Bolin, Tommy - Teaser (1975)

Marching Powder je skladba, která mě inspirovala k napsání této krátké recenze. Netvrdím, že je právě ona tou úplně nejlepší z prvního sólového počinu Tommy Bolina, ale rozhodně je úplně jiná, než zbytek této vynikající kolekce. Strašně z ní cítím Mahavishnu Orchestra a to nejen díky bohatému stylu bubenické mlátičky Michaela Waldena a dunícímu ságu, ale především skrze jazzové improvizace klávesisty Jana Hammera a Bolinovo kytarové cítění. Vše dohromady tuto skladbu samočinně posílá do krajin, ve kterých vládli M. O. V dalším plánu bych z této stylově bohaté kolekce vyňal energický hit Teaser (který už dlouho znám jako cover MC), dále fusion parádu dle vzoru Jeffa Becka Homeward Strut, typově osmdesátkovou baladu Dreamer, a klenot v rytmu samby Savannah Woman. Právě tyto vyjmenované písně přinášejí do alba obrovský kus oživení a činí jej konkurenčně hodně nadstandardním.

Kdepak, Tommy Bolin byl génius. Lze to poznat nejen z té jedné jediné desky ukuchtěné společně s Deep Purple, ale třeba i z nahrávky Spectrum Billy Cobhama, nebo právě z Teaser.
reagovat

PaloM @ 30.03.2021 10:08:17
Nepoznám génia, ktorý sa úspešne predrogoval na druhý svet už v svojich 25. Nestihol ani zasadnúť do Klubu 27. To bol pokus o vtip 🙂.
Bolin bol vynikajúci gitarista a jeho dve štúdiovky určite stoja za vypočutie. Vďaka za pripomienku.

stargazer @ 30.03.2021 16:29:00
Mě Tommy přesvědčil o svém kytarovém feelingu na albu Spectrum/B.Cobham/. S Janem Hammerem na Billyho albu předvedli slušné výkony. Jan left side, Tommy right side a uprostřed do toho "buší" Billy.

Na tomhle albu se mi nejvíc líbí poslední dvě skladby: Wild Dogs a Lotus. Na Spotify je jako bonus skladba Crazed Fandango - alternative, což je taky nářez.

EasyRocker @ 30.03.2021 17:51:52
Dokonalá deska s dokonalou sestavou a muzikou. Bolin patří mých top 10 guitar heros, škoda jeho odchodu. Génius.

Tommy Bolin je pro mě charismatická postava rockové hudby. Jeho genetický původ je zvláštní - otec Švéd a matka Syřanka, tohle promísení dvou zcela odlišných kultur se muselo promítnout do jeho povahy, chování a uměleckého profilu. Letos uprostřed léta by se dožil šedesátky....

Už koncem šedesátých let na sebe upozornil v coloradské skupině Zephyr a poté v progresívnější skupině Energy, který spojovala rock s jazzem a třebaže potom působil v hardrockové skupině James Gang, velmi důležitým milníkem v jeho umělecké kariéře byla spolupráce se superbubeníkem Billy Cobhamem (ex-Mahavishnu Orchestra) na jeho památném albu Spectrum. Úspěch se dostavil okamžitě.
Navázat na podobný projekt s dalším velkým hráčem na bicí nástroje, Alphonse Mouzonem se sice podařilo, ale špatná produkce a urychlená aranžmá potvrdily, že "dvakrát do jedné řeky se vstoupit nedá".
Než nastoupil po odchodu kytaristy Ritchieho Blackmorea (1975) do slavných Deep Purple, natočil v témže roce sólové album Teaser (Šprýmař)...

THE GRIND - úvodní skladbu otevírá klasický hardrockový riff - unisono elektrické kytary a baskytary a šlapající rytmické struktury s klavírním doprovodem a Bolinem - sólovým zpěvákem. Skladba je melodická a má téměř písničkovou strukturu. Bolin osobitým způsobem ohýbá kytarové tóny a skladba podepřená stylovou hutností šlape až do závěru...

HOMEWARD STRUT - podle úvodního riffu máme co dělat s jazzrockovou rytmikou se syrovými rockovými riffy. Drolivé kytarové doprovody, funkující baskytara za podpory polyfonního synthesizeru. Není to akademické vymývání mozku, ale moderní přístup k rytmickým strukturám s rockovým základem. Bolinovo kouzlení s kytarovými ornamenty dodává proměnlivou atmosféru. Není zde důvod sypat tóny v nějakých eskapádách, ale spíš si s nimi pohrávat. Latinskoamerické percussion skladbu uzavírají....

DREAMER - klavírní téma přináší skladbu baladického typu, jak už napovídá samotný název. K Bolinovu procítěnému hlasu se přidávají varhany a tentokrát úspornější rytmika. Instrumentace nepřebíjí Bolinův hlas a ani zásadní bubenický break na tom moc nezmění. Snění je znázorňováno kytarovými obrazci kreslící v prostoru barevné vize. Technicky je Bolin pozoruhodný kytarový hráč, který se leccos stačil naučit, aby to dokázal zúročit na svém vlastním projektu bez tlaku cizího producenta....
Dynamicky velmi citlivě pojednaná záležitost...

SAVANNAH WOMAN - další skladba patří do úplně odlišného stylu. Latinskoamerické rytmické téma přivolá brazilskou sambu v rockovém kabátě, ovšem odlišného střihu než santanovské variace. Bolin uvolněně zpívá a jeho kytarová hra drolivých funkových proměn a mrštných tónových proměn zavání tanečností, ale zároveń vysokým hráčským potenciálem.

