Reakce na recenzi:

luk63 - @ 24.06.2010

Toto CD jsem si pořídil ze zvědavosti, v jaké že partičce to zpívá můj oblíbený frontman z další švédské kapely Kaipa Patrik Lundström. A byl jsem opravdu mile překvapen. Z prapodivné těžko popsatelné směsice stylů a nástrojů se vyklubala velice inteligentní (řekl bych mazaná) prog crossoverová hudba nezvyklých rytmů i melodií s jasným svébytným vokálem.

The Hemulic Voluntary Band - kytara s klávesami jako by si z posluchače utahovaly, opičí se po sobě, doplňují se, jdou proti sobě a pak zase spolu. Pod tím neoddychující basa s bicími, nad tím vznešený čistý zpěv.

V In The Wild přitvrdí jak kytara, tak klávesy, zpěv je vypjatější a chvílemi krásně graduje, spodek opět perfektní. V polovině přijde zklidnění se samotným klavírem a pak ... bác - nezřízené kytarové sólo za doprovodu celé rockové sekce žene skladbu do finále s poněkud nepatřičně uťatým koncem. První vrchol alba.

Late In November je dokladem mistrovství Patrika Lundströma, který je zde za zpěvu (ve střední pasáži navršeném do několika hlasů) krásné tklivé melodie doprovázen pouze akusticky (flétna, kytara, housle). Druhý vrchol alba.

The Groke je další pomalý ale hutný kousek uvedený zvláštním riffem (basovka, kytara) a jakoby líně se valící, což umocňují jednoduše se tvářící bicí. To vše spěje sice napínavě ale nezadržitelně ke krásnému souběžnému dvojsólu kytary a kláves a závěrečnému opakování hlavního motivu. Do toho opět naléhavý zpěv.

Waiting By The Bridge - klávesy a kytara si spolu (i s posluchačem) pohrávají podobně jako v úvodní skladbě a jakoby funkují. Ostatní (zpěv, spodek) se odehrává jako by nezávisle na nich, přesto dohromady parádní věcička maličko načuchlá jazzem, která se v půli poněkud odmlčí aby dala více vyniknou kytarovo klávesovému divadýlku. Na závěr ještě jedna sloka.

A Dangerous Journey je téměř půlhodinový epos, dávající opět dost prostoru akustickým nástrojům Fredrika Lindqvista. Další parádní číslo s parádním zpěvem (že ho furt musím chválit), které svou stopáží dalo prostor pro bohatou členitost a střídání nápadů, pro pasáže klidnější, bouřlivější i gradující, do něhož se člověk může na dlouhé minuty v klidu vnořit a nechat se jím unášet nebezpečnou poutí kamsi... Třetí vrchol a stěžejní skladba na desce.

Každopádně jde o mistrovské dílo a excelentní přírůstek do každé sbírky. Bez váhání *****