém kabátě, ovšem odlišného střihu než santanovské variace. Bolin uvolněně zpívá a jeho kytarová hra drolivých funkových proměn a mrštných tónových proměn zavání tanečností, ale zároveń vysokým hráčským potenciálem.

TEASER - zásadnější rockové téma se schematicky opakuje, aby posléze proměňovalo funkovou rytmiku na hardrock. Svištivé tóny přelétají vzduchem jako vlaštovky před bouří. Skladba ovšem v patřičném okamžiku graduje a nedovolí vám pomyslet si, že se zde omílá nějaké hardrockové klišé, čemuž z pozadí dodávají tajemný odér varhany a kytarové vazby se valí zezadu dopředu a do kříže, jako když vás míjejí závodní vozy. Útočná rytmika mění rytmy a také zpívané hlasy mají tajemnou ozvěnu. Zajímavý příspěvek!

PEOPLE, PEOPLE - drolivé kytarové tóny se zvolna odvíjejí za zpívaného doprovodu. Výtečný jazzman -saxofonista David Sanborn zčeří sound svým saxofonem, který dostane příležitost ke svižnému vstupu do tématu. Akcentovaná rytmika bicích a basů je úderná, ale nevybočuje a neupoutává nadbytečnou pozornost. Dobře proaranžovaná píseň mimo hardrockové šablony, blížící se spíš ke karibským rytmům. Varhany kreslí podmanivou atmosféru stejně jako proměnlivé percussion...

MARCHING POWDER - syrovější rockové téma se zkreslenou kytarou se od zemité zásadnosti obrací k jazzrockovým principům a percussion se propojují s výtenou baskytarou a bicí nástroje polyrytmicky proměňují téma. Bolin si pohrává s kytarovým tématem. Vybrušuje detaily, ale ohýbá rychlé tóny s velkým energetickým potenciálem. Bubeník Narada Michael Walden z Mahavishnu Orchestra mění rytmické principy a zhuštěný sound při poslechu nabíjí novou energií...

WILD DOGS - rozlamované kytarové akordy a přiškrcený Bolinův hlas jsou doprovázeny skladbou ve středním tempu s řadou rytmických proměn. Úderné kytarové doprovody dodávají skladbě rockovou důraznost, do které vrčí varhany a další rytmická proměna rozvíjí dané schéma, v němž přeznívají tóny synthesizerů a Bolin deformuje tóny své kytary. Chvíli je ohýbá a chvíli narovnává a pohrává se s doprovody až do úplného finále...

LOTUS - závěrečná skladba má téměř meditativní charakter v začáteční fázi. Bolinův hlas hladí a my spoluprožíváme jeho lyrické uvolnění s preparovanými elektrickými tóny. A opět do tématu vstoupí zásadní rockové akcenty, ale jejich údernost je proměnlivá a klouzavé tóny plují prostorem bez hranic, aby se zase přitlačilo na dynamiku a rockové ostří a téma se opět opakuje, až do mazlivého přerodu v nečekané reggae, s důraznou baskytarou a následné bubenické breaky a Bolin si v rychlých honičkách po pražcích rozehraje svoje kytarové finesy....

Máme co do činění s kreativním hudebním produktem, v němž Bolin deklaruje svou žánrovou proměnlivost a schopnost procházet rytmy, harmoniemi a náladami podle vlastních představ. Žádný tvrdý umanutý rocker, ani akademický představitel fusion music, ani nasládlý romantik. Jako alchymista míchá svoje ingredience v těch správných poměrech a nabízí nám je k poslechu a dělá to velmi dobře!
Do vrcholné dokonalosti tomu však něco málo chybí a proto plný počet bude tentokrát neobsazen. Dávám čtyři hvězdičky.