TEASER - zásadnější rockové téma se schematicky opakuje, aby posléze proměňovalo funkovou rytmiku na hardrock. Svištivé tóny přelétají vzduchem jako vlaštovky před bouří. Skladba ovšem v patřičném okamžiku graduje a nedovolí vám pomyslet si, že se zde omílá nějaké hardrockové klišé, čemuž z pozadí dodávají tajemný odér varhany a kytarové vazby se valí zezadu dopředu a do kříže, jako když vás míjejí závodní vozy. Útočná rytmika mění rytmy a také zpívané hlasy mají tajemnou ozvěnu. Zajímavý příspěvek!

PEOPLE, PEOPLE - drolivé kytarové tóny se zvolna odvíjejí za zpívaného doprovodu. Výtečný jazzman -saxofonista David Sanborn zčeří sound svým saxofonem, který dostane příležitost ke svižnému vstupu do tématu. Akcentovaná rytmika bicích a basů je úderná, ale nevybočuje a neupoutává nadbytečnou pozornost. Dobře proaranžovaná píseň mimo hardrockové šablony, blížící se spíš ke karibským rytmům. Varhany kreslí podmanivou atmosféru stejně jako proměnlivé percussion...

MARCHING POWDER - syrovější rockové téma se zkreslenou kytarou se od zemité zásadnosti obrací k jazzrockovým principům a percussion se propojují s výtenou baskytarou a bicí nástroje polyrytmicky proměňují téma. Bolin si pohrává s kytarovým tématem. Vybrušuje detaily, ale ohýbá rychlé tóny s velkým energetickým potenciálem. Bubeník Narada Michael Walden z Mahavishnu Orchestra mění rytmické principy a zhuštěný sound při poslechu nabíjí novou energií...

WILD DOGS - rozlamované kytarové akordy a přiškrcený Bolinův hlas jsou doprovázeny skladbou ve středním tempu s řadou rytmických proměn. Úderné kytarové doprovody dodávají skladbě rockovou důraznost, do které vrčí varhany a další rytmická proměna rozvíjí dané schéma, v němž přeznívají tóny synthesizerů a Bolin deformuje tóny své kytary. Chvíli je ohýbá a chvíli narovnává a pohrává se s doprovody až do úplného finále...

LOTUS - závěrečná skladba má téměř meditativní charakter v začáteční fázi. Bolinův hlas hladí a my spoluprožíváme jeho lyrické uvolnění s preparovanými elektrickými tóny. A opět do tématu vstoupí zásadní rockové akcenty, ale jejich údernost je proměnlivá a klouzavé tóny plují prostorem bez hranic, aby se zase přitlačilo na dynamiku a rockové ostří a téma se opět opakuje, až do mazlivého přerodu v nečekané reggae, s důraznou baskytarou a následné bubenické breaky a Bolin si v rychlých honičkách po pražcích rozehraje svoje kytarové finesy....

Máme co do činění s kreativním hudebním produktem, v němž Bolin deklaruje svou žánrovou proměnlivost a schopnost procházet rytmy, harmoniemi a náladami podle vlastních představ. Žádný tvrdý umanutý rocker, ani akademický představitel fusion music, ani nasládlý romantik. Jako alchymista míchá svoje ingredience v těch správných poměrech a nabízí nám je k poslechu a dělá to velmi dobře!
Do vrcholné dokonalosti tomu však něco málo chybí a proto plný počet bude tentokrát neobsazen. Dávám čtyři hvězdičky.
reagovat

V době, kdy kytarista Tommy Bolin působil u Deep Purple a vydal s nimi album Come Taste The Band, vyšla také ve stejné době jeho sólová deska Teaser. A myslím si dokonce, že s albem od Deep Purple se mu Teaser může naprosto vyrovnat.

Už úvodní The Grind je parádní otvírák alba, který vás ihned dostane do tempa. Baladu Dreamer sice já osobně moc nemusím, přesto ji hodnotím jako povedenou skladbu. Pak následuje jazzově rytmická Savannah Woman a potom pořádná pecka alba titulní skladba Teaser. People, people je moje velmi oblíbená skladba, která mi vždycky zvedne náladu a dodá trošku optimismu. Album obsahuje také dvě instrumentálky Homeward Strut a Marching Powder. No ale potom přijde opravdový nářez alba a to skladba Wild Dogs. Podle mě je to určitě nejlepší skladba, kterou kdy Tommy napsal, hlavně s tím silným kytarovým riffem je opravdu vynikající. Sice následující a závěrečný Lotus už zní vedle toho trošku nevýrazně, ale je to hezký konec alba.

Teaser by měl povinně slyšet každý fanoušek Deep Purple, nejen kvůli Wild Dogs, ale i celá deska stojí za to. Vždyť vedle Come Taste The Band se Teaser divně krčí ve stínu a to stoprocentně neprávem a určitě by si zasloužilo víc pozornosti.

reagovat

martin69 @ 05.03.2011 13:27:29
Pod tohle se podepisuji.Na koncertech Purple hráli i z této desky,a to skladbu The Grind.
Věčná škoda že odešel tak mladý.

pito63 @ 05.03.2011 17:00:28
Davca
Veľmi milo si ma prekvapil. Poviem pravdu, po Ozzyho recenziách som takýto "obrat" nečakal; Glenn Hughes a Tommy Bolin.
Čo ja a môj vzťah k Bolinovi a albumu "Teaser"? Ak napíšem, že "Come Taste the Band" je mojím najobľúbenejším dielom Deep Purple, tak by to malo byť každému jasné.
Davca, ďakujem za recenziu!

b.wolf @ 06.03.2011 20:21:34
Moc pěkná recenze-T. Bolin a Come Taste The Band je klasika a jeho první album Teaser jakbysmet. Hned si to jdu pustit